Gregor_Samsa

Osmdesátková klasika, která na rozdíl od jiných akčních slepenců té doby nezestárla a po právu získala status kultu; je to dobrý film. Nechme stranou dnes už úsměvné momenty (doutník, páka, hlášky, ...), ale ta Predátorova vyvražďovačka přes ohromující arzenál Arnieho mužů je velmi vynalézavá. Klasická Silvestriho hudba, stopáž tak akorát; prostě legenda kultovní největší! A samozřejmě, na velkém plátně... není co řešit! [80%; 2016-06-12 Kino Dlabačov].

Není to zlé ani výjimečné. Není to nejlepší kriminálka ever – ale je to solidní, (jen lehce) hollywoodsky přimíchnutý thriller, který má tah na bránu a nenudí. Se zálibou v severské kinematografii a scenériích je pak zaděláno na krásně napínavý večer, a to i přes dějové nelogičnosti (proč neudělali toto a tamto?). Danish cinematographers unleashed! [80%; 2016-06-12 Kino Evald]

Pro nedělní příjemné odpoledne či večer, kdy venku fouká či prší a smráká se a člověk chce strávit příjemný čas s umně vystavěným příběhem o zakaboněném stárnoucím solitérovi, co hledá lásku a asi se zamiloval, aniž by o tom zprvu věděl, a matce malého syna, co je citlivá i nad věcí a má schopnost onoho nesnesitelného solitéra vystát. Příjemně se na to dívá, i když to asi mohlo být kratší a méně gay. A bez toho nesnesitelného psíka – ta první scéna měla skončit jinak, psík měl prostě skončit :-). [80%; 2016-06-08 Home sweet home]

Ty instagramové filtry a nepřehlédnutelné CGI tomu moc nesluší. Domácí zvuk a plazma namísto plátna a skřípání lodního trupu za zády tomu taky moc nepřidají. Russel Crowe v Master and Commander – a toho jsem viděl právě na velkém plátně a se super zvukem, kdy dělové koule lítaly kolem hlavy a trámy ráhnoví praskaly – mi přišel lepší a silnější. Ron Howard asi umí takovéhle žánrovky profesorsky nejlépe. Těžko tomu něco vytknout, snad až na to jediné: je to příliš schematické, příliš hollywoodské, příliš nekonfliktní. Bude se to líbit všem. Vlastně i mně; není to špatný film. Heh. Jsem z toho takový trochu rozpačitý; mohlo to být totiž o dost lepší – škoda nevyužitého potenciálu... [70%; 2016-05-17 Home sweet home]

Hodně drsný a hodně beznadějný. Fincher se možná ještě trochu hledá nebo spíše ještě neměl tolik svobody, a celkově to je taková vetřelecká vyvražďovačka s osmdesátkovými hláškami a proslovy. Goldenthalovy smyčce a kvílení moc optimismu nepřidají a Sigourney je zoceleně přísná na všechny včetně sebe. Koncem Fincher nastavuje laťku dost vysoko, ale v budoucnu mu nebude dělat sebemenší (Sedmý) problém ji překonat... BTW Assembly cut není Director’s cut a jeho rozvleklost je zbytečná – stejně jako alternující bezporodní závěrečná scéna... [80%; 2016-05-17 Home sweet home]

Dalo by se to jednoduše a lacině shodit i artově adorovat. Tak jako u téměř každého filmu ze severu je i zde melancholie smíchána s jemně dávkovaným humorem a mezi obrazy stárnoucí Fúsi pomalu dospívá. Široké srdce, upřímnost; je to dobrý člověk. Běží titulky a hraje ta krásná melodie elektrické kytary. Na Islandu je teď možná ještě sníh a letiště v Keflavíku přijímá popůlnoční lety z Německa. A Fúsi má možná noční a možná sedí někde ve svém pick-upu a objednává si song pro tuhle další noc... [70%; 2016-05-15 Home sweet home]

Takové o něco umírněnější Kladivo na čarodějnice s vůní morové epidemie. Zaslepenost, víra, bezvěrectví. Má to atmosféru; nechtěl bych v těch časech žít. Co vede lidi k tomu, že ve jménu víry dokáží tolik dobrého i zlého? A co nás k tomu, že už nevěříme? Neklidný film pro neklidnou noc... [80%; 2016-05-15 Home sweet home]

Optika padesáti let od vzniku filmu je zrádná, stejně tak jako neodmítnutelná nutnost vnímat film jako klasiku z největších. Přesto, alespoň pro mne, čtvrtina filmu měla skončit ve střižně – a možná místo té čtvrtiny měly být záběry jiné. Nejsem z těch, co rádi podobenství, kroniky, lidové slavnosti, táhlé příběhy; Vláčil je mi daleko bližší; přesto mi tenhle příběh v hlavě zůstane. Tím, jak mírnou a klidnou formou podává tragédie, jak zvěstuje změny, jež nepůjdou vzít zpátky, jak ukazuje charaktery. Kdo z nás by byl jako František? Zůstat rovně stát a nikdy se neprodat, a možná jen pomoci, když není jiné volby. V té době se lidské vlastnosti vzájemně sčítaly a násobily a bylo mnoho těch, co chtěli alespoň kousek z toho, co se tak lacině nabízelo. Půjdu se podívat, kde se film točil – byl to Mikulov? Zvlněné kopce, kostely, lány polí; každý někam patříme, všichni dobří rodáci z míst, které nás zformovaly do deformací, z nichž se v dospělosti snažíme jít tam, kde bychom chtěli být... [70%; 2016-05-08 Home sweet home]

Pomalý rozjezd, pár silných momentů, pak to chvíli vypadalo, že film směřuje k banalitě. Ale poté se něco stalo, nepředvídatelnost a emoce začaly společně ovládat plátno, a člověk si nakonec moc přál, aby auto šlo nastartovat a pak někdo na temné silnici zastavil. Svoboda. Někdy zapomínáme, jak moc velkou hodnotou je... Jo a pohledy na Istanbul – krásná vzpomínka, to město vypadá přesně tak, jako v oněch večerním sluncem osvětlených záběrech... [70%; 2016-05-05 Kino35 Francouzský institut]

236. film o válce, ale tenhle je... jiný. Jsem za něj rád. Vlastně i těch pár vět v popisu filmu jsou spoilerem; kdyby tam nebyly, člověk by mohl být překvapen kontrastem i návazností obou částí filmu. Lidské, pochopitelné, silné a uvěřitelné; nesklouznutí k lacinému moralizování je největší devizou filmu. Zachoval by se někdo z nás jinak? Takoví jsme – a to není povzdechnutí ani chlubení, to je jen konstatování bez jakýchkoliv přidružených emocí... [90%; 2016-04-28 Cinestar Anděl]