raimi

Naprosto famózní černobílej kraťas. Z těch krátkometrážních adaptací Lovecraftových děl, se mně tenhle holandskej kousek zapsal do paměti nejvíce. Poetická černobílá jednohubka, přetékající kosmickou atmosférou. Moct si tak sáhnout na hvězdy...

Kult všech kultů. Ty plakáty a samolepky z Brava, Brandon, Kelly, Brenda.... Jak já je nenáviděl... :-)

Beyond Skyline má scénář jako by ho napsal třináctiletý nerdovský truhlík. Truhlík, přesvědčený o vlastní úžasnosti a beze špetky soudnosti. Scénář plný truhlíkovských mouder. Scénář, kde vždy, když se ve filmu něco stane, nějaká postava popíše co se děje, kdyby to divák náhodou nepochopil. Scénář podle kterého vznikl film tak impozantně stupidní, trapný, a nudný, až běda. Celý tohle veledílo spíš připomíná nějakou cosplayerskou fan-fikci, přeplácaný splněný sen uhrovitého hošíka, plný plastových kostýmů a špatných počítačových efektů. Všechno působí strašně lacině a videoherně, přitom se celý film odehrávají věci, jako ve finále Avengers. Smutný je, že se film bere strašně vážně, chybí jakýkoliv nadhled, o soudnosti nemluvě. Grillo ani Uwais nemají co hrát, a tak je Grillo odsouzený pronášet truhlíkovská životní moudra, a Iko cedí skrz zuby úžasně cool hlášky jako "Fucking Aliens", nebo pro změnu "Fucking Americans". A berserkovský křik Bojany Novakovic při střelbě stojí taky za to.

Vypečená superakční ulítlost, ze které jsem byl v sedmém nebi. Hongkongský režisér, herecké hvězdy nižší svítivosti, úleťáckej scénárista, a z těchto ingrediencí vznikl tenhle hustej koktejl.

Duda prostě není možno nemilovat...

Digitální Wakanda. Digitální bojoví nosorožci. Digitální Panther. Digitální akce. Digitální kulisy. Digitální závěrečný souboj dvou digitálních Pantherů. Digitální všechno. Wakanda vypadá jako ty nejkýčovitější pohlednice z dovolených, samý západ slunce, "dechberoucí" panoramata a všeobjímající mír a prosperita. Voda mi z těch tun kýče tekla ze zubů. A do toho propaganda made in Hollywood. Takže- "Musíme přijímat uprchlíky" (to řekla Wakanďanka!) a VŠECHNY černošská klišé, plus pár dalších, o kterých jste zatím nevěděli. Hlavní Wakandský záporák je samozřejmě jen obět minulých hříchů, a "on to myslel dobře", a "můžeme tě vyléčit", a to už jsem se fakt smíchy válel po zemi. Z původních tří hvězdiček, pro film na jedno podívání, se díky dalším a dalším sračkám hodnocení snižovalo a snižovalo, až to v patetickém závěru skočilo na odpad. Postavy jsou samozřejmě naprosto klišoidní. Takže: černoši- povětšinou hodní, běloši- až na pár vyjímek ignorantští a zlí. Sám velký T'Challa je samozřejmě nejvíc progresivní, a tak je obklopen pouze ženskými bojovnicemi, vědkyněmi a matkami. Narozdíl od dalších zpátečnických kmenů, kde jsou pro změnu jen a pouze mužští bojovníci.

Prvotina svéráza Olafa Ittenbacha, kterou okamžitě ukázal co je zač. Pokud chcete vidět Olafovu holou prdel, neváhejte. Až bude film dostupnej v HD rozlišení, věřím tomu, že se pokocháme i režisérovými varlaty, v dvd verzi je to naštěstí nedobře vidno. Olaf se chopil režie, scénáře, tvorby speciálních efektů a dokonce i hlavní role. A je nutno uznat, že stejně jako pohled na jeho zadnici, tak i jeho herecké etudy alá vilné pohledy směrem k zamilované spolužačce během vyučovací hodiny, jen tak z hlavy nedostanu. Olafovy ranný filmy jsou zkrátka nevkusný, ale zábavný gorefesty. A že se teda hned ze startu vytáhl, a zavalil diváka takovou mírou samoúčelnýho násilí, až to bere dech.

Ohňostroj kvalitního humoru. Novodobá klasika.

Parádní raritka. Norská sci-fi minisérie z konce sedmdesátek. Mix Vetřelce, Věci, Star Treku a českých Návštěvníků (fakt že jo). Inteligentní televizní věc, která se nezadýchá a jako futuristickej vesmírnej sci-fi thriller funguje luxusně.

Co s tebou, Begosáku? Tohle jsem od tebe rozhodně nečekal. Sakra intenzivní, syrově punkový, držíš to pevně v rukou, mluvíš obrazem, to jo. Ale co s tím? Celej film jsem jen přemýšlel, co je to proboha za lidi, a jak jsou mi odporní. Městští zevlové, věčný party animals, pozéři, feťáci, snobové, sprostí arogantní zmrdi. Jsou sice neustále bez peněz, ale vždycky je poblíž někdo, kdo má fet nebo zatáhne rundu. A celej ten přístup- "Nemám love na nájem, táhni do prdele, jdu se ožrat a nakoupit fet", to je na rozbití držky. Odporný, zoufalý, zbytečný, smutný existence. Ke konci jsem si už říkal, jak Dezzy naprosto rezignovala na to být ženou. Sice má výrazné ženské znaky, ale tahle nahá troska, celá pokrytá krví, dávící se zvratky, nikdy ženou doopravdy nebude, zvolila si jinou cestu.