MrCreosote

Jedna z těch polozapomenutých perel, které jsou k vidění v 9 ráno ve všední den na České televizi. Ale aspoň že tak, o tohle drama bych totiž nechtěl přijít. Jednota místa, děje a času napovídá, že se jedná původně o divadelní hru, zrežírováno je to ale stejně nápaditě jako o 6 let mladších 12 rozhněvaných mužů. Kirk Douglas tenkrát nabíral fazónu a jeho polda, co by si "nejradši vyndal mozek z hlavy a vymyl z něj všechnu tu špínu" je zahraný s bravurou rodu Douglasů vlastní. Navíc závěrečné vyústění rozhodně nejede podle nějaké zavedené šablony, ale svou úderností vás donutí přemýšlet. Na téhle policejní stanici se totiž s nikým nejedná v rukavičkách.

V mnoha ohledech je Zpívání v dešti příjemně naivní, nechybí tu ani spousta humorných situací, ale i tak mě za chvíli ten běloskvoucí úsměv Genea Kellyho a mírná retardovanost Donalda O'Connora přestaly bavit a v závěru se pak už jenom do puntíku vyplnila celá šablona pravého optimistického amerického muzikálu. I přesto bych chtěl ale zmínit několik zajímavých nápadů, hlavně pak "muzikál v muzikálu", který kromě toho, že je skvěle tanečně zinscenován, ve filmu je vlastně naprosto zbytečný a klidně by se mohl vystřihnout. Jenže pak už by tu zase nebyla ta roztomilá naivita, takže se to nakonec do filmu docela hodí. Ale abych se do toho nezamotal - všimli jste si, jak je hlavní ženská "hvězda" podobná další, stejně ukřičené "hvězdě" z Allenových Výstřelů na Broadwayi? Tady se ale nesnesitelnost hlavní hrdinky neřeší tak radikální cestou, to si Gene Kelly radši nazuje stepovací boty a pěkně nám všem zatančí. Klidně i bez deštníku.

Takže tady máme až nezvykle energického Liama Neesona, tehdy ještě čekajícího na svou životní roli, a také Frances McDormand, kterou si Sam Raimi ráčil vypůjčit od svých kámošů Coenů (hlavně tedy od Joela). Dále tu najdeme humorné a nekompromisní odstraňování záporáků - vystrč hlavu z kanálu suverénně vede - a spoustu šílených audiovizuálních nápadů, kdy je sice vidět, že se počítal každý dolar, ale výsledek je se svou uvědomělou nadsázkou více než přijatelný. Těžké rozhodování mezi 3* a 4*, kdo by ale odolal Darkmanovu černému plášti?

Náročný a hutný film odehrávající se na nespecifikovaném místě v nespecifikovanou dobu, který od diváka vyžaduje maximální soustředění. Nutno ocenit kameru s minimálními, plíživými nájezdy. Ani se nedivím, že nás v kině bylo 5.

I když určité kouzlo tahle pohádka plná létajících a nesmrtelných Číňanů - tedy vlastně Hongkongžanů - má, sledovat jí hodinu a půl vás rozhodně intelektuálně nepovznese, spíš vás z toho na konci bude bolet hlava. Ale ta úvodní akce, klobouk dolů, to bylo tak krásně naivní a absurdní, že jsem musel mít úsměv od ucha k uchu.

Červená knihovna zahalená pod závojem umění? Děkuji, ale nechci.

Pořád se musím divit tomu, že ačkoli jsou Allenovy filmy pořád o tom samém, neustále nás baví se na ně dívat a sledovat ty stále dokola omývané životní pravdy. Je to kvůli hercům? Kvůli jazzové hudbě? Kvůli odkazům na Hitchcocka a bratry Marxovy? Kdoví, nicméně Woody byl vždycky kumštýř a závěrečná scéna je tak nádherně dvojznačná, že jsem opět uznale pokýval hlavou a řekl si, že je to sakra dobrý film. P.S. Johna Turturra si všimnete, i kdybyste byli slepí.

Podle mě je originál kvalitativně zcela srovnatelný s remakem od Coenů. Od Britů bych čekal trošku větší dávku cynismu, tu jsme ale dostali až o 50 let později. Škoda nevyužitého Petera Sellerse, Alec Guinness dokonce i navzdory slizáckému úsměvu prohrává s Tomem Hanksem na body. Ale mezi námi, tu starou babku bych také nejradši odkrouhnul, už jenom kvůli tomu věčnému nabízení čaje.

Fritz Lang byl expert na umísťování ironických symbolů a nápaditá řešení většiny scén (zde se nejdříve místní galérka domlouvá na tom, jak odstranit škodnou v jejich revíru, kouří přitom ostošest a do toho se prolínají záběry se stejně vášnivě diskutujícími policejní oficíry, kteří taktéž chtějí zločince dopadnout a taktéž kouří tuny cigaret, až pro kouř skoro nevidíme scénu). Závěrečný "soud naruby" pak ukazuje tu věčnou potíž se spravedlností - je lepší nepohodlného a nebezpečného člověka prostě sprovodit ze světa, anebo má právo na řádný soud a možnost léčby či nápravy? To všechno se odehrává roku 1931 v Německu. S vědomím toho, co se stalo 2 roky poté pak tenhle příběh dostává zcela nový rozměr. Vedle toho pak působí Beckertova choroba skoro neškodným dojmem...

Filmy o superhrdinech pouze takhle a nikdy jinak. Nechtěl by každý z nás být občas takovým Defendorem? Myslím si, že ano, narozdíl od Woodyho Harrelsona ale přece máme vysokou inteligenci a tak víme, že bojovat v masce proti nespravedlnosti je čirý nesmysl. Ale občas bychom to zkusit mohli, což?