AngelG

Poprvé co člověk z této série cítil mírné zklamání. Po zakončení 4. série jsem měla docela dost nadějí v nové postavy, ačkoliv jsem z nich byla zpočátku na rozpacích, postupně se ukázalo, že by z nich mohlo kápnout další dobré a nové navázaní. Ovšem tady bylo to vše dobře rozehráté, tak nějak udušené a vzala to podivný a někdy až nesmyslný směr. Dál budu spoilerovat! Největší nadějí pro nové Vikingy, po smrti Ragnara a tak nějak odložení starších postav, byl jednoznačně Ivar. Stal se velice brzo oblíbenou a dost zajímavou postavou, oproti ostatním synům. Měla jsem o něm tedy úplně jiné představy. Tady se z něj ovšem stal naprostý psychopat, co sám sebe vidí jako boha. A jasně, že něco nebylo v pořádku bylo již patrné ve 4. řadě. Ovšem čekala jsem od něj mnohem víc, než aby z něj byla jen nějaká despotická karikatura. To samé Bjorn, který se už od 4. řady stále motá ve stejném kruhu alá dobývat, vrátit se, nesouhlasit s ostatními, dobývat, vrátit se, nesouhlasit s ostatními.. Biskup Heahmund, z kterého se i přes slibné začátky stala naprosto zbytečná postava. Floki a jeho úmorná linka na mrtvém ostrově, roztahaná po celých 20ti dílech. Jediné co docela příjemně překvapilo, byl progres Ubbeho a Hvitserka, kteří konečně dostali prostor a dost jsem si je i oblíbila. Jsem tedy opravdu zvědavá na 6. řadu, jak se jim podaří tohle dát do kupy. Modlím se, že ano, protože Vikings byla vždy mojí velice oblíbenou sérií a byla by škoda, kdyby to vyšumělo do ztracena.

Naprosto, naprosto fantastické! Člověk nemá slov a zároveň jich má tisíc. Není absolutně jediná chyba, která by se tady dala najít. Délka, herecké výkony, kamera, prostředí, masky a soundtrack, který to celé úžasně doplňuje, všechno prostě perfektně pracuje dohromady. Cit pro detail, dobové prostředí, vybavení, oblečení, ale hlavně každý nápis, každá cedule, každý papír, vše psáno v azbuce. Ovšem to nejdůležitější, atmosféra. Po celých pět dílů jsem jen seděla jak přikovaná a s husí kůží hltala každou minutu. Cítila jsem tak strašnou bezmoc, depresi, hněv a lítost, jakou jsme již z obrazovky dlouho necítila. A přesně jak zde Tosim píše, četla jsem a viděla jsem o tom hodně dokumentů, ale když to člověk vidí před sebou, ten celkový dopad, to, kolik tisíců lidí se obětovalo, aby zabránili vyhubení kontinentu, tak je to absolutně o ničem jiném. Takže opravdu tleskám, lepší zpracování není možné.

Tak potom výblitku na konci musím dát opravdu 2 hvězdy. Tohle by se dalo popsat asi takto - 10. dílná/hodinová série, jejíž obsah by se v pohodě vešel do dvou hodinového filmu. Nevadilo mi to přeskakování z minulosti do budoucnosti, ani vyprávění očima každé postavy zvlášť. Někdy si i člověk říkal, že to mají celkem chytře poskládané, kdy se něco odehraje v druhém díle a vysvětlení se nám dostane třeba až v šestém. Stejně takovým způsobem jsou prozrazovány hlavní postavy, kdy se nám jen po malých dávkách odhaluje, proč se chovají tak, jak se chovají. Tohle všechno je v pořádku. Ovšem co už není v pořádku, je to, jak strašné prostý to má děj. Neděje se tam absolutně nic, co by člověka drželo v pozoru, kdyby si škubal vlasy napětím a nemohl se dočkat, co z toho bude. Je to stokrát ohrané téma, které nemá téměř nic co nabídnout. Vyloženě jsem se musela nutit pouštět si další díl a jediné co mě drželo k dokoukání, bylo "tak když už jsem to rozkoukala, tak to holt musím dokoukat". Co se postav týče, tak ani ty nic nezachraňují (až na dokonalou Carlu Gugino, které se vždy ve všem alespoň snaží). Jejich neustále dokola omílané problémy, začnou velice rychle lézt na nervy a ne protože je mají a stále se řeší, ale protože se to nikam neposouvá, posloucháme pořád stále to stejné a vše je dořešeno až v úplném kýčovitém závěru. Takže za mě, ne díky a příště prosím něco originálního. A ještě něco k Netflixu. Vypadá to totiž, že po pár úspěšných začátcích, kdy Netflix představoval nějakou kvalitu, se teď rozhodli, že budou roztahovat nohy a dávat každému blbovi, co jen projde kolem. Čím dál častěji narážím na kraviny, co nesou značku Netflix a to mě začíná znepokojovat.. :/

Určitě se jedná o ego projekt Noela Marshalla, který natočil jeden z nejnebezpečnějších filmů, které jsem kdy viděla. Tu atmosféru, která by se už od začátku dala krájet mačetou, se snažil nadlehčovat hihi momenty a záběry na čerstvě narozené šelmičky. Jenže pod tou vší roztomilostí, byl člověk stále jak na trní a jen očekával, kdy někomu něco urve obličej. Lvi, tygři atd. se sice mohou určitým způsobem projevovat jako domácí kočky, přece jen patří do stejné kategorie. Ovšem rozdíl nastává v případě, kdy jedno zvířátko váží 4 kila a druhé 150 kilo s drápy, co proříznou plech a tesáky, co uhriznou zebře hlavu vejpůl. Jsem sice ráda, že lidé dokáží oceňovat zvířata a snaží se je stále chránit, ale hrát si na to, že se dají ochočit a lidé s nimi mohou žít pohromadě je čiré šílenství a nadsazené sebevědomí. V tomto případě Marshall, který rozhodně těmihle bludy trpěl, mohl v té době způsobit neskutečnou tragédii, jak sobě a své rodině, tak i celému štábu. Určitě je to zajímavá podívaná, ale za to riziko to rozhodně nestálo.

Povídka "1922" je jedna z mých hodně oblíbených. King je totiž za vším tím povrchovým hororem a scifi prvky naprosto brilantní vypravěč, který se hlavně zabývá psychologií postav. Velmi často se to točí na provinilosti, hněvu, závisti a všech negativních vlastnostech, které nutí lidi jednat určitým způsobem a ve finále jim to nepřinese nic než utrpení, které si na sebe ovšem snesli sami. K filmovému zpracování - celkem pěkně se to drží předlohy, jsou tam nějaké odchylky, ale ničemu to výrazně neubližuje a určitě se jedná o jednu z těch lepších adaptací Kingovi tvorby. Herecké výkony jsou slušné, vizuálně je to pěkné, ale chybí tomu život a sblížení. Tohle je jedna z těžších předloh na převyprávění, takže za to, že to má hlavu a patu si Hilditch zaslouží pochvalu. Mlha, tedy za mě nejlepší adaptace, zůstává stále nepokořena!

Není to horor, není to Hereditary a není to pro mainstream publikum. Už u Hereditary se ukázalo, že lidi vesměs nedokáží skousnout a mít trpělivost pro atmosferické psycho filmy, u kterých musí přemýšlet. Já můžu jen děkovat pánu bohu, že v dnešní době remakeů, prequelů a neustálého omílání toho samého, se stále najdou jedinci, kteří chtějí točit originální příběhy a nenechávají se odradit veřejným názorem. K samotnému filmu, Ari Astar má prostě neuvěřitelně jedinečný styl. Jeho filmy jsou nasáknuté hutnou atmosférou, která se drží až do konce, kdy člověka neustále nutí k zamýšlení se jak nad postavami, tak k celkovému hádání, co se z toho vlastně bude. Je to opět nádherně natočené, tady ještě zvýrazněné překrásnou krajinou, skvěle odehrané a ten soundtrack je opět něco neskutečného (začáteční a závěrečná scéna!). Musim říct, že jsem tenhle film nedokázala vypustit z hlavy minimálně 2 týdny poté.

Shrnu to asi takhle.. Je to dlouhé jak týden, není tam příliš dialogů, je to pomalé a v zásadě o ničem. Zároveň to má ovšem neskutečně poutavou atmosféru a vizuální zpracování. Člověk byl tak celý film přilepený k obrazovce a čekal, co se z toho vyklube. Postupem se ukáže, že veškeré malé detaily a dialogy, u kterých si člověk říkal, že jaký vlastně mají smysl anebo je zasunul někam dál do mozku a neřešil, se začnou pomalu dávat dohromady, kdy v závěru vytvoří celý obraz a člověk zůstane jen s pusou u kolen. Rozhodně to není pro každého, ale kdo má rád pomaleji plynoucí filmy, u kterých se musí opravdu přemýšlet, tak si tenhle film zamiluje.

Skvělý nápad, příšerné provedení. Obsazení je až na Banks, kterou mám veskrze ráda, otřesné. Obzvlášť hlavní dětský představitel, kterému člověk nevěří ani nos mezi očima. Krátká stopáž je sice příjemná, ale ve finále to přináší filmu víc škody než úžitku. Vše tak působí nereálně, uspěchaně, chybí tomu napětí a sblížení s postavami, tím pádem je člověku vše tak nějak ukradené. Takže znovu, "zlý Superman" nápad je fajn (obzvlášť v dnešní éře topení se v superhrdinských seriálech a filmech), ale zpracování tomu láme vaz.

Ale jo, dokážu ocenit kolik práce do toho vložili.. ovšem jinak to jde docela mimo mě. Nebýt závěrečných titulků, kde podle názvů postav člověk mohl alespoň částečně pochopit, na co se to sakra vůbec koukal, bych snad jinak musela poprosit strýčka Googla, aby mi to laskavě vysvětlil. To zpracování je úžasné, černobílá a horor jdou vždy dobře dohromady. Stejně tak zvukový doprovod je dobře ujetý. Ovšem ten vysoký kontrast obrazu z toho dělá jeden velký bordel, kdy jsem v 90% stopáže bloumala nad tím, na co se vlastně koukám. Většina lidí o tom mluví, jako o jedné z největších zvráceností, co kdy viděli. Nevím, jestli to je znepokojující zpráva pro mě, ale mě to tedy nechávalo docela chladnou a řekla bych, že jsem viděla mnohem horší věci.. :D

Dahmer byl pro mě asi vždy jednou z největších fascinací mezi sériovými vrahy. Četla jsem a viděla jsem o něm všechno možné a nemožné, takže znám jeho život snad i pozpátku. Pokud si někdo stěžuje, že je tohle zpracování málo drsné, tak asi úplně nepochopili pointu. Nemá to přece být o jeho "kariéře" sériového vraha, ale o jeho dospívání a jeho neschopnosti ovládnout své pudy, které se v něm pomalu ale jistě probouzeli. Nemám tedy problém s tím, že to měla být pouze sonda do jeho školních let. Obsazení bylo super, obzvlášť Lynch/Dahmer. Největším kamenem úrazu je zpracování. Celé to působí hrozně bezcílně. Motá se to stále v tom stejném kruhu (rodina, hádky, škola), po nějaké době si to odškrtne další bod, kdy se Dahmer posune dál (lovení zvěře, školní šašek, alkoholismus atd.) a pak se to opět vrátí zpět. Nenechalo to ve mě tedy vůbec žádný dojem. Chybí tomu nějaké napětí a opravdové emoce, celé je to hrozně umělé a bez života. Bohužel tedy zklamání, docela jsem se na to i těšila.