nash.

Je to vždycky fajn, když objevím vánoční film, který je sice vystavěný z tradičních subžánrových rekvizit, ale má v sobě i nějaký nový nápad nebo novou variaci klasického motivu. Kat Graham je sympatická, navíc fotografka, což je další bod k dobru, nechybí tomu vánoční kouzlo, ani nečekaný zvrat, byť samozřejmě dopředu tušený. Příjemná vánoční pohodovka, která by samozřejmě v jiném než vánočním období nefungovala.

Variace na romantickou komedii Může to potkat i vás, která je tak vánoční, jak jen vánoční film může být. Milá, úsměvná, pohodová, pozitivní. Dvojice, která se má políbit pod jmelím je sympatická, všechno dopadne jak má, byť tomu scénář pomáhá občas tak trochu násilně, a tak jediným kazem, který mi kazil vánoční pohodu při sledování, je ten protivný malý vyděrač, který měl být původně asi roztomilý.

Je čas ohlédnout se za naším tradičním rodinným Vánočním filmovým fesťákem, při kterém jsme letos zvládli 20 kousků. Vánoční filmy mají svá specifika a mimo vánoční svátky by většina z nich nejspíš neobstála. Bývají naivní, romantičtější než ta nejčervenější knihovna a nikdo si v nich příliš neláme hlavu s reálností ani logikou. Vyžadují tedy specifický přístup nebo možná spíš specifické naladění a uvědomělého diváka. :-) V tomto ohledu dopadl kanadský kousek na výbornou. Je z tradičního ranku cizinec s tajemstvím nalézá štěstí na venkově, ale má sympatické obsazení, tu správnou porci emocí, fungující vánoční kouzlo, nechybí špetka humoru jako koření a samozřejmě megahapyend.

Když má ženskou John, musí ji mít samozřejmě i Max. A tak je tu dvojka, která už sice není tak dokonalá, ale stále dostatečně zábavná, aby to mladším borcům v ranku romantických komedií slušně natřela. Zimní rybaření nahradí to letní, Lemmon s Matthau dokazují, že jsou stále první liga, i když část filmu si pro sebe krade skvělý Burgess Meredith. Jediné čeho lituji je v rozsahu i energii upozaděná Ann-Margret. Rozhodně by si zasloužila víc prostoru.

Na Silvestra to chce Sylvestra. Tady sice přenechá práci před kamerou Stathamovi, ale jeho ruka je tu cítit v každé scéně. A rozhodně to není špatná ruka. Žádné pozérsky přepálené prsení, solidní akce, slušné tempo i napětí, záporáci nejsou žádný béčka. Z Franca, ale zejména z Kate Bosworthové opravdu běhá mráz po zádech. A po dlouhé době možnost vidět Winonu Ryder. Solidní žánrovka, která nenudí.

Krimi thriller s netradiční zápletkou a přes občas pomalejší tempo solidně gradujícím napětím. V druhé půlce sice lehce ztrácí dech, ale Eastwood před i za kamerou ho naštěstí dokáže s pomocí kvalitní herecké party přehoupnout přes laťku žánrového průměru. Lepší než předchozí Eastwoodova Půlnoc v zahradě dobra a zla, ale horší než následující Pravda zabíjí, přesto nenudí a bavil mě dokonce i napodruhé.

Poměrně nečekané překvapení při náhodném výlovu z rybníčku romantických komedií. Zábavný a pohodový výlet do éry Pomády a Elvise, nabízí romantické trable dospívání, které se zase tak moc neliší od těch z mého mládí, trochu rebelie, trochu erotiky a hodně rokenrolu. Potěší oko nejen retro rekvizitami a ucho dobře zvolenou hudbou, pobaví, příjemně naladí a v rovinách obou rozvíjených vztahů si po celou dobu dokáže udržet glanc.

Shakespeare, Joan Jett, Julia Stiles, Ledgerovo pěvecké číslo na stadionu, Larry Miller jako svérázný otec, výchovná poradkyně, humor, sarkasmus, jambický pentametr, bílí černoši. Deset důvodů proč se mi ten film líbil. Navíc mám slabost pro tyhle teenage konverze klasických děl, ať už pohádek (Královna ročníku) nebo právě Shakespeara. Je fajn, že komediální rovina má vrch nad tou romantickou, i to, že ta romantika netlačí na pilu a je příjemně odlehčená. Julia Stiles je v roli Kat dokonalá, i když možná mohla tu „zlou ženu“ v sobě ještě trošku vygradovat. Rozhodně jeden z těch lepších kousků z kategorie romantických teenage komedií.

Dokonalý koktejl takové té zasněžené severské melancholie s nekompromisní revenge story a osobitě černým a lehce cynickým humorem, který většinou shazuje servírovanou brutalitu i depresi. Všechno je skvěle vyvážené a vypointované, kulisa zasněžené krajiny umocňuje atmosféru a Stellan Skarsgard je výborný stejně jako Bruno Ganz, který v závěru tak trochu přebírá štafetu. Opravdová žánrová laskomina.

Dokonalá esence bollywoodské oddechovky. Tančí se, zpívá, všichni jsou krásní, všechno je naivní, předvídatelné, křiklavě barevné a, jak jinak, všechna gesta i emoce jsou vytuněné do extrému. A tak dětinské vtípky střídají slzy, které zejména v závěru tečou proudem všem postavám a jsou tak veliké, aby je nepřehlédli ani v poslední řadě kinosálu. Sice to všechno trvá tři hodiny, přitom už po pěti minutách je jasné jak to dopadne, ale co na tom. Jako zábavný relax to funguje dokonale a navíc jsou to vlastně dva filmy v jednom. Zábavnější a svižnější je kupodivu retrospektivní „školní“ část, kde každou chvíli probleskne v gestech i choreografii Pomáda, a kterou táhne především Kajol jako ztřeštěná Anjali. Ale ani ta druhá s plněním dopisního úkolu, nenudí, pokud přistoupíte na hru a užijete si ji místo sledování hodinek a příručky klubu náročného diváka. Jasně, není to nejlepší bollywoodský kousek a místy je až nesnesitelně pozitivní, ale občas trochu toho sladkého neškodí.