BloodyVamp

Jeden z nejemotivnějších a nejprocítěnějších filmů, co jsem viděl. Frank Darabont je Mistr, jeho režie je vynikající, Kingův námět originální a děj neuvěřitelně silný a strhující. Nejvíce mě film dostal v neuvěřitelně napínavých scénách poprav vězňů a v samotném závěru, kdy se dostavuje naprosto geniální pointa, ze které mi bylo hodně dlouho po konci smutno. Tento film opravdu nemá obdoby. P.S. Shawsank lepší nebyl.

Tento film je zcela jen o tom, jak přijde Godzilla a plundruje New York. Film zachraňují na svou dobu výborné triky a působivá Arnoldova hudba.

Na televizní hallmarkovské poměry slušná výprava (triky a magická, vynikající hudba z pera Trevora Jonese), plastický scénář, slušné herecké výkony (válcuje charizmatický Sam Neill a zlá Miranda Richardson, potěší také rolička Rutgera Hauera). Nepotěší pomalejší tempo a klišoidní závěr. Přesto velice slušný počin.

Povrchní holywoodský kýč, který nemá z historií mnoho společného. Přestože se zde sešla elitní hollywoodská eskadra (Dicaprio, Malkovich, Depardieu, Irons, Byrne), výsledek je velmi rozpačitý a nemá moc společného dokonce ani s Dumasovou předlohou. Wallace selhává ve svém vyprávění, scénář je plochý a předvidatelný až běda. Částečně výsledek zachraňuje velkolepá výprava (zejména vynikající Smithovy testosteronové motivy) a sympatičtí herci. 50%.

Dechberoucí. Přesto že tu jde o animák pro děti, je film značně dospělý a objevuje se zde několik drsnějších a sugestivnějších scén, potažmo poselství, které ocení až odrostlejší publikum. Musím ocenit skvěle, pro současné publikum stále srizumitelný příběh, pojednávající o odchodu Židů z egyptského zajetí (kniha Exodus ve SZ). Obrovský šmrnc tomu všemu dodává jedinečná Zimmerova hudba (vynikající track Chariot Race) a muzikálová čísla. Na takový film se nezapomíná.

Buffy je jedním z nejpodceňovanějších seriálů jak na csfd, tak obecně. A je to skutečně velká škoda. Ano, je to spíše feministicky laděný seriál (hlavní hrdinka je dospívající dívka). Vyniká však precizní stavbou jednotlivých charakterů a funguje na výbornou i jako strhující psychologická sonda. Zaujme také svým filozoficko- náboženským přesahem. Zejména je to patrné u postav jako Willow, Xander, Anya, Spike a dalších. Zatímco první tři série se nesou v odlehčeném duchu a jsou zaměřeny spíše na teenagery a čtvrtá je přehodná série z prostředí vysoké školy, tři poslední vynikají nevídaným uceleným příběhem a gradujícím dějem. Dodnes se jedná o jeden z mílníků ve fantasy žánru, ve kterém nachází málokde konkurenci. Přestože seriál skončil výbuchem Sunnydale, jeho aktéři žijí dál v komiksech, které dodnes vycházejí. A také má spoustu fanoušků, ke kterým se hrdě hlásím. Tento seriál mi změnil život. Co více dodat. Nelze než pochválit působivou hudbu Christopha Becka(2. - 4. serie), Thomase Wandera(5 - 6. serie) a Roba Duncana(7.serie), která má na nezapomenutelné atmosféře znamenitý podíl. Na tento seriál jen tak nezapomenu.

Hvězdná brána je dodnes kultem, a to nejen díky geniální hudbě z pera Joela Goldsmithe. Takových, kteří neví co je to Hvězdná brána dnes již moc není. Zažila několik repríz na televizních stanicích Nova a Prima (s příšerným dabingem), je charakteristická velmi vysokou zábavností (nezapomenutelné hlášky nejen O´Neilla, který dodnes zůstává mým nejoblíbenějším hrdinou, s nímž jsem se mohl ztotožnit, ale i ostatních postav), propracovanou mytologií, slibnými příběhy, sympatickými postavami a dnes kultovními záporáky (Goa´uldi- Apophis, Sokar, Anubis, sarkastický Baal) nebo těmi méně využitými ale o to zajímavějšími (rasa Aschenů pomalu vyhlazující lidstvo). Natočit 10 sérií je přesto hodně. Začátek byl lehce nadprůměrný, na jednu stranu bylo hodně skutečně slabých epizod, na tu druhou scénáristé potřebovali budovat mytologii. Zlatá éra se nacházela někde na pomezí 4-6. série, které byly po okraj nahuštěny geniálními díly (Abyss, Upgrades, Revelations...). Přestovšak se přechodná 6. série mnohdy vyznačovala již ohranými zápletkami, které neměly smysl a scénáristé je rozplétali v dalších sériích (tajná organizace NID na Zemi). A již tehdy bylo mnohem méně O´Neilla než v předchozích sériích (údajně kvůli zdravotním potížím), ovšem výborný začátek a závěr (Full Circle je jedna z nejlepších epizod) tento fakt vynahrazoval. Naznačovala však jistý kvalitativní sestup. Sedmá série nenabízí kromě hlavní zápletky (hledání Lost City podle tabulky Antiků) a příjemného Danielova návratu nic zásadního a přibylo naopak zbytečných dílů (a jinak kvalitní stand alone byly povětšinou nezajímavé. Zachraňovalo ji jen geniální finále Lost City, které mělo být samostatným filmem. Osmá série se nese v duchu úpadku. Goa´uldi definitivně ztrácí své demonické kouzlo a jsou likvidováni po milionech, politicko- konstpiračních epizod přibylo (což se podle mě do Stargate nehodilo nikdy), zápletka je chabá. To vše vypovídalo o nemohoucnosti tvůrců kam dál. Dalším příkladem jsou osudy mnoha bezmála kultovních postav jako Kinseyho či Baala. Od propadu osmou sérii zachraňuje nesmírně (i trikově) strhující finále dvojepizod Reckoncing, ukončení většiny dějových linií v spíše komorně laděném hodinovém Threads (opět jedna z nejlepších epizod) a tečka nastane v ne až tak povedené dvoudílné časovce (ovšem poslední scéna na rybách by mohla v klidu konečně seriál uzavřít). Ale ne, to musela přijít devátá a desátá série s novými záporáky Ori. Na jednu stranu musím pochválit dve nové kvalitní postavy -skvělého Mitchella a nedostižnou Valu, seriál se však ze scifi zvrhl ve fantasy báchorku. Což byla velká škoda. Odchodem O´Neilla jakoby to nebyla Stargate. Díly, které se netýkaly hlavní dějové linie většinou o ničem. Vyprázdnění námětu bylo totální. Zaplaťpámbu seriál zachránil maximálně dojemná a nostalgická epizoda Unending, která v plné síle ukázala, kolik let jsme strávili s Hvězdnou bránou. Plných 10. A že to sakra uteklo. Poslední hvězdičku dávám vzhledem k předchozím výtkám právě z té nostalgie a faktu, že poslední série nebyly takovým průserem jako u ostatních seriálů. A taky za božího Goldsmithe, který v deváté a desáté řadě užíval ve velké míře působivé sbory.

Ničím zajímavá a podprůměrná fantasy vyprávěnka, která je béčkem jak vyšitým. Od zmateného děje plného nelogičností, přes nezáživou režii, až po zcela průměrné herce (ale Sorbo v úloze Kulla je snesitelný). Jediné, co drží po celou dobu stopáže kvalitu, je epická, monumentální, a tematicky pestrá (místy metalová) hudba Joela Goldsmithe, který je odpovědný za hudbu ke Stargate seriálům. Musím takto nesouhlasit s mnohými komentáři, že se zvuk řízných elektrických kytar nehodí k tomuto béčku. Hodí, a jak náramně ! Kull však zůstává pouze slabším s béčkem s mizernými triky a s prvním Conanem srovnání nesnese.

Lolita je skvost. Erotické jiskření mezi Jeremym Ironsem a Dominique Swain je magické a hmatatelné. Irons tu odvádí nejlepší výkon své kariéry, Dominique Swain je přímo svůdná bohyně a ústřední záporák Frank Langella i na malém prostoru brilantní. I přes velmi pomalé tempo (převážně začátek) se daří režisérovi Lynemu udržet pozornost diváky až do vynikajícího finále, které je třešničkou na dortu tohoto skvostu. Někdy jsou lidské tužby tak velké a jistě zvrácené, že ani rozum a společenské konvence. Takhle precizně ztvárněné se to vidí málokde. Připočtěme ještě vynikající Morriconeho hudbu.

Hrůza a děs. Po skvělé jedničce, která patří k nejlepším béčkům vůbec, obrovské zklamání. Většina rolí přeobsazena, všechny postavy jsou k smíchu. Dokonce zklamává i v akci, která byla největším tahounem jedničky. Katastrofa !!!