Bajislaw

Z idylického Kraje, temnotou Morie, vstříc Mordoru. Jeden z nejvýznamnějších filmových počinů první dekády 21. století stále ohromuje díky režijní bravuře Petera Jacksona a možná především díky scénáristické důslednosti Fran Welshové a Filipy Boyensové. Společně vytvořily, tváří v tvář kolosální předloze, jednu z nejelegantnějších filmových adaptací vůbec, když eliminovaly vše, co by mohlo na plátně „drhnout“. Nemalou zásluhu na úspěchu celého projektu mají vynikající herci. Díky jejich práci si diváci všech kategorií mohli vychutnat Pána prstenů jako mimořádně uvěřitelný, překvapivě seriózní film, při jehož hodnocení není třeba brát na nic ohledy. Každý díl triologie byl svého času nositelem revoluce v kinematografii, ať už šlo o způsob produkování a vytváření velkých filmových projektů, přenos fantasy žánru do filmového mainstreamu, význam „digitálních“ herců a vůbec hranice toho, co je na filmovém plátně možné předvést pokud jde o škálu a intenzitu. Každý díl je odlišný, každý má odlišný tón a osobitou atmosféru (také má každý jiného kameramana), ale přitom dávají dohromady mimořádně kompaktní celek, kterému se v mnoha ohledech dosud žádná filmová série nevyrovnala.

Na Aguirre, hněv boží bude vždy tím nejpůsobivějším jeho syrovost a autenticita. Příběh o zkáze skupiny conquistadorů, vedených vzpurným Aguirrem vstříc vidině bájného Eldoráda, odrážejí útrapy Verner Herzoga a jeho štábu po té, co se pustily do Amazonské džungle vybavení pouze svým nadšením pro věc. Výsledkem těchto strázní je zvláštní, po formální stránce neučesaný film, vyvzdorovaný na okolnostech, který tak trochu působí dojmem found footage (některé scény jakoby se někam ztratily). To však filmu nijak neubírá na působivosti, právě naopak. Jeden z neúžasnějších, nejmagičtější filmových zážitků vůbec!