ostravak30

Ona se cítí stará a moc si toho neužila. Jemu chybí mateřská láska. A tak je něco spojí. Tenhle film je asi spíše pro starší ročníky a hlavně ženy. Sophie Hyde a Katy Brand, mj. její první filmový scénář, se snaží rozbořit některá tabu. Například, že šedesátníci nemohou mít sex. A taky o sexuálních službách mužů. Akorát, že ženy, které nejsou víc volnomyšlenkářské, ale spíše upjaté se těžko zbavují mateřských pudů a nutnosti zkoumat mužský objekt nejen jako službu. Dialogy působí mnohdy vtipně, ale víc spíše tragikomicky. Osobní a rodinná drama tu vyplouvají na povrch stejně jako celá řada klišé na různá témata. Porovnává se mužský a ženský svět. Akorát, že to nikam nesměřuje. Možná ani nemá. Jak snadno se postavy sejdou, tak se i rozejdou. Tleskám za odvahu se svléknout v tomhle věku ačkoli Emma Thompson pořád vypadá skvěle.

Ach jo...to je mezi Američany tam málo fantazie? Zase bývalý speciální agent a válečný veterán. Jak už to tak bývá, připlete se mezi nějakou bitku. A aby té originality nebylo přespříliš, máme tu svědkyni, kterou logicky chtějí zabít ti, proti kterým má svědčit. I když ji převážejí agenti, jsou přepadeni, postříleni a gangsteři jdou dál. Prostě všechno totálně originální a nikdy nepoužité. Tolik klišé pohromadě už v hlavní zápletce diváka doslova nadchne pro další sledování. Jinak mě vždycky překvapí, jak funguje americký styl života. 4 sekuriťáci na jeden prázdný obchodní dům na noční směně...to chce skutečně výdělek a samaritánství majitele. Když pomineme fakt, že se díváme na akční film, tak to skoro vypadá jako remake Sám doma verze pro dospělé. V určitých sekvencích mi Antonio připadal jako Desperado. Mezi skutečné majstrštyky ale patří trefit ostřelovače do tmy...

Jsou to samozřejmě notoricky známé scénky, mnohokrát reprízované, ale též důkaz, že těm novým scénkám a pořadům se ty klasické nevyrovnají. Pokud je pro otíka záhadou, podle jakého klíče se vybíralo, tak buď nečetl oficiální text distributora nebo neposlouchal úvodní slovo Václava Postráneckého. Údajně je to výběr lidí/diváků. Na takovou stopáž těch scének moc neproběhlo a mě zaráží, že mezi vybranými nefiguroval třeba Vladimír Menšík, ale člověk si to prostě rád zopákne a vždycky se směju mistrům zábavy a starým dobrým klasikům humoru...

Friz Freleng zasvětil život animákům a partě Looney Tunes se hodně věnoval. Tento film paroduje trochu Pohádky tisíce a jedné noci a z větší části spousty klasických pohádek přesně ve stylu známých hrdinů. Některé jsou lepší, jiné trochu slabé, celkově, ale Bugs a Sylvestr jako takoví neomrzí. Ostatní jsou ale upozadění a někteří se neobjeví vůbec.

Kraťas ve stylu všech pandích příběhů. Po je nejvtipnější postavou, mistr Oogway učí moudrosti a známé postavy Nosorožec, Tur a Krokodýl se dávají dohromady. Ale jak? A co je naučil mistr? Že bohatství není vždy jen spousta peněz. A že při troše štěstí se dá porazit v podstatě kdokoli, tím spíš, když na to nejste sám. Pro Todda Bergera jde o první napsaný scénář a navíc i dosud jediný animák v jeho kariéře.

Poslední film Luigi Comenciniho, který možná drží světový rekord v počtu natočených filmů, které mají v názvu chléb. Problém tohoto filmu vidím v tom, že vlastně ani nevím, kam ho zařadit. Žádné velké drama to není, místy spíše komedie. Když se děj z větší části odehrává v klášteře, tak pochopitelně nemůže chybět náboženská tématika, kterou tu zastupují Marceliniho rozmluvy s Bohem, k němuž se v těžkých chvílích upíná. Film ale nemá ani historický přesah ani netrpím žádným citovým rozpoložením. Působivý je až závěr, kdy panská pýcha zajde tak daleko, že klidně zapálí klášter za zpěvu mnichů. Zasáhne ale Ježíš a sešle déšť a pak...chlapci vyplní poslední přání...

Střet dvou ideologií, dvou velkých národů, dvou vůdců... Jaké štěstí měl svět, že se Hitler zbláznil a šel na Rusko. Kdyby to neudělal, Evropu už v té době ovládal, tak by možná zůstala z větší části Německá. Samotné válečné scény vypadají dobře. Vidíme i to, že sovětská armáda své vlastní ustupující vojáky klidně postřílela. Těžko říct, kdo byl horší, střetly se zkrátka dvě šílené a všehoschopné armády. V tomto filmu to máme okořeněné o souboj ostřelovačů z nichž minimálně jeden opravdu existoval. A zatímco trosky Stalingradu vypadají více než reálně, další průběh už je trochu na pováženou. Například Konig hovoří s malým ruským chlapcem jak? Jak to, že si rozumí? Naopak love story mezi Zajcevem a ruskou vojačkou trochu přehlušuje celou válku i ostřelovačský souboj. Bohužel v klasickém Hollywoodském stylu. A vzhledem k celé té stopáži mi to přijde trochu zdlouhavé. Naopak jsem viděl válečné úsilí Chruščeva o němž jsem dosud věděl jen toliko, že byl sovětským vládcem. Samozřejmě Jude Law je skvělý, Ed Harris také, ale Rachel Weisz se mi do této role zrovna nehodila...

Pro mě je John Wick vlastně pořád stejná písnička. John je zkrátka legenda, která vybouchá všechno, co mu přijde pod ruku. Nově fanoušci mohou nahlédnout pod pokličku. Kdo stojí nad radou, jak rada koná, trestá, ale i odpouští. Trochu bizarní je pohled na Wicka v tom jeho sáčku, kravatě a košili v poušti. Vizuální stránka je vůbec kapitola sama pro sebe. Ze všech dílů vypadá tady nejlépe. Naopak kamera jako by připomínala, že jde vlastně něco na styl počítačové hry, kdy prostě hráč střílí na vše, co vidí před sebou. Hlavně je to patrné v Maroku, kdy J. W. bojuje po boku Halle Berry. Zrovna jí snad nikdy nedojdou náboje a tak pálí a pálí a vůbec nedobíjí. Závěrem pak filmaři dodali Wickovi punc nesmrtelnosti, když přežil pád z výšky i střelbu. Tím pádem samotné boje začínají působit trochu nudně, protože víme, že je neporazitelný a nesmrtelný a zajímavá je už jen ta omáčka okolo. Chad Stahelski si na této sérii udělal kariéru. Ale nově se přidali i tři začínající scénáristé, kteří poprvé právě tady psali: Shay Hatten, Chris Collins a Marc Abrams. Přesto nemyslím, že by se díl od dílu něco zásadního měnilo.

Pro Auroru Langaas Gossé jde o filmový debut zatímco Arne Lindtner Næss je se sérií Karsten a Petra od počátku, ale poprvé psal i scénář. Já jsem měl tedy možnost vidět pouze první film - nejlepší kamarádi, ale tady to klaplo. Bereme-li v potaz, že jde v první řadě o film rodinný, potažmo určený dětem, pak si myslím, že i při dané stopáži by je to zaujalo. Hlavní devízou jsou veselé písničky, což je u filmu vždycky velké plus. Dětští hrdinové jsou sympatičtí a velmi přirození. Dětem se samozřejmě musí líbit i propojení světa dospělých se světem fantazie pomocí oživlých plyšáků.

Není to zrovna nejvtipnější film z celé série Kung Fu Pandy, pokud tedy neberete v potaz, že Po je vtipný sám o sobě včetně svého přístupu k bojovému umění, filozofii života jako takového a vůbec všeho, co zrovna dělá. Filmeček prostě jen vysvětluje, jak se 5 postrachů vyvíjelo a stalo tím, čím jsou. Takže prostě jen doplnění znalostí a historie. Zatímco Roman Hui už nějaké zkušenosti s animáky měl, Paul McEvoy napsal svůj vůbec první film. Ani jeden ale zrovna nic objevného nevytvořili a tady se toho od nich zase tolik nechtělo, takže extra zábavné to není, ale prů.er vlastně taky ne. Tak si říkám, že skoro nebylo co zkazit.