forsberg

Barevné a třeskutě rozjuchané je to až běda. Když se rozdával sexappeal, Jan Révai evidentně chyběl. Když se rozdával herecký talent, chyběla Zuzana Norrisová. A když Jan Kalousek zakvílel people in móóóóótióóón, zježily se mi vlasy hrůzou tak, že už se půl hodiny marně snažím učesat.

Moc se mi líbily přízračné záběry Londýna, uchvátil mne Deppův detektiv s hlavou v oblacích, zamilovala jsem si Coltrainova seržanta s nohama pevně na zemi a uhranuly mne černé zorničky Iana Holma. Jen tomu příběhu ne a ne uvěřit...

Role hubaté Erin Julii Roberts vyloženě sedne, ale fakt, že dostala za svůj výkon Oscara bohužel trochu zastínil neméně významnou událost...že totiž Eckhartův motorkář sesadil z trůnu nejlepší chůvy všech dob Mary Poppins a udělal to s takovou grácií, že tohle dílko v televizi nikdy nevynechám, i když ho na Nově opakují rok co rok.

Purpurové řeky je film s přízračnou atmosférou, podbarvenou vynikající hudbou Bruno Coulaise. Škoda, že příběhu na konci prudce dojde dech, stejně tak, jako Casselovu hrdinovi na fakultním stadionu. Renoův komisař Niemans mi svým strachem ze psů připomněl jiného detektiva s fóbií ze slepic...v mnohem lepším mystery Angel Heart.

Komentář mého kamaráda horolezce: " Kdyby už se ti ty ko..te povedlo rozběhnout se v tom sněhu a skočit s těma cepínama takovou dálku, urvalo by ti to ruce debile". Krystalická blbost. Nebyl to asi záměr tvůrců, ale bavila jsem se náramně.

Říká se takový vtip o Jižní Africe: Víte jaký je v Johannesburgu rozdíl mezi turistou a rasistou? Dvě hodiny. A stejně je to se Zamilovaným profesorem 2. Fujtajbl, prdící černochy už nikdy více.

Třicátá léta mají svůj Jih proti severu, devadesátá zase Anna a král. Zbytečně je jim vyčítána nereálnost, dlouhá stopáž nebo nákladnost. Tohle je romantika. Hrdinové MUSÍ mít charisma veliký jako Empire State Building, hrdinky MUSÍ mít útlý pas a záběry na západ slunce MUSÍ trvat tak dlouho, že si stihnete zajít na záchod. Nic pro realisty, ale tohle je opravdu "houte couture" červené knihovny.

Jednoho vlahého letního večera, v malé srbské vesničce Rajac, jsem dostala k večeři pečené selátko. Zážitek to byl otřesný, protože Srbové připravují selátka maličká, sotva tříkilová. Vypadalo to jako upečené děcko a chutnalo hádám zrovna tak - podivně mastné, chřupavé a nasládlé. Tahle příhoda se mi vybavila, když jsem se, nic zlého netušíc, posadila k Ravenous s mísou vepřových výpečků na klíně...což se vzápětí neukázalo jako dobrý nápad. Jo....a fantastický soundtrack.

Výborný film pro milovníky bizarních nápadů, rozpitvaných obojživelníků, netradičních zbraní a úniku z reality. Definitivně mě přešla chuť dát si někdy v čínské restauraci specialitu.

Stačil prostinký příběh o chlapci co nikdy neviděl strom a vznikl přenádherný film o tvrdohlavém dědečkovi, jeho vnukovi a veliké cestě. A navíc...pro mne jeden z nejlepších soundtracků filmové historie.