Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Horor

Recenze (46)

plakát

Medvědí bratři (2003) 

„Tyhle zrůdy jsou opravdu strašný. Zvlášť ty s klackama.“ Dodnes si vzpomínám, s jak blbou náladou jsem si Medvědí bratry pustil a jak vyléčený jsem od nich odcházel. Po Lvím králi jsem silně pochyboval, že se kdy najde pohádka, u níž by slzička ukápla a ejhle, ať už mě vyslyšelo cokoliv, zářez platí. Navíc v době, kdy jsem studiu Disney tak úplně nevěřil. Nejvíc se mi líbí, kam se posunuly písně. Doba, kdy postavičky začaly zničehonic zpívat a postupně se k nim přidával, kdo mohl, je snad konečně pryč (ano, mělo to svoje kouzlo, ale…) a místo nich se zpívá v pozadí. Českému dabingu krutopřísně vládne Blažek s Lábusem, Phil Collins tradičně nezklamal a hudba se výborně hodí do doby domorodých Američanů, kde tahle legenda se zvířaty začíná. Příběh je nečekaně drsný a nutí pochybovat o tom, zdali může vůbec skončit dobře. Vtipů je tu hodně, až mě to samotného překvapilo. Animace pěkná, zejména barvy a vykreslení přírody a nebýt tolika zbytečných úderů do hlavní postavy (jeho palice je tu vážně testovaná ze všech stran i všemi dostupnými materiály), říkalo by si to o šestou hvězdu, kterou tomu ale dát nemůžu. P. S. Kéž by všechny děti byly jako Koda. Taková roztomilost je u harantů velmi vzácná.

plakát

Legenda o sovích strážcích (2010) 

„I'm not letting you hurt one more soul.“ Pro děti moc drsné a pro dospěláky zase infantilní, neboť polovina vtipů jednoduše míří někam jinam, anebo jim schází pointa, což se příběh mnohdy ani nesnaží skrývat. A ani to není moc akční, což by mohlo být pro nejednoho diváka veliký problém (zvláště je-li reklamou především režisérovo jméno), jenomže já jsem ochoten přehlédnout všechny nedostatky, protože navzdory nim jsem si film výborně užil a dojem z finálového zápolení pořád zůstává velmi silný, nemluvě o napínavých zpomalovačkách a úchvatných průletech bouří a požárem. S postavami nemám problém, jejich sympatičnost jde ruku v ruce s pořádně kvalitním dabingem (samozřejmě tím anglickým), a i když trhlost Hrabíka je tu spíše za trest, lepší zástupce si boj dobra se zlem snad ani nemohl přát. Inspirace druhou světovou válku se nezapře, ať už se jedná o proslovy k masám, nebo přelety, jimž schází bombardování. Animákům tahle temná stránka povětšinou chybí a o to větší radost je, že Zack Snyder pár zaběhnutých pravidel přeci jen boří. Umírá se tu hojně, chybí uslzené moralizování nebo záporák, co se v nejtemnější hodině obrátí o 180% a třebaže se ve filmu tvrdí, že stát se strážcem trvá roky, výcvik je tu jenom jako krátkodobá kulisa, aby nikomu nebylo divné, proč si hrdinové napodruhé počínají líp. Se zajetím je to prakticky stejné. Nikde se dlouho nepřešlapuje, kulisy se neustále střídají a o dynamiku není nouze, což někdy bývá na škodu. Nevadilo by zpomalit a už vůbec by nevadilo uvolnit všechny scény, jež byly z filmu vyňaty - a že jich bude.

plakát

Jak vycvičit draka (2010) 

„We don't have to kill them.“ Musím říct, že jsem k tomuhle filmu přistupoval s nemalou skepsí. Filmy o dracích většinou nedopadají moc dobře, respektive ne tak, jak bych si přál (zlatý Dračí srdce a mnohými opovrhovaný Eragon) a provaření draci se mi vůbec, ale vůbec nelíbili. Hlavy zbytečně veliké oproti tělu a tělo podivně nehezké. Film jsem si pustil a pravdou je, že kromě Bezzubky mi draci vážně připadají oškliví. Je to ovšem jedno, protože všechno ostatní je natolik perfektní, že se tento neduh hravě ztratí v záplavě pozitivů, o nichž je skoro až zbytečné psát. Už dlouho se mi nestalo, abych tak rychle fandil hlavnímu hrdinovi, jenž si mě získal prakticky už během úvodu. Jay Baruchel odvedl při dabování Škyťáka výbornou práci. Takový sympaťák tu už dlouho nebyl a jeho čtyřnohý parťák se do podvědomí všech drakofilů (a nejen jim) zapíše zlatým písmem. Animované filmy to s emocemi jen málokdy umějí výborně, avšak v tomhle případě se každá scéna, každá slovní přestřelka a každá ztráta tak neuvěřitelně trefí na branku, že je to až neskutečné. S nápady se tu roztrhl pytel (prohlížení knihy se známými draky mě silně učarovalo), hluché místo neexistuje a vztahy mezi postavami fungují na jedničku. Každý má co říct, každý je zajímavý a totéž se dá říct i o ději, jenž nemilosrdně žene vpřed a chvíli co chvíli přiostřuje, aby pak na konci všem vlepil nečekanou facku. Pochválit musím rovněž hudbu. John Powell mě zajímá čím dál víc.

plakát

Můj malý Pony: Přátelství je magické (2010) (seriál) 

„Will you accept my friendship?“ K téhle bravurní závislosti jsem se dostal úplnou náhodou. Neteř otravovala, že ji v televizi začíná oblíbený pořad a jelikož jsem zůstal ve stejné místnosti, o sedmnáct minut později zjišťuji, že se mi velice líbí princezna Celestia a že mi někam zmizelo skoro dvacet minut života. Ještě toho dne (vlastně hned potom) jsem letěl na torrent a udělal jsem sakra dobře. Je to neškodný, milý a plný barevných postaviček, ale je v tom ukryto víc, než se na první pohled zdá. Charaktery princezen (obzvláště hledající se Luny) považuji za ty nejsilnější mezi animáky, skvělé písničky si vyloženě říkají o to, aby si je člověk stáhnul v mp3 a dokolečka je poslouchal a v Twilight Sparkle jsem se našel už v prvním díle. Hold šprt se může vždycky hodit, zvláště je-li v sázce svět. Dabing perfektní až na Pinkie Pie (ale to, jak brouzdám po webu a zjišťuji kdo je mezi diváky nejoblíbenější, bude asi jenom můj problém, stejně jako její ukvílené jednohubky) a celková bohatost říše Equestria přímo nabádá k tomu, aby ji rozšířila nejedna povídka, nejeden antwork. Za poněkud slabší považuji pouze díly se Znamínkovými křižáky, jinak tomu prakticky není co vytknout. Čtvrtá sezóna sice zezačátku trochu děsila, ale zbytek zůstal na úrovni. Veliké plus za dvojdíly s mocnými záporáky, jejichž level se neustále navyšuje a většinou u nich mrzne úsměv na rtech. Nemalé díky i za občas dospělou scénu a "nice" efekt. Jinak nemám ve zvyku český dabing nijak valně hanit, ovšem to, co předvedla televize Barrandov, je vyloženě prasárna. Tohle snad ani nemohlo být myšleno vážně.

plakát

Resident Evil: Rozklad (2008) 

„We just ended up making things worse.“ „That's not true.“ Jako fanoušek herní série bych byl asi zklamán, kdyby si hlavní roli pro sebe urval někdo jiný (zastánci Chrise prominou), ale Leon je Leon. Pod dohrání RE4 mě vždycky zajímalo, jak se s tím příběhem vypořádal a teď už to vím. Můj oblíbenec zvážněl, pryč jsou jeho hlášky a utahování si z nepřátel, pryč jsou i jeho časté úsměvy. Hlavně že schopnost přežít zůstala, a byť je vymodelován poněkud divně, Paul Mercier hraje na jistotu a pořád se dobře poslouchá. Hodnocení filmu proto asi není objektivní, ale mně se líbil víc, než všechny výplachy s Millou Jovovich, hlavně proto, že se drží zaběhnutých pravidel, nehraje si na sci-fi a akční scény jsem si zapamatoval do jedné. Na příběhovou vsuvku mi to bohatě stačí. Jako horor to sice nefunguje, ačkoliv se první třetina s letištěm strašně moc snaží, ale příběh se mi líbil, včetně všech pomrkávacích odkazů (Leon a Claire se shledávají stejně jako kdysi, deštník se vzorem Umbrelly, zmínka o Chrisovi, Leonův sprint) a věcí, které se protentokrát dějí trochu jinak (ve staré verzi druhého dílu Leon Adu upustil a o to usilovněji nyní drží Angelu, infekce je po většinu stopáže pod kontrolou) a sled zvratů a horšících se překvapení drží diváka (tedy alespoň správného fanouška) v napětí, zdali se bude historie opakovat, nebo jestli tentokrát hlavní hrdinové všechno zvrátí včas. Kamera je díkybohu přehledná, dabing (ne ten český) vydařený a přítomnost smutných tónů nádherně umocňuje dojem, že se schyluje ke katastrofě, ačkoliv na tu nejdůležitější, výhružky teroristů, za chvíli nemyslí nikdo jiný, než samotné postavy, protože, popravdě, že všem běží čas tu nijak hroceno není. Na děsivý TIK TAK TIK TAK se protentokrát nehraje, a pokud něco hrdinové RE nikdy neměli, pak to byl právě čas a dostatek munice. Tak či onak, jako fanoušek jsem něco čekal a přesně to jsem dostal, takže z mé strany absolutní spokojenost, jíž bych vytknul jeden jediný moment: pískavou scénu s Tyrantem. Tyhle věci mají ve filmu slyšet jenom hlavní postavy, tak nevím, proč jí musím poslouchat i já jakožto divák. P. S. Pokud jsem dobře počítal, zastřelil tu Leon z dálky 39 zombií a ani jedinkrát neminul. Asi tolik k dohadům, zda je to horší střelec nežli Chris. Claire bohužel zůstala trestně nevyužita, tak snad někdy příště.

plakát

Resident Evil: Zatracení (2012) 

„Á no tak! Nebuď srab!“ Ani se mi nechce věřit, že je to od stejných tvůrců jako první díl, který přeci jenom víc hrál na hororovou atmosféru a celoživotní poslání. Jenomže herní série se přesouvá do akčnějších vod a ta filmová s ní. Zombie vystřídal Las Plagas, přísně tajný výzkum vojenské zneužívání a zatímco předtím se odvracel strašný scénář apokalypsy, tady už je všechno napůl prohrané. Jako obrovské plus beru lepší hudbu a lepší postavy, vyjma prezidentky, jejíž pomalé spokojené mrkání a dlouhé pohledy nikam kazí kteroukoli scénu s ní. Lepší je i akce, mnohdy hrající na brutální notu, kamera se svižnějším tempem a vybroušenější dialogy, v jednom kuse bojující se svou béčkovostí. Co ale neskousnu je Leon, pro mě nejoblíbenější postava RE Universa a nejlepší Zombie Killer vůbec. Zatímco Degeneration ho představil jako flegmatického panáka, který si každý svůj pohyb a slovo pečlivě rozmýšlí, v Damnation je z něj nemastný neslaný hláškař, jehož civilní ztráty najednou ani tak moc nezajímají. Jak to, že ten Leon, co se vždycky snažil zachránit všechny a všechno a šel kvůli tomu přes armádu příšer, se tady raněnému vojákovi omlouvá, že na něj nemá čas, načež ho nechává napospas lickerům? Ten modrooký Leon (v tomhle filmu najednou zelenooký), který kvůli prezidentově dceři vymlátil vesnici, hrad i ostrov, najednou dokolečka omílá, že mu nedopřáli dovolenou a uprostřed boje sahá po placatce. Přijal bych to, kdyby v předchozím filmu nepřísahal, že ten vir vymítí a v šestém dílu herní ságy zase nedělal všechno proto, aby za ním zůstávalo co nejvíce přeživších. Chápu, že si i hrdinové musejí vybrat svoji chvilku (zvláště začínají-li bojovat sami se sebou), ale co má znamenat ten srdceryvný proslov na konci, když v šestce je zmínka o úvahách na sebevraždu, mi asi taky nikdo nevysvětlí. Mlčenlivý pozorovatel mi jednoduše přišel sympatičtější, ale co na tom, když se všechno okolo zlepšilo? Jinak pokud existuje prodloužená verze, tak sem s ní. Třeba tu poslední hvězdičku přihodím, protože na všechno se neodpovědělo. P. S. Resident Evil mám spjatý nejen se zombíky, ale i s proměněnými a zmutovanými zvířaty, tak nevím, proč se toho tvůrci filmu i napodruhé zalekli. Kde jsou ty časy, kdy naše hrdiny honili psi, hadi, vrány, obří pavouci nebo slon?