Vinczent

Seriál je unikátní zejména díky faktu, že i když se něj podíváte jednou za měsíc tak se v ději neztratíte. Jinak další půlhodina odkrojená z vysílácího času novy určená pro lidi hlavně důchodového věku.

Meh!

Pilot: Další pokus o český s(h)itcom obsahuje hodně fórků trapnějšího kalibru až na pár vyjímek. Herci jako Matonoha a Dejdar určitě dokáží být vtipnější, takže spíš házím vinu na scénář. Vlastně jediná zajímavá věc je Dejdarova vizáž, ale ani ta nemůže utáhnout celý seriál. PROBOHA KDY UŽ V ČECHÁCH VZNIKNE ZASE NĚJAKÝ INTELIGENTNÍ A ZÁBAVNÝ SITCOM?! Při sledování jsem měl pocit, že ve studiu seděla cvičená opice, která mačkala tlačítko /smích publika/ po každé druhé větě, i přesto že nebyla vůbec vtipná. Nevím na jaké publikum je seriál orientován. Řekl bych že u někoho šanci dostane, já ale snesu maximálně 2 další díly abych si udělal objektivní obrázek. Nakonec by mě zajímalo jak se může ani ne v půlce pilotního dílu objevit na csfd první recenze. Tenhle seriál by měl spíš udělat comeback ke scénáristům. Tak a už jsem se dostatečně vyremcal:-)

Tragikomedická road-movie provází dvojka sympaťáků se smrtelnou diagnózou, kteří se vydají z nemocničních troků ukradeným autem k moři. Jednoduchá zápletka je prošpikovaná situační komikou i dramatickými situacemi a toto spojení působí překvapivě dobře. Film končí v podstatě happy endem(ano i ne), ale naprosto Vás dojme. Je vidět že když němci upustí od dementního humoru a teenagerovských taškařic, může vzniknout překvapivě slušný film i od někoho jiného než Tykwera.

Četl jsem film, hrál jsem hru a viděl i původní verzi s happy endem. Hodnoceno po shlédnutí Final cutu. Filosofické sci-fi ani po čtvrt století od natočení nestihlo zestárnout ani o minutu. Vynikající temná atmosféra špinavého industriálního LA je velmi působivá, sugestivní a navíc jí k tomu dopomáhá monumentální soundtrack od Vangelis. Ridley zvolil pomalé tempo vyprávění v duchu filmu-noir které dnes ne-každému sedne, nicméně zachovává ducha skvělé předlohy a i když se od ní v mnoha směrech odklání(chybělo mi halucinogenní náboženství "mercerismus"), povedlo se ji převést bez jakéhokoliv zprznění, které je zvykem u většiny adaptací Dicka. Harison Ford je skoro stejně cool jako svého času Bogart, přestože většinu filmu jenom žere nudle a dostává po hubě. Rutger Hauer podává svůj nejlepší výkon v roli šéfa replikantů a jeho robotická mimika a filosofie jeho postavy nemá daleko k dokonalosti. A každá z postav se snaží o vaší ukrojit vaší pozornost a má ve filmu své umístění. Jako například Blade Runnerovský guru Gaff si vystačí skomunikací prostřednictvím papírových modýlků origami, blekotáním cizí řeči(dodnes nevím jistě jaký to byl jazyk-znělo to jako japonština spolu s něčím jiným). Finální hon odkud kde se lovec stává kořistí a z kořisti je bestiální démon zavede Deckarda na křižovatku kde každá volba znamená smrt, vyvine se však naprosto nečekaným způsobem- takovým, že vás nechá přemýšlet o tom jestli je možné aby stroje měli duši. Klasika pro náročné diváky. Pokud Vás tenhle příběh zaujal a umíte obstojně anglicky sežeňte si adventuru od Westwoodu Blade Runner z roku 1997, pokud anglicky neumíte přečtěte si aspoň knihu.

Komedie staroškolského typu tažená ústřední dvojicí, jejichž popichování připomíná buddy movies, ale narozdíl od nich je ve snímku humor podán tak elegantně, že nepůsobí prvoplánově. Při sledování si možná vzpomenete na snímky Franka Capry od nějž se asi Oz něco přiučil. Je hezké poznat, že Steve Martin překvapivě uměl hrát i vdobrých filmech ne jen v blbinkách typu 12 do tuctu.

Dnes už kultovní pořad, který vyšel z nápadu všestranného umělce Takeshiho Kitana. Sledovat japonské účastníky lehce úchylné soutěže je pořád zábava i když stejné disciplíny vidíte po sté. Ano jsou tam i slabší kousky, třeba karaoke. Což ale pro asijské publikum dává smysl protože každý řádný asijec má doma karaoke bedničku. Některé disciplíny se podobají sledování hry Mario. Některé díly navíc najdete na youtube.com

Brian de Palma a herecký ansámbl v nejvyšší formě. Plešatící DeNiro jako Al Capone je ztělesněním respektu a hrůzy v jednom, hlavně když si zahraje baseball s cizí lebkou. Všichni hlavní hrdinové jsou maximálně sympatičtí a když se postupně vytrácejí ze scény tak to zamrzí. Scéna přestřelky na nádraží s kočárkem padajícím po schodech by měla patřit do zlatého fondu. Při jejím prvním shlédnutí jsem zůstal přibitý k sedadlu a tiše sledoval jak to dopadne s nervy napnutými k prasknutí. To dokazuje režisérův, dnes už zřejmě někde pozapomenutý, cit pro budování atmosféry. Hned po Kmotrovi má nejoblíbenější americká gangsterka (preferuju Kitanovy gangsterské balady).

Sean Penn zvolil svůj obvyklý postup pomalého vyprávění, což většinu diváků odradí. Jack Nicholson se svým žraločím úsměvem se do role hodí i když se kdovíjak nepředvádí. Omšelé téma odplaty se dalo pojmout mnohem lépe a neškodilo by kdyby pan režisér přitlačil na pilu. Věřím že na to má, jen nechápu proč si pro své filmy nevolí zajímavější story. "Takže, ty mě nezabiješ?", "Ne přijdu si pro tebe později, snad mezitim najdu ty posraný náboje."

Smích a vizáž Toma Hankse mi nahání husí kůži. Vtípky jsou na Coenovic vkus slabé a málo vypointované ale konečný masakr je výbornou tečkou za tímhle podprůměrným remakem.