sebii53

Kniha byla pro mě jedním z nejsilnějších zážitků v životě, několikrát jsem musel přestat číst, protože jsem přes slzy neviděl. Stačilo někomu vyprávět o příběhu a draly se mi do očí znova. Na film jsem šel s obrovským očekáváním, zda se podařilo naplnit potenciál a z kina odcházel zklamaný. Neříkám, že je to špatný film, má několik silných scén (u kterých mi tekly slzy), jen se ani z daleka nepodařilo vytěžit maximum z radosti, lásky k životu a hlavně nevinností dětského pohledu na svět, kontrastující s utrpením matky, která se snaží dávat svému dítěti i v zoufalých podmínkách to nejlepší. psychickém teroru, který se snaží skrývat i když to ne vždy jde. A to i po útěku, kdy je pro matku život mimo pokoj mnohem těžší, než pro dítě, které jen začíná poznávat, jak je svět kolem nás nádherné místo, když máme možnost si neomezeně užívat všeho, co nám nabízí. Mám chuť napsat scénář a natočit to po svém. Po druhém přečtení knihy a druhé návštěvě kina musím uznat, že se jedná o mimořádně silný zážitek. Ale k dokonalosti knihy pořád něco chybí, možná časem ...

Nejlepším filmem o Stevu Jobsovi zůstávají Piráti ze Silicon Valley. Michael Fassbender pojal Jobse jako "řadového" hajzla, který jde přes mrtvoly. Nepodařilo se mu zachytit jeho genialitu spočívající v Jobsově pohledu na svět. Jobs žil v úplně jiné realitě, než většina lidí, v realitě, která vychází až z hloubky duše, kde neexistují hranice, kde je ukryta krása tvořivosti. Jobs se považoval za umělce, který přetváří techniku v něco absolutně krásného, v něco, co bude skutečně obohacovat naše životy. Jobs byl do určité míry filozof. Všichni (Sorkin, Boyle, Fassbender) si měli přečíst Jobsovu nejoblíbenější knihu, životopis jogína, která pojednává o posouvání lidského života skrz duchovní cestu, aby pochopili základy Jobsovi osobnosti vycházející z východních náboženství. Jobs byl hajzl, který nebral ohled na druhé, ale jednal na základě filozofického kultu, který si sám vytvořil, protože věřil, že mění svět k lepšímu. A to se nepodařilo do filmu dostat. I přesto film rozhodně nenudí, má svižné tempo a zajímavý soundtrack...... Den od zhlédnutí: Celý den nad filmem přemýšlím a je mi smutno z toho, že film se sice jmenuje Steve Jobs, ale hlavní aspekty osobnosti Steva Jobse ve filmu nejsou.

Sorrentino nám sděluje, že si máme užívat každý kousek života. Tím více, když jsme mladí, protože ho prožíváme intenzivněji. Forma sdělení je krásná, místy humorná, ale tak moc metaforická, že se v ní kdekdo ztratí. A hlavně neúměrně dlouhá. Diváka zde zastupuje mladý herec, který se připravuje na další roli tím, že v poklidu pozoruje okolí, Jeho závěr je, že touha, přebije vše ostatní. S tím se dá těžko polemizovat, bez touhy nežijeme. Je otázka po čem člověk touží, ale tohle moje filozofování sem nepatří. Zatím co u Velké nádhery jsem se pomalu prokousával dějem až mne pohltila, u Mládí jsem z počátečního nadšení pomalu sklouzával do letargie. Být to o půl hodiny kratší, jsem nadšený, takhle se nemohu zbavit dojmu, že Sorrentino neví, kdy přestat.

Jsem na vážkách, jestli dát tři nebo čtyři. Na Spectre jsem šel plný očekávání. Po skvělém Skyfallu a dobrých recenzích jsem očekával to nejlepší a to jsem nedostal. Craig, i když charizmatem by mohl hrát Bonda do sedmdesáti (ale to by mohl být Bond pořád Sean Connery :)), už na to nemá fyzicky. Christoph Waltz mě tam až vadil, Lea Seydoux není na bondgirl dost sexy a Monica Belluci je tam je chvíli. Některé scény byly natočené až moc na efekt, I když jsem za celé dvě a půl hodiny nikdy nenudil, tak mě tam nic vyloženě nenadchlo.

Můj problém tkví v tom, že jsem si film pustil hned po přečtení předlohy, takže mě nemohl ničím ohromit. Spíš jsem byl zklamán. Od mistra Scorseseho jsem čekal víc.

Snímek, který má slušně nakročeno být dobrou podívanou se stane parodií sebe sama. Štěpán má talent, ale sráží ho nekonzistentnost.

Tohle má 72%? Tonda Blaník je pojem, ale tohle je jen trapný pokus o sitcom.

Připadám si jak kdyby mi kolem hlavy prosvištěla kulka. Villeneuve natočil jeden z nejpůsobivějších filmů posledních let.

Zelenkova pocta Francois Truffautovi, která z čechů dělá blbce. Nebo je ze sebe děláme sami? Každopádně mám námět k přemýšlení, jak že to s tím Mnichovem bylo.

Jako fanoušek cyklistiky jsem se na film těšil a vůbec by mě nenapadlo jaká byl Lance svině. Pohled na něj se výrazně změnil, hodně tomu pomohl výborný výkon Bena Fostera. To, že tento sport nebude nikdy úplně čistý svědčí i fakt, že všichni tři vítězové le Tour (Armstrong, Landis, Contador), kteří byli ve filmu prezentováni, měli pozitivní dopingový nález. Rád bych si o tom popovídal s Pavlem Padrnosem, který byl s Armstrongem v US Postal (později Discovery channel).