Tsunami_X

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá.

Trpěl jsem jak makak na řetězu. Nejděsivější kolovrátkový klavírní motiv za poslední dekádu podkreslující neutuchající tklivé digi-pohledy, stopadesátá variace na plk. Kurtze a kapitána Obviouse (Apokalypsa je tímhle směrem), temný lesní survival přecházející do závěrečného Komanda (útěk z lágru, že by člověk brečel) a cesta z bodu A do bodu B, která by snad fungovala maximálně jako tutorial nebo první mise ve videohře. Tohle měla být opičí Treblinka a ne Jáchymov.

Mnohem raději bych to viděl natočené na sklonku padesátých let od Richarda Fleischera nebo přímo jako nějaký All Star Comics ze stříbrného věku. Všechnu tu šestákovou naivitu a patos bohužel spolehlivě zabíjí tradičně megalomanská digitální nabubřelost. Zaoceánský hype Patty Jenkins nemůže být víc mimo.

Zvláštní úkaz. Tuhle bezkrevnou a urputnou komediální naháněčku u mě nezachránilo ani prozření v případě samplu z Their Law (šerif Justice), zjištění že se jednalo o Hitchcockovo guilty pleasure a fakt, že americký středozápad (to nemohl být nikdo jiný) tenhle biják vytáhl na druhý nejziskovější titul v roku totální dominance Hvězdných válek. Znám lepší červené krky.

Super freakshow, intenzivní nástup i finále, ale pro mě osobně taky důkaz, že lidem z Indiewire při jejich tažení trochu mr*á.

Doufám, že za deset let budou někde v hospodě, tak ve dvě ráno ve Varech, nad pivem sedět NextGen Rob Roy a NextGen Tsunami_X a řešit, že tuhle chybu v systému, Verbinskiho odpustek společnosti a životní výkon famáka Bojana Bazelliho musí vidět i lidi, kteří za chvíli přijdou z večerní projekce. A pak se všichni hrozně zlijou a možná za rok si to ten zbytek stáhne.

Bruckheimerovský přechod z analogu na digitál, který lze i po letech aplikovat jako blockbusterovou léčbu na přílišné přehlcení u čím dál více z racionality vytržených globálních a lokálních krizích.

Ať žijí američtí duchové, bílá prostěradla, starousedlíci, pětiminutové jezení koláče a ticho. Super low budget indíčko, které mě naprosto rozložilo. Třikrát během projekce. Trikovou scénu od Wety si budu pamatovat asi do konce života.

Jednopařátový král stojící na hromadě komiksové mršiny posledních let, kterého krvežíznivá masa vytáhne na úroveň zlomového počinu dekády. Nic proti.

S01: Pravděpodobně nejlepší seriál, který jsem za poslední dekádu viděl. Čistá láska. S02: Víc nemůžu chtít.