nash.

Klasická televizní pohádka s klasickou zápletkou (úkol a princezna + 4 princové versus 1 hloupý Honza). Sice občas trochu zaškobrtla ve scénáři i jinde a hlavní duo Mádl - Jansová moc také nejiskřilo, ale přesto jako celek pohádka nenudila, hnána ke spokojenosti a překvapivě častému smíchu především díky bravisimo italiano grande Ivano Trojanini a partou princů v čele s Diblíkem Liškou. Za mě dobrý.

Mohlo to být solidní televizní, a tématem opravdu znepokojivé, historické soudní drama, kdyby se tvůrci dokázali držet faktů místo té poněkud nesportovní manipulace historickými fakty i emocemi publika. Toho překrucování je tam příliš a tvůrci celý případ ohýbali a deformovali tak dlouho, až z něj vypadla černobílá pohádka o chrabrém andělském obhájci a démonickém podlém žalobci, kteří svádějí boj o nevinného chudáčka. Není pochyb o tom, že případ Hilsner byl fatálním selháním justice i společnosti, neznamená to však automaticky také to, že byl Hilsner nevinný chudáček, tak jak ho ztvárnil mladý Heřmánek. Byl to neoblíbený a prolhaný hajzlík, kterého nikdo kromě jeho matky neměl rád, a tak 50/50 mohl být i vrahem. Pravdu se ovšem nedozvíme, neboť byla zničena při explozi primitivního antisemitismu. Herecké výkony většinou solidní byť místy poněkud křečovité, výprava i práce s filtry slušná, scénář odsýpá. Co je to však platné, když zůstává především pocit, že takhle by rozhodně zpracování historie vypadat nemělo.

Akční béčková jednohubka, u které víte co přijde a jak to bude vypadat, takže vám vlasntě už předem z ruky vyrazí všechny možné výtky k obsahu i formě. Je to svižné, když dojde na akci tak zábavné i když nijak oslňující a převratné, řemeslně zvládnuté a herecky odpovídající. Jason dělá přesně to, co po něm chceme a po krátkém zvážení lze říci, že je to možná lepší než pár jeho předchozích filmů.

Bohužel, z mého pohledu tentokrát forma ublížila obsahu. Neustálé přeskakování z komatu do středoškolské romance rozbilo obě linie, takže jsem se nedokázal ponořit ani do jedné z nich. Sotva jsem navázal kontakt s jednou, byl jsem z ní vytržen a vržen do té druhé a za pár minut zase zpátky. Po čase už to bylo skoro až otravné. Přitom, kdyby se příběh odehrával lineárně, mohl to být hodně silný film a jistě by uhrál minimálně jednu hvězdu navíc. Náznaky silných emocí tu byly velmi výrazné a občas předvedly, co by mohly dokázat, kdyby měly čas.

Amorální arogantní floutek se zlatem v hrdle? Nebo nešťastný muž, který se potácí mezi traumatem ze svého zmrzačení a láskou k hudbě? Příběh bratrské lásky nebo příběh o vině a výčitkách svědomí? Čekal jsem emocionální pecku s nezapomenutelnými momenty. Čekal jsem ovšem marně. Dostalo se mi jen poněkud roztěkané a občas lehce nudící variace na Amadea, s příběhem který z hlediska historie stojí na vodě stejně jako ten Formanův. Je škoda, že scénář nestojí na kontrastu krutého osudu kastrátů a jejich „andělského“ hlasu, že místo, aby šel do hloubky a dal si práci s věrným obrazem jejich života, šel cestou nejmenší námahy, okopíroval nápad s fiktivním sporem á la Salieri–Mozart a slepil nepravděpodobnou báchorku, kterou zabalil do nablýskaných kulis. Patrné je to o to víc, že nositelem emocí i hybatelem dění je spíš Carlův bratr Riccardo a hned po něm možná Handel (mimovhodem jejich setkání na půdě je nejsilnější scénou filmu), zatímco Farinelli sám jakoby zůstával po celou dobu poněkud mimo a sloužil pouze jako hudební výplň a věšák na načančané kostýmy, které zjevně toužily urvat nějakou tu filmovou cenu.

Hrdinství není namachrované hláškující divadlo čekající na aplaus při závěrečné děkovačce. Nevypadá jako Arnold likvidující Komando, vypadá jako Tom Hanks, který dokáže téměř nemožné, letadlo opustí jako poslední, nemá klid dokud nezjistí, že se počet zachráněných shoduje s počtem osob na palubě, a pak začne pochybovat o tom, jestli se vůbec rozhodl dobře, když do něj začnou ze všech stran šít ouřadové a sebevědomí teoretici. To vše je předkládáno ve vypilované formě, osekané od všech zbytečných zákrut a obvyklých filmařských vycpávek, míří to přímo k jádru, takže rozehrané navíc do nejmenších detailů virtusoem Hanksova formátu spolehlivě rozvibruje centrum spokojeného diváka a uvízne v jeho paměti velmi hluboko. Clintova ruka přitom zůstává stále stejně pevná a jistá, jako když v dobách pistolnických bleskově tasil a trefil přímo do černého. Velkolepé, přesto komorní, napínavé a vypointované, přesto stále plné emocí a člověčiny, které jako divák prožívám, ačkoli v tomto ohledu film kupodivu nijak zvlášt netlačí na pilu. Bravo!

Předobraz Scottova Vetřelce je dnes spíše úsměvný než děsivý. V kosmické lodi se odpalují granáty, střílí bazukou, ženské členky posádky jako správné hospodyňky běhají mezi kolegy a nalévají jim kávu, a velitelem je ten nejhloupější, který musí ohrozit svou posádku, protože se svým nápadem nemůže 5 minut počkat. Na druhou stranu, má to švih, žádná hluchá místa, stále se něco děje a než to začne být komické, tak první půlhodunku buduje docela slušnou atmosféru.

Některá témata jsou tak silná, že z nich prostě nejde udělat slabý film. Ani když máte chabý scénář a bez ohledu na to jak fádně je zachyceno zejména to to, čím si unesená Elizabeth prošla, a co bylo ve skutečnosti peklem jehož součástí bylo kromě psychického teroru i opakované znásilňování. Jinak ovšem solidní televizní film s několika opravdu hodně silnými momenty, a posílený fakt,em že zachycuje skutečné události, byť v dějové linii samotné Elizabeth opravdu až příliš krotce a téměř bezradně. Takže působí až nelogicky a ona sama vypadá jako hloupoučká pasivní loutka, která nevyužije jediné šance k tomu, aby na sebe upozornila a unikla.

Slabé i v rámci žánru. Travolta, který vypadá uměle jako blahé paměti první Terminátor, se posunuje od jednoho klišé ke druhému a marně předstírá emoce. Stejně marně jako celý film předstírá spád, napětí a gradaci. Dvě hvězdy a obě za Meloniho, který jediný tu nudu čeří a udržuje při životě.

Mohl z toho být parádní velký film, kdyby to od lehce sucharského scénáře, přes rutinní režii až po lehce lhostejné herecké výkony nebylo tak lacině televizní. Vyvažuje to naštěstí slušný spád a poutavý příběh okořeněný netradiční vypravěčkou a také aurou skutečné události, která dodnes zůstává jednou z největěších amerických kriminálních záhad.