k212

Tak jako buď se vo tomhle Lanthimosově mastepísu s někým zvysoka pobavíš na totálně pseudointelektuální vlně a umřeš při tom smíchy, nebo se s někým do krve pohádáš jaká to byla feministicky nesnesitelná pí....! Každopádně zase zcela mimo hlavní vlnu, s audio-vizuální úchylnou dokonalostí a s Emmou samozřejmě, která to s Yorgosem roztačila už ve Favoritce!

Že mě ještě Ridley zaskočí a zatne do mě dřevec filmové imaginace takto dokonale, jsem teda vůbec nečekala! Tři velmi osobní perspektivy vyprávění vytvářejí vrstevnatý a komplexní obraz jedné fatální epizody, která se nechvalně zapsala do historie Francie. Poslední souboj je přesné skloubení středověké vizuálně dokonalé epiky a psychologického a politického dramatu.

Velmi intenzivní audio-vizuální, dějové a psychologické vtažení. Pevně vystavěný příběh, který pozvolna vykládá karty, aby diváka pomalu a jistě emočně ždímal a od čtvrtého dílu výš doslova citově drtil. Na knižních westernech jsem frčela na začátku puberty a mám k nim nesmírně vřelej vztah, v těch filmovejch se zas až tak moc nevyznám až na pár kultovních klasik. Ale tohle, tohle je pro mě prostě něco, vlastně jasná extratřída!

Druhá řada se zaměřuje více na jednotlivé charaktery hotelových hostů a dává jim větší prostor (v zásadě sledujeme tři skupiny), i proto je možné si zde najít postavy pro exkurz do jejich duše. Vedle toho však White ukrajuje značný kus sociálního vhledu na Sicílii a hodně ořezává pohled z druhé strany (tedy personálu hotelu) a nahrazuje ho pohledem dvou eurokámošek. Kriminální dějová linie je trochu nadnesená, nicméně její závěr velmi černohumorně povedený! Navíc díky ústřední čtveřici prokreslených amerických zbohatlíků se nám satira přelévá do vod cynismu. Za mě rozhodně palec nahoru, i když je to na úkor komediálních situací. Obsazení je skvělé, italština dodává jiskru, hudba báječná! Pro mě osobně je druhá série lepší, než ta první! 90%

Povídám takhle jednou svému chřipkovému dítěti: "Pojď na něco se spolu mrkneme!". A tak jsme tam pustili, co mi naservírovala nejmenovaná VOD platforma dle mých dlouhodobějších velmi řídkých fantasy preferencí, název mi nic neříkal, ale na plakátu byla malá holka a zvířátko, tak jsme do toho šli! V půlce druhého dílu se moje dítě už vcelku dost bálo, zatímco já jsem měla oči dokořán a bylo mi jasný, že to fakt dětskej seroš není, a navíc mi v hlavě docvaklo, že tohle jsem už kdysi v čajíčkové verzi shlédla (Zlatý kompas). Po všech třech sériích už vím, že jsem se zamilovala, a to nejen do seriálu, ale do celého fikčního Pullmanova světa, který je mojí nově objevenou knižní drogou. Seriál servíruje ponurý příběh o přerodu dětství do dospívání, zasazený do rámce antagonistického pojetí prvotního hříchu, je to svět, kde se to hemží charismatickými dospělými zmetky, s nesmírně zajímavými vedlejšími postavami a odhodlanou dvojicí dětských a následně pubertálních hrdinů. Díky za adaptaci, kde každý díl knižní trilogie má důstojných 7-8 seriálových epizod, a je tak dostatek prostoru pro vybruslení ze spletitosti knižního děje a skrumáže postav!

Batman ztrácející se ve stínu gothamských mrakodrapů, stojící proti výbušně charismatické kombinaci pana Tučňáka a Kočičí ženy, která si pro sebe uzurpuje 3/4 děje. Mám ráda tuhle Burtonovu adaptaci, ještě o fous více než tu první. Celková stylizace do 40. let, cirkusoví paňácové z podzemí oproti městským neonům a mezi tím vším bizarní mordy, cákance sexuálních narážek a černý humor. Jo, tohle má pro mě stálé komixové napětí. 100%

Absolutní kopanec ... fabulace založená na realitě o mistru braku, která se dá dokolečka a pořád dešifrovat, ať už to způsobují doslova překopírované scény z oněch kultovních padesátkových braků či postavy, které se chvílemi transformují z realných předobrazů do filmových hrdinů a naopak. Filmy ve filmu, film o filmech, nebo filmový film, to je jedno. Ed Wood je fascinující.

Sociální horror, emancipační drama ... brutálně romantická vyprávěnka. Tááákhle si mě čapla mezi prsty a pěkně pomordovala - napětím jsem chvilkami ani nedýchala, hustota emočního náboje byla téměř na hraně fyzické bolesti. A to jsem si myslela, že mě nic po znalosti literární předlohy nepřekvapí. Inu někdo umí ... a nejen herecky (Austrálie vždycky vyplivne v nečekané chvilce supertalent, a navíc o Michaelovi jsem ani sekundu nepochybovala), rovněž režijně a hudebně.

Sofistikovaně digitální triková přehlídka, říznutá Dogmatickým virblem: zpomalené záběry, překrývačky, černobílé přechody... Inu, zastávám názor, že tohle je absolutní-evropská-filmařská špička současnosti. Hybatelem děje a napětí jsou nejen podivné kompozice záběrů a decentní barevné tónování obrazu, ale také ruchově-hudební složka společně s animistickým a naturalistickým (ve všech ohledech) nádechem a nervními hereckými výkony. To všechno vytváří psychotický přetlak pudů, emocí, úchylností. Meditace o ďáblu uvnitř žen, anebo (anti)feministická strhávačka, nebo jen brutální trest za poklesek? Nebo je to -Larsi- o (ne)pochopení ženy? Ale kdepak, zase jen zhůvěřile cynická a dvojsečná manipulace s divákem, kde jde o nepochopení Larse von Triera.

Jednoznačná srdcovka ... ať už to zní jakkoliv fádně a banálně. Intuitivně pocitový film nejen o kontrastech a hledání cest, o tíze a lehkosti slov, o babylonském zmatení jazyků, osamění, lásce, přetechnizované civilizaci, o tichu, hluku i hudbě... Někdy mám chuť spočítat všechna slova, která si Bob a Charlotta řeknou, byť je to téměř to nejméně důležité.