Gregor_Samsa

Mohlo to být zoufale nudně melodramatické a herecky přehrávané, ale nebylo. Stejně tak to mohlo být neuvěřitelné, nereálné, nepředstavitelné – a rovněž nebylo. Bylo to: lidské, citlivé, uvěřitelné; pozvolné, občas lehce úsměvné; s emocemi; o lásce. Když je člověk mladý, tak potřebuje rozumět, ptá se, hledá odpovědi; o deset let později přijímá zvraty života bez otázek a marného přemýšlení. Za tu poslední scénu jsem rád, moc... [80%; 2016-04-27 CinemaCity Nový Smíchov]

Přinutí to k zamýšlení. Někdy vtipné, někdy trochu nudné, se silnými i slabšími momenty. Vyhnout se porovnávání s vlastními vztahy nelze; každý si tam určitě najde ty své paralely a příměry. Měla to s ním velmi těžké; protiklady se přitahují, jistě, ale nesmí stát na obou stranách nepřekročitelné řeky. Když se na něj na konci dívá, rysy obličeje, krku, tvář – o čem přemýšlí? Získala konečně nadhled? Pochopila to, že to nejde? Nebo snad – s nadhledem by neměla problém se vrátit? Dodatečných 10% za to přemýšlení, které film vyvolá... [80%; 2016-04-20 Kino35 Francouzský institut]

Ze začátku to bylo takové trošku přitažené za vlasy, ty feministické nápady, protesty, písně a k tomu spousta kouře. I ten počátek vzplanutí působil tak trochu násilně. Ale pak se to pozvolna začalo lámat; věci začaly být uvěřitelnější, scény reálnější, problémy opravdovější. Tyhle příběhy jen těžko hledají šťastné konce, zvlášť když se odehrávají v době před čtyřiceti lety. Nelze neocenit autentičnost pubického i axilárního ochlupení a spíše charismatické než klasicky krásné hlavní hrdinky. Zpočátku nudnější, ale nakonec velmi zajímavý, vtahující a lehce dojemný závěr letošního Febiofestu. [80%; 2016-03-22 Febiofest Cinestar Nový Smíchov]

Milosrdná stopáž tomu slušela, ale stejně jsem se – podobně jako ostatní v kině – nemohl ubránit pocitu, že ten konec střihač ustřihl příliš brzy. Chyběl tomu závěr; pravděpodobně záměrně, „umělecky“. Na jednu stranu mám chuť film ironizovat, na druhou stranu měl silné momenty – zejména vykreslení boje o žvanec v přístavu, postupné odhazování morálky tváří tvář situaci, kdy se nemilosrdně blíží materiální nouze. Přesto to však dohromady příliš nesedí: na konci udělá cokoliv, aby bylo na novou televizi, ale na začátku intelektuálně pózuje, až je to směšné... Prostě takový (naštěstí) krátký festivalový film. [60%; 2016-03-20 FebioFest Cinestar Nový Smíchov]

Zvláštní film. Asi nejvíce mě rozsekal český dabing – s tím jsem v kině opravdu nepočítal. A jestli mě hlavní hrdina občas pěkně štval, tak ten dabing v tom určitě taky hrál roli. Bylo to občas velmi kruté podívání; a teď nemyslím jen zvířata a jejich utrpení, ale pohled na to, jak se lidé snažili poroučet větru a dešti. Koneckonců, jedna deska Red Sparowes, kterou mám tak rád, je právě o tom. Podívám se na soundtrack, to jistě, ale i tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že trochu času ve střižně navíc, a nemusel jsem se v kině několikrát dívat na mobil... [60%; 2016-03-19 Premiere Cinemas Hostivař]

Juliette je jedinečná; od Modré až navždy. A. mi pak řekla, že jí film připomínal Ozonův Bazén a právě Kieslowského Modrou; já tam tyto paralely neviděl. Ale ocenil jsem pomalé smyčce a tóny a label ECM v titulcích. Bylo to příliš natažené; scény z vesnice, kápě, metafory – to tam vůbec nemělo být, bylo to zbytečné. Devádesátiminutová stopáž by byla o mnoho lepší – a silnější. Co se mu vlastně stalo? Pršelo a neozýval se... to jediné se dozvíme. Touha nepřiznat si ještě pravdu, počkat ještě pár dnů a poznat tu, která ho znala... Mohl to být bičový kýč, ale nebyl a není. A k tomu Juliette... [80%; 2016-03-17 FebioFest Cinestar Nový Anděl]

Porn is killing all of us, a k tomu ta prázdnota, pádící dny, první století třetího tisíciletí; století povrchnosti, průměrnosti, prázdnoty. Vše se zrychluje, vše mizí. Každý má svoji drogu. Tak moc jsem mu rozuměl; jen chtěl být šťastný. Hledal, tápal, nenalézal. Není to smutný film a už vůbec to není film amorální. Je to jeden z příběhů, které se dějí. Vzdalujeme se navzájem. Odcházíme a přestáváme si rozumět. Gramofon, Bach, krásný výhled a občas krásné tělo. Je to málo, tak moc málo – ale někdy je to o mnoho více, než nic, prázdné nic... [80%; 2016-03-18 Home Sweet Home]

Senna vs. Prost, pamatuju si to tak z konce osmdesátek a začátku let devadesátých. Pak jsem to přestal sledovat, na střední už mě formule moc nebraly, a Imolu jsem vlastně jen zpovzdálí vstřebal z novin, bez větších emocí. V osmdesátkách byl můj favorit Alain Prost: byl přístupnější, lidštější, měl šarm, intelekt. Ayrton Senna vypadal... jako sobec, dravec, ten, kdo nebere ohledy. Jsem rád za tenhle dokument, který mi pomohl vrátit se v čase a znovu prožívat velké ceny Japonska. Je to ohromný příběh a tenhle dokument mi vrátil Sennu na piedestal; jen ten smutný konec tam neměl být, neměl... [90%; 2016-03-13 Home Sweet Home]

Dalo se to asi lépe sestříhat, aby to bylo rychlejší, svižnější a lépe to odsýpalo. Vlastně ani po druhém díle nevím, co si o tom mám myslet, jak je to zvláštně (asijsky) smíchané dohromady: vážné s nevážným, akční s naivním, vypjaté s humorným, patos s úsměvným. Faktem ale zůstává, že je to nový žánr, nový druh, nová větev; od devadesátek přicházejí deriváty a kopie, většinou zručnější, lepší, stylovější i zábavnější – ale tady to začalo, zpomalené sekvence, nábojnice padající na zem, sirka v koutku úst a brokovnice, která má grády. [70%; 2016-03-12 Home Sweet Home]

S Johnem Woo se musí popořadě – a jeho hongkongské začátky mám v pajplajně skoro dvacet let. Začal jsem Lepším zítřkem a bylo to setkání stylové: hongkongské, béčkové, krvavé, s asijským humorem i patosem. Chow Yun-fat je hodně moc přísný už v tomto prvním filmu, cigáro v koutku úst, až z něj padá popel, a sirka mezi zuby – jako Stalloneho Cobretti. Dlouhé kabáty k tomu patří taky, byť ta osmdesátková móda úzkých kravat je dost podivná, takhle s odstupem času. Soundtrack překvapivě melodický – půjdu se po něm podívat po Soulseeku. Je to béčko jak vyšité, kult kultovní, žánrová klasika... like! [70%; 2016-02-26 Home Sweet Home]