Bajislaw

Po prvních epizodách jsem si myslel, že dám Lower Decks pět hvězdiček jen proto, abych vyvážil nepatřičně mizerné hodnocení, které na CSFD má, ale po skončení první sezóny udílím absolutní hodnocení s čistým svědomím. Zároveň tvrdím, že ti, co hodnotili velmi špatně, tak učinili ještě předtím, než byl seriál odvysílán a nejsou objektivní. Jsou to hlavně samozvaní odborníci na to, co JE a co NENÍ Star Trek, kteří mají problém už s tím, že někdo si dovolil natočit jeho odlehčenou, animovanou verzi, a vedou tady kulturní válku. Lower Decks je třeskutě vtipný a velmi dobře vypadající animák se sympatickými postavami, které jsou skvěle namluvené. Jeho nejsilnější stránkou je, že dokáže brát Star Trek zároveň vážně i nevážně. Čiší z něj ohromná láska k předloze i odvaha si s ní hrát. Slovo „předloha“ je ale trochu zavádějící, protože tohle není ani parodie jako Galaxy Quest, ani vykrádačka jako The Orville, ale legitimní Star-Trek, odehrávající se někdy po roce 2379, stylem se hlásící především k Nové Generaci. Výsledkem je ten nejlepší Start Trek natočený pro CBS All Access. Star-trek Discovery a Star-Trek Picard jsou slibné seriály, které se hledají. (Discovery neví, co se sebou, a zběsile skáče z jednoho paralelního vesmíru do druhého, z minulosti do budoucnosti a od tématu k tématu. První sezóna Picarda zase obalila hlavní dějovou linku spoustou irelevantního balastu.) Lower Decks jsou naproti tomu zcela suverénní. Na poměry seriálů ze světa Star Treku, které zpravidla potřebují nějaký čas, aby se rozjeli, je tohle nebývale povedený rozjezd. Vřele doporučuji!

Moulin Rouge je jako požár v obchodě se zábavní pyrotechnikou. Je to tak k prasknutí napěchovaný podněty až z toho člověk padá do mdlob. Fantasticky zrežírované, sestříhané, zahrané a zazpívané číslo, které si neustále říká o max volume. Od jeho vzniku nikdo (ani samotný Baz Luhrmann) nedokázal vytvořit nic, co by se jeho parádní bombastičnosti byť jen přiblížilo.

Další film, jehož průměrné hodnocení vypovídá o jeho kvalitách zhruba tolik, co průměrná mzda o životní úrovni. Columbus je dobrý a nanejvýš originální film, žádný předvídatelný indie movie, který divákům servíruje unylou romanci za doprovodu písní od Bon Iver. Columbus je jiný. Má zajímavý námět, je zasazený do netradičního prostředí a zdobí ho fantastické herecké výkony. Haley Lu Richardsonová je v titulní roli natolik přesvědčivá, že je těžké uvěřit, že cokoli „hraje“ a John Cho (Harold ze Zahulíme, uvidíme nebo Hikaru Sulu ze Star Treku) podává skvělý, uměřený výkon. Práce s kompozicí i barevností je vynikající. Každý jednotlivý záběr filmu by si zasloužil zarámovat a pověsit na zeď. Zážitek jako z jiného světa ještě umocňuje krásná hudba skupiny Hammock. Některým může Columbus připadat nudný nebo málo zajímavý, ale to je jen netrpělivost nebo deficit pozornosti způsobený zahlceností podněty. Zdráhám se napsat, že Columbus je film, který trpělivý divák ocení, protože to není žádné doporučení. Když si pouštím film, neříkám si: „Tak a teď se potrénuju v trpělivosti“. Nejsem masochista. U Columbus jsem se skvěle bavil a vřele ho doporučuju ho každému, kdo má rád filmy jako takové, nejen žánrové filmy.

Lovesong je film o dvou ženách, které se rozhodnou nemít milostný vztah. Tolik v kostce. Hodnocení naznačuje, že tohle něžné drama o nenaplněných citech si (zatím) nenašlo mezi uživateli CSFD své publikum, což je škoda, protože Lovesong je jedním z nejlepších filmů, jaké jsem v letošním roce viděl. Ústřední motiv je starý, jako indie žánr sám. Staří přátelé se po letech setkávají a nevyřčené emoce probublají na povrch. Kolik takových už tu bylo? Jenomže Riley Keough a Jena Malone jsou ve svých rolích nádherně přirozené, dialogy jsou výborně napsané, kamera je krásná a pozoruhodně „všímavá“ a celková atmosféra filmu je vynikající. Lovesong působí tak autenticky mimo jiné díky tomu, že ve filmu chybí vysloveně záporná postava. Trpělivý divák tenhle „film s dobrým srdcem“ ocení.

Hypnotický, precizně nasnímaný a zrežírovaný a snímek o nevyjádřených citech, který okouzluje poetikou přeplněného činžáku. V emocích se zmítající hrdinové, kteří za všech okolností zachovávající dekorum, vynalézavá kamera a jedinečná vizuální poetika. Film, který vybízí k opakovanému zhlédnutí a opakované analýze. Zářný příklad vynikající filmařiny.

Vězeň z Azkabanu je ten nejlepší z filmů o Harrym Potterovi. Má ze všech nejlépe odvyprávěný děj a příjemně svižné tempo, má zajímavou zápletku a zamilováníhodné postavy, ale především okouzluje zcela nezaměnitelnou vizuální poetikou, něčím, co je v jiných letních bijácích málokdy vidí a co se zcela vytratilo z dnešních mainstreamových velkých filmů, určených pro masové publikum. Schválně, jestli vás napadne jiný film s rozpočtem nad sto milionů dolarů, který by byl podobně hravý a překypující životem? Mimochodem, Vězeň z Azkabanu se do tohoto rozpočtu přesně vešel, což z něj dělá ten nejlevnější z Potterovských filmů. Stýská se mi po časech, kdy hollywoodské blockbustery byly takhle komorní, příjemně kompaktní a s příběhem, v němž není v sázce osud celého světa.

V žánru „bijáků“ patří Sherlock Holmes k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno. Obsazení je vynikající. Robert Downey Jr. a Jude Law jsou skvělý pár (tenhle film vznikl před tím, než bylo Downeyho všude plno), ale i veldlejší role jsou obsazené skvěle. Prostředí je zajímavé, neokoukané a skvěle ztvárněné, děj svižný, akce mimořádně nápaditá a přehledně nasnímaná. Dialogy jsou bez výjimky skvělé. Přidanou hodnotou je fakt, že tahle místy zběsilá „reimaginace“ Sherlocka Holmese je svým způsobem věrná předloze poodkrývá její aspekty, který byly v předchozích adaptacích upozaděné. Těžko můžu tenhle film doporučit víc.

V elitní společnosti nejlepších filmů roku 2014 je Slídil takový nenápadný outsider. Jake Gyllenhall, jehož herecký výkon spadá do stejné kategorie jako například výkon Heatha Ledgera v Batmanovi, byl trestuhodně opomenut v Oscarových nominacích a v českých kinech, do kterých dorazil s nemalým zpožděním, se Slídil příliš neohřál. Kdybych měl ale tu rok 2014 shrnout, napsal bych, že zatímco Zmizelá je nejlepší žánrový film, Birdman a Chlapectví budou po zásluze oslavované jako velké kinematografické počiny a Strážci Galaxie jsou nejlepší biják, slídil je nejlepší film. Čas ukáže.

Z idylického Kraje, temnotou Morie, vstříc Mordoru. Jeden z nejvýznamnějších filmových počinů první dekády 21. století stále ohromuje díky režijní bravuře Petera Jacksona a možná především díky scénáristické důslednosti Fran Welshové a Filipy Boyensové. Společně vytvořily, tváří v tvář kolosální předloze, jednu z nejelegantnějších filmových adaptací vůbec, když eliminovaly vše, co by mohlo na plátně „drhnout“. Nemalou zásluhu na úspěchu celého projektu mají vynikající herci. Díky jejich práci si diváci všech kategorií mohli vychutnat Pána prstenů jako mimořádně uvěřitelný, překvapivě seriózní film, při jehož hodnocení není třeba brát na nic ohledy. Každý díl triologie byl svého času nositelem revoluce v kinematografii, ať už šlo o způsob produkování a vytváření velkých filmových projektů, přenos fantasy žánru do filmového mainstreamu, význam „digitálních“ herců a vůbec hranice toho, co je na filmovém plátně možné předvést pokud jde o škálu a intenzitu. Každý díl je odlišný, každý má odlišný tón a osobitou atmosféru (také má každý jiného kameramana), ale přitom dávají dohromady mimořádně kompaktní celek, kterému se v mnoha ohledech dosud žádná filmová série nevyrovnala.

Procedurální thriller o boji s islámským terorismem a s ním související administrativě. Snímek v dobrém smyslu důležitý, divácky nevstřícný, ale zároveň nesmírně poutavý. Nad tematicky blízkými filmy z nedávné doby jako Syriana nebo Labyrint lží vyniká Třicet minut po půlnoci závažností, autenticitou i vypravěčskými postupy. Jessica Chastain ztělesňuje v postavě Mayi nesmírně zajímavou a vpravdě unikátní ženskou hrdinku. Její herectví zde překonává pouze precizní režie oscarové Kathryn Bigelow, která je momentálně v mnohem lepší formě než její slavný exmanžel.