MrCreosote

Na Casablance se mi líbí především to, že dokáže obstát jako výborný film i bez přihlížení k dobovým souvislostem. Závěrečné rozhodnutí Ricka Blainea i kapitána Renaulta se sice může jevit jako silně nepravděpodobné a příliš patetické, ale na druhou stranu, není právě tohle ten ideální zvrat každého romantického/dramatického filmu, po kterém vždycky toužíme? No, vy možná ne, já si ho ale řádně vychutnal stejně jako celý snímek. A to mám filmovou duši cynika.

Scénáristické cvičení na téma "kolika různými způsoby se dá natočit příběh o čtyřech postavách a jedné tragédii". V tomhle případě trochu lituji, že tenhle nápad nezůstal pouze na papíře. Navíc hlavní roli musel nutně hrát někdo, kdo nejenom dobře vypadá, ale navíc i výborně hraje. A Ashton Kutcher výborně nehraje, alespoň v tomhle filmu ne.

A já si říkal, že se na mě včera při večeři všichni koukali tak nějak divně. Ale alespoň ne tak divně jako na toho chovatele žížal a sběratele kapesníků.

And Film-Noir was born... Hlavní hrdina je narozdíl od ostatních žánrově spřízněných kousků poměrně bohatý, nosí čisté a nažehlené oblečení a nepotlouká se po žádných barech a putykách. Stejně tak prostředí je odlišné. Žádné pajzly a laciné motely za babku, ale prostorné kanceláře a luxusní čtyřhvězdičkové hotely. Co se však za ta léta nezměnilo, je příběh plný vražd, zrady a touhy po pořádném balíku peněz, u kterého do poslední chvíle nevíme, v čích rukách se nakonec ocitne. O MacGuffinovi se tu jenom nemluví, ale dokonce ho i vidíme a skoro si na něj můžeme sáhnout (co by na to řekl Hitchcock?), závěr nás ale nenechá na pochybách, s jakým filmem máme tu čest. Nebýt Sokola, kdoví, jak by tenhle filmový žánr vypadal. Tedy pokud by vůbec vznikl.

Dvouhodinový trip, který nám bez pauz a vydechnutí ukáže zběsilou drogovou jízdu tradičně výborného Deppa a netradičně vypaseného Del Tora, kterému toho Samojce bez námitek žeru po celou stopáž. Stačí si přibalit špetku LSD, dva pytle trávy, trochu kokainu a lahvinku éteru (doktor Kwarz z Limonádového Joea by měl velkou radost), režii svěřit osobitému Terrymu Gilliamovi a může se vyrazit. S Terryho natáčecími postupy se divím, že všichni herci natáčení ve zdraví přežili, protože mně by z toho všeho asi hráblo. A viděl bych velké ještěry a neexistující netopýry. P.S. Tobey Maguire tuhle roli už nikdy nepřekoná.

Být ženou Williama Hurta, strachovala bych se o to, jestli nakonec můj manžel opravdu není homosexuál. Tak přesvědčivý on byl ve své roli. Jinak prolínání snů, představ a přání v kontrastu s až nechutnou realitou funguje bezvadně a na ten nacistický film bych se docela rád podíval.

Televizi neporazíš. Obzvlášť, když je jedním z jejích šéfů Martin Scorsese.

Začátek je jako z Mafiánů, ale nejsou to Mafiáni. Prostředek je jako z druhého Kmotra, ale není to Kmotr. Konec je jako z Tenkrát v Americe, ale není to Tenkrát v Americe. Co je to? No přece debut Andyho Garcii, o 20 let mladšího dvojníka Al Pacina. Upřímné vyznání lásky milované Kubě má sice vynikající hudbu a solidní herce, ve své podstatě je to ovšem nudný a značně klišovitý snímek, ve kterém i byl Murray působí značně nepatřičně. Zkrátit to o půl hodiny, byl bych ochoten se na to kouknout znovu, a nejen kvůli Che Guevarovi a mladému Fidelovi.

Trošku vážnější komedie, která z mého pohledu obsahuje několik podstatných nedostatků. Tootsie je totiž po celou dobu přiměřeně vtipná (což je dobře), její dramatická část ale začíná fungovat až v posledních patnácti minutách (což už tak dobré není). Také je celkem těžké uvěřit, že Dustin Hoffman si zničehonic nasadí paruku, nalíčí tváře, obuje si lodičky a hnedle je z něj opravdová, rázná žena, aniž by si kdokoli z okolí něčeho všiml. Podobný Columbusův Táta v sukni sice trošku neumně pracoval se sentimentem, nicméně nalazení do "crazy" roviny mu prospělo více, než reálnější pojetí u Tootsie. A za sebe můžu říci, že ani ukňouraná Jessica Lange kvalitě filmu nijak výrazně nepřidala (a Oscar je v kapse). Na druhou stranu, jednou jsem opravdu šel do kolen a asi nikoho nepřekvapí, že to bylo u naživo vysílané scény z nemocnice, takhle by se měly točit telenovely ve stylu "Ordinace kdovíkde". A Bill Murray je vtipný za každých okolností, to je bez debat. Konečný verdikt: solidní 3*, protože jak bylo povězeno Jacku Lemmonovi - v podobné pozici, v jaké se ocitl chudák Dustin - "Nikdo není dokonalý!"

I na nezávaznou komedii poměrně naivní a předvídatelné. Dudley Moore sice perlí kudy chodí, ale přesto mi připadne, že si přízeň diváka snad ani nezaslouží. Zbohatlý prostopášný ožrala, který láme srdce a chová se jako malé dítě, je postava spíš do nějakého dramatu, než do veselohry jako je tato. Vlastně bych se vůbec nebránil vážnějšímu pojetí - stačilo by rozšířit linii s Hobbsem (John Gielgud se svou variací na suchého anglického slouhu byl poprávu oceněn Oscarem), dát trochu prostoru konfliktu mezi snoubenkou a milenkou a byl by tu film jako víno. Ale to bych byl asi až moc náročný, takže to shrnu tím, že úplná ztráta času Arthur nebyl, lepších komedií ale najdete desítky. Ten jeho apartmán ale stál zato, ne že ne.