nash.

Falko je zpátky! Protože za humny je drak. A s ním dorazila příjemně lidská a laskavá pohodovka, kterou lze zařadit mezi nejpříjemnější překvapení letošní sezóny rodinných filmů. S výjimkou prvních několika minut, které jakoby sem zabloudily z nějakého úplně jiného filmu, nejspíš odněkud z říše depresivního dramatu, je celý zbytek filmu nabitý pozitivní energií, která jiskří úsměvem a pohodou. Má v sobě kouzlo Nekonečného příběhu i úsměvnou hravost a naivitu pohádky Za humny je drak. Kladem je typově přesné obsazení v čele s čerstvým osmdesátníkem Redfordem, malým Oakesem Fegleyem a samozřejmě Falkem, ehm Mrakem, ehm Elliotem, i nenásilná režie, která se nedere dopředu, aby na sebe upoutala pozrnost, ale pečlivě buduje atmosféru, ve které se ve vyváženém poměru mísí napětí i humor. A nejen ty. Už dlouho jsem na rodinném filmu tak zuřivě nedržel hlavním hrdinům palce, neprožíval s nimi jejich pocity a neproklínal padouchy, kteří to všechno mohli pohnojit. Zkrátka jeden z toho mála rodinných filmů, jejichž kouzlo opravdu funguje a dokáže mě přenést zptátky do dětství a oživit všechny ty pocity, se kterými jsem tehdy prožíval všechna filmová dobrodružství. Jako Bastien ukrytý na půdě s Nekonečným příběhem. Podle mého film, který si rozhodne zaslouží být v červených číslech, ale tuším, že brzy se sem snesou spojené letky smrti místní povznesené kritiky, aby kartáčovou palbou jedovatých slin předvedli jak moc ztratili schopnost nechat se okouzlit. Jenže toto není film pro cyniky a já doufám, že se mu vyhnou. Už na první pohled je přece jasné, o co jde, a tak není důvod aby s ním ztráceli čas a dívali se na něj. Tedy pokud záměrně nevyrazí na lov jako ti lovci, kteří musí všechno odstřelit, uříznout tomu hlavu a pověsit si ji na zeď jako trofej. Pokud v sobě máte kluka nebo holku, nebo pokud máte malého kluka nebo holku, nedbejte, vemte je a běžte si užít do kina pohodovku o přátelství, o schopnonosti uvěřit zázrakům, o hledání ztracených snů i vzpomínek i o mnohém dalším. Běžte a nechte se okouzlit.

Pokud má inteligence noční můry, musí vypadat podobně jako tohle. Dle obsahu soudím, že původní film má tak 15 minut, jenže u mě se nějakou závadou protáhl na 89 minut. 89 minut čiré a zoufalé demence v křiklavých barvách, kde se všechno říká táááák pooommalu, a ještě se to pro jistotu do nekonečna opakuje, aby to pochopili i ti nejzhulenější. Jinak si to, co jsem viděl, dovedu vysvětlit jen tak, že jde o velmi sofistikovanou artovou kritiku povrchního konzumu a prázdného MTV života utopeného v chlastu, drogách a jalových radovánkách. Protože svým způsobem je to od první do poslední minuty velmi depresivní podívaná.

Walter Mitty není film. Je to sen. Sen snílků, kteří se uprostřed dne umí vytratit do svého vlastrního světa. Lhostejno zda jim stačí jen tak v něm chvíli pobýt, nebo se ho pokouší zhmotnit a proměnit v realitu. Sen smutný i veselý, nabitý pozitivní energií, plný romantiky, nádherných obrazů i zdánlivě banálních myšlenek, které lze lehkým pootočením proměnit v inspirující momenty. A protože je to jen sen, nemusí dávat smysl a ustrašeně se ohlížet na to, jestli je to či ono reálné, možné a tak bezstarostné. Protože právě tak to sny dělají. Mám sice své sny, a umím si je užít, ale s radostí se kdykoli na chvíli vypravím do toho Waltrova a prohlédnu si s ním svět jeho očima. Bravo Bene Stillere, toho bych se od tebe nenadál. Ani herecky, ani režisérsky. Řadím Waltera mezi oblíbence a doufám, že zůstane.

Druhá polovina klipu Farmer Project je sama o sobě lahůdkou s typicky "farmerovskou" atmosfréru plnou smutku, bolesti, ale také naděje, mísící špínu a degeneraci s esoterickou křehkostí a krásou.

Columbo maluje jeden ze svých mistrovských kousků. Scénář načtrne zdařilou skicu, kterou pak Columbo rozpracuje do skvělé podíváné. Důstojný protivník, dobře rozkreslené dialogové bitvy, spousta drobných columbovských miniatur. Vražda prostá jako perokresba je sice téměř dokonalá, přesto má Columbo brzy jasno, a přestože ho vyšetřování vede úplně jiným směrem, dokáže v pravou chvíli vytáhnout z rukávu, vlastně z kapsy, ten správný trumf.

Prima brácha nemá prima ségru, takže Columbo má zase práci. Naštěstí ségra není tak chytrá jak si myslela, příliš se nesnaží a navíc se všude povaluje plno důkazů. Stačí jen jít a posbírat je. Což Columbo učiní, a ani se u toho nezapotí. Povedený díl, kterému ke čtvrté hvězdě chyběl jen ten pověstný chloupek jediný.

O fous lepší než předchozí, o fous víc Bond než předchozí, jenže po skvělém mexickém prologu, kterému nechybí tempo, akce ani nadsázka, opět vše potáhne povlak průměru. Místo akční jízdy je tu umluvené drama, které jakoby omylem do akčního žánru zabloudilo z Divadla hlubokých forem v Mělké zahradě, navíc je to příliš dlouhé a občas nechtěně srandovní svou nesmyslností. Craig je stále stejné poleno, které se tváří jako ropucha a vztahové napětí mezi jednotlivými postavami je nulové. Ony ty postavy sice říkají, co k sobě cítí, ale vidět a cítit to není. A korunu všemu nasazuje v jedné z nejhorších bondovských titulkových skladeb Smtihova fistule, za kterou by nemusel styděť leckterý kastrát. Nová bondovka je další hořké zklamání. Pokud chcete parádní jízdu na téma "padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina," dejte si raději Limonádového Joea.

Plán v plánu na jehož počátku je fingovaný únos. Parádně rozehraná hra, která bohužel vyšumí tak nějak do ztracena. Se slabou pointou a vrahem, který je pohotový zejména pokud jde o přiznání. Z mého pohledu průměrný díl, který nezachrání ani africké fialky.

Lahůdkový díl. Geniální plán vraždy se zpožděním, jejíž pachatel má bohužel problémy s improvizací, a na to také dojede. Protože Columbo sice nemá rád nemocnice, ale diagnózu určí velmi rychle, a pak vezme sklalpel a začne pitvat. Samozřejmě zaživa. A nechybí skvělá pointa, kterou si Columbo, tentokrát poněkud škodolibě, vychutná.

Přestože má mistrovsky rozehraná partie šachu všechny přednosti Columbovy hry, nějak mě za srdce nechytla. Možná to bylo rozestavěním figur na šachovnici, možná byl tentokrát šach mat poněkud krkolomný.