Tsunami_X

Čaj o páté s nemastnými a neslanými sušenkami, jehož největší devizou je plesová atrakce plná emocí, asociací a paradoxně i bolestné reality. Naproti tomu je hlavní dějová linie nesrozumitelná a nezajímavá, stejně jako ubohé finále, jež nám jen tak napůl evokuje osudné souboje vesmírné ságy a to nejen svými rodinnými přesahy, ale i technickým zpracováním. To však není podstatné stejně jako postava připomínající svou fyziologií Adolfa Hitlera či snad dosti jasný odkaz na hraběte Drákulu a jeho poskoka. Kde nic není, ani smrt nebere a tahle čtvrtá část velkolepé ságy je bohužel prázdnější více než by očekával i největší skeptik. Bolestné procitnutí po dvou řemeslných počinech a jedné režijní virtuozitě, které fanouškům i náhodným kolemjdoucím skutečně nepřeji.

Vražda na malém městě plném štěbetavých obyvatel, plynulé a až meditativní jízdy kamery s důrazem na popis prostředí, romantická linie plná náznaků a absence jakékoliv dramatičnosti. Takhle to vypadá, když režiséra opustí dobrá forma a on místo rázného kroku tápe na místě.

Nikterak světoborně vygradovaný a stejně podaný příběh o dvojici boxerů, toužících získat divácké sympatie a vlastní uvědomění prostřednictvím zaběhaných dějových schématů a netradičně pomocí dvou paralelně vyprávěných linií. Outsideři, jež musí najit sami sebe, tradiční rodinné hodnoty a sport je pro ně prostředek vykoupení, tu už několikrát byli. Stejně jako klasická témata filmů, jejichž hybným motorem je budování fyzické stránky člověka. Sebetrýznění jako očista, nutnost ztráty všeho blízkého k objevení sama sebe atd. Vynikající úrovní oplývají samotné zápasy zúčastněných, které působí naprosto autenticky. Naproti tomu je kamera v mnoha jiných scénách zbytečně neposedná a na sebe upozorňující, což nabourává jinak precizní technickou stránku, která si s hraje barevnými filtry, světlem a podobnými záležitostmi. Závěrečná snaha autorů o nutnosti přerozdělování diváckých sympatií bohužel vychází naprosto vniveč, stejně jako drtivá většina vězeňských pasáží, kterým by slušelo silné prostřihání a zkrácení. Agresivitu a hloubku Zuřícího býka tu nenajdete ani náhodou, snímek o chudém italském chlapci s geniálně jednoduchou dějovou linií o americkém snu by se na korejské poměry našroubovat snad dal, ale nebylo by to zapotřebí a tak celá tahle podívaná nejvíce připomíná (zejména svou formální stránkou) promrhaný potenciál Aliho, který se stal labutí písní Michaela Manna.

Mnohokrát zobrazené téma pomsty spojené s vykoupením, podpořené efektními panoramatickými záběry a naprosto impotentním vyústěním. Zpočátku to celé zavání vyprázdněnou narací, ovšem zdání klame, protože se jedná spíše o absenci tvůrčího potenciálu. Jeho zbytky slepě sází na moudře se tvářící balení plné osvědčených ingrediencí s přesně nalinkovaným průběhem. Skoro se zdá, že autoři měli v úmyslu pouze se kochat přírodou a reáliemi, ovšem v tom případě by bylo dozajista chvályhodnější pracovat na poli celovečerního dokumentu. Takto z toho vzniklo drama bez špetky dramatičnosti, tragédie bez jediné slzy a změť obrazů bez jakéhokoliv vyústění.

Krátká, ale o to působivější, exkurze do velšské literární tradice. Počínaje básněmi pokoutných bardů a slam poezií konče, nám několik režisérů nabízí osobité pohledy na domovskou přírodu a básnické osobnosti. Společným specifikem díla je odpoutaná a zároveň meditativní kamera, která střídá dynamičnost s relaxací, a každé epizodě dodává jistý nádech osobitosti. I když samotné obrazy působí v určitých pasážích dosti nesourodě a nahodile, většinou jsou tyto části promptně kompenzovány ucelenějšími sekvencemi. Exotičnost pro našince podtrhuje originální velšské znění, které v divákovi dokáže rezonovat i díky podmanivé hudbě, jež snímek provází.

Vizuálně okouzlující počin s výtečnou kamerou, kombinující hrozivé výjevy dětské fantazie, upřímnou naivitu i dospělý racionální pohled. Děj se zde jeví jako víceméně podružný a film tak sází spíše na bohatou sbírku kostýmů, zajímavé úhly kamery, surrealistické pojetí, úchvatné masky a mladičkou hlavní představitelku. Obsahové neuspokojení tak nahrazuje zmíněná Lolitka a její křehké tělíčko spolu s tíživou sexuální atmosférou zakázaného ovoce. Ať si o samotném filmu myslíte co chcete, lepší normalizační soft-porno naleznete jen stěží...

Naivní báchorka o chlapské soudržnosti a jedné malé revoltě, která přerostla v něco, co sami její tvůrci nemohli ani při nejlepší vůli očekávat. Útěk před policií se zde mění v anarchistické putování plné siláckých řečí, rozmáchlých gest a zběsilých honiček. Sexy třicetiletá brunetka spolu s narážkami na otrokářství, zkouřený kněz rozdávající lásku svým ovečkám a tlustý polda s touhou pomstít se. Inu když je režisérská stolička už silně zaneřáděna bílým práškem, vznikají obdobné patvary. V tomto případě má snímek sice něco do sebe, alespoň co se týče jeho komediální roviny, ovšem v kontextu režisérovy tvorby je to skoro katastrofa.

Z dnešního pohledu bohužel dosti vyčpělé a průhledné drama o skupince žen, v konfrontaci s prvním mužem jejich života, na samém sklonku naší civilizace. Putování neutěšenou krajinou, naturalisticky zobrazené mordy zvířat a přespříliš exaltované herecké výkony. To vše zabalené do relativně krátké stopáže. Logické chyby jsou maskovány způsobem vyprávění (zabití krávy – konzumace ryb) a technické hrubky chvílemi bijí do očí (zvuk silného větru v naprosto klidné krajině). Výsledkem pak je přílišné tlačení na pilu, spojené s poselstvím o tom, jak by se torzo lidského rodu chovalo v posledních okamžicích své existence. Škoda toho přílišného apelu a velké snahy o uvědomění si nelidského prvku v nás samotných.

Přeroubovaný Kafka (přímé citace) v americkém thrilleru s politicko-sociálně-rodinným feelingem, který je tak šíleně pomalý, že se ani nechce věřit, že Kramer opustil zadní projekce a hodil hlaví protagonisty do skutečného a letícího vrtulníku. Paranoia, která sama sebe povyšuje někam výše, varovně máchá vztyčeným prstíkem a bere se tak vážně, že to až pěkné není.

Smutná podívaná o přestárlém bojovníkovi, který je nucen vypořádat se se skupinkou teroristů v jedoucím vlaku. Katastrofálně zvládnutá technická stránka budí dojem zoufalého amatérského výkřiku, zatímco mimika a herecké schopnosti hlavního představitele zase evokují botulotoxin spojený s nadměrnou konzumací drog a alkoholu. Často používané miniatury by potěšily před padesáti lety, ne však v novém miléniu. Jeden z těch katastrofálně špatných filmů, u nichž se ani nechce věřit, že jej tvůrci brali jakkoliv vážně. A navíc lidem narozeným v první polovině 80. let spolehlivě ruinuje vzpomínky a zabíjí i poslední nostalgické dozvuky dětských snů.