Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka
  • Animovaný

Recenze (6 766)

plakát

Kudykam (2010) (divadelní záznam) 

Faktem je, že Kudykam není až tak výjimečný muzikál, co se obsahu týče. Mě osobně na něm zaujala především hudba, Horáček s Hapkou to prostě umí. A pak samozřejmě kostýmy a masky, ty též vynikají. Příběh sám popisuje naši vnitřní nejistotu ohledně rozhodování v životě. Mnohokrát riskujeme, třeba při změně zaměstnání, stěhování nebo ve vztazích. A na cestě potkáváme různé rádce, překážky, ale i zdánlivé přátele. A někdy se risk (ne)vyplatí. Faktem je, že nebýt hudby šel bych o hvězdu níž. Nakonec Ondřej Ruml se mi v hlavní roli zrovna nepozdával, podle mě roli získal hlavně díky pěveckým schopnostem. Hana Holišová to má jednodušší, když umí zpívat i hrát.

plakát

Krtek ve městě (1982) 

Krtek poznal průmyslovou revoluci v praxi. Lidé si holt už za minulého režimu lesů nevážili a káceli a káceli. A to pokračuje i dnes. A že zvíře nepatří do města, ale má žít v přirozeném prostředí se zase přesvědčí společně se svými kamarády. Na druhé straně, už v roce 82 je naznačeno, jak moc se dá příroda uměle stvořit i v metropoli a že se to dneska děje běžně je jen důkaz velké inteligence a předvídavosti autora...

plakát

Bestiář (2007) 

Bestiář je opravdu špatný film a dost mi připomíná hudební klip. Vše se v něm míjí velkou rychlostí, scéna střídá scénu, střih nás posouvá strašně rychle vpřed. Muži se před Karolinou střídali tak rychle, že jsem to ani pomalu nestíhal sledovat. Ani nevím, zda se dá snímek označit za čistě feministický, ale rozhodně k tomu směřuje. Hlavní hrdinka se rozhoduje, že bude potvorou, ale v jejím podání to znamená měnit chlapy jak ponožky, což je mimochodem ve finále jedna z těch věcí, které sama zástupcům opačného pohlaví vyčítá. Samozřejmě jeden za druhým jsou podivíni, zřejmě aby bylo zvýrazněno, jakou má opravdu smůlu a koho stále nachází. Je třeba si říct, že ona sama pořádně neví, co chce. Celý film je takový neurovnaný, dialogy jsou absolutně nevěrohodné, skoro by se zdálo, že je psal někdo, kdo celá desetiletí nevylezl z baráku. A to nemluvím o postsynchronech, které jsou největším propadákem filmu a dělal je asi nějaký amatér. Humor se z toho ztratil, zařadit film do kategorie romantických chce odvahu. A drama? Já nevím, kam to zařadit, ale je vlastně celé nijaké...

plakát

Zdravotní škola (2018) (seriál) 

Ani bych neřekl, že jde o obdobu Nemocnice na kraji města. Podle mě se seriál víc podobá britskému Zavolejte porodní sestřičky, samozřejmě čistě v principu. Těžko říct, proč se mužské sestřičky neuchytili. Seriál mapuje, podobně jako ten výše uvedený, historii lékařství zde tedy logicky z Dánsku. Současníka překvapí hodně věcí. Například nebylo obvyklé informovat pacienta o jeho zdravotním stavu a když to vědět chtěl, většinou byl odbyt, že nemá lékařské vzdělání a stejně by tomu nerozuměl. Nadřízený pak sestrám vysvětlil, že by ho to jen stresovalo. V nemocnicích se taky běžně kouřilo a to nemluvím o zpěvu, který jsem vůbec nepochopil jaký měl účel. Těch rozdílů mezi tehdejším a současným zdravotnictvím je hodně. Je to docela pohodový seriál, ale zase ne tolik. Řeší se tu nejen epizodní problémy pacientů, které se moc neliší od těch současných, ale též vztahy. A v tom je trochu kámen úrazu. Vidím tu mírnou prvoplánovost zdramatizovat události co nejvíc.

plakát

3 plus 1 s Miroslavem Donutilem - Soutchán (2008) (epizoda) 

Já moc nechápu, proč Kolomazník ve firmě dál zůstával. Bauer ho urážel a ponižoval a byl to arogantní kok.t. Povídka mi celkově nedává moc smysl. Normální lidé by se takto nechovali, ale podřízený stále hledá nějaké řešení a pořád dokola se motá v kruhu.

plakát

3 plus 1 s Miroslavem Donutilem - Tatahotel (2008) (epizoda) 

Čeho je moc...tentokrát to autoři trochu přehnali. Starostlivý otec ok a že láska prochází žaludkem je také jasné, ale Brázdové šlo jen o byt a vypočítavostí se jí to málem podařilo...

plakát

3 plus 1 s Miroslavem Donutilem - Mendelovi (2008) (epizoda) 

Trošku mi to připomnělo naši rodinu akorát, že my se na konci neobjímali. Rozhádaní jsme se pak třeba rok jsme spolu nemluvili. V této rodině byl zřejmě hlubší problém ponižování otce. A to závěrečné usmíření mi přišlo trochu prvoplánové. Naopak se nedivím, že syna z auta takto vyhodili, já už bych se pro něj nevracel.

plakát

Petr Hapka (2002) (TV film) 

Petr Hapka patřil bezpochyby k našim nejlepším textařům. Jeho písně měly hloubku a byly promyšlené, což se s těmi současnými prakticky nedá srovnávat. Byl to bohém už od pohledu a život si užíval. V dokumentu se výhradně mluvilo o jeho práci, škoda, že se jsme se nedozvěděli, co měl třeba rád nebo jak trávil takový člověk volný čas, co ho bavilo apod.

plakát

Centrum periferie (2024) (TV film) 

To je další ze série krátkých pohledů do nitra české společnosti uvedených na České televizi. A pokaždé je hlavním problémem jedno - objektivita. Netvrdím, že v Česku neexistuje rasismus a že jsou všichni Romové špatní. U nás v práci jich taky máme pár a jsou to slušní lidé. Jenže tady se řeší už jen důsledky. Kde je prevence a kořeny jednotlivých událostí na něž je poukázáno? Například dluhy. Není pravda, že je situace neřešitelná. A že musí do konce života platit exekutory a podobně. Miroslav Brož by měl vědět, že pokud by daný člověk měl práci, může se z problémů dostat třeba pomocí oddlužení. Dále je zde prezentováno šílené bydlení. To je pravda, byty jsou v katastrofálním stavu. Ale zase...kdo ty byty do takového stavu uvedl? Stát? Město? Nebo samotní nájemci. Ať mi nikdo netvrdí, že je všechny převezli do domů takto vypadajících už na začátku. Co se samotného rasismu týče, jsem samozřejmě proti jakémukoli druhu rasismu. Ale lidé, kteří bydlí v jednom městě s Romskými obyvateli nebo ve stejných částech města s nimi mají své zkušenosti. A pak je snadné být rasistou, jelikož naopak není snadné s nimi většinou žít. Nakonec sám Jozef Miker Brožovi říká, že se lidé musí naučit zodpovědnosti a ne svádět všechno na stát a v tom má pravdu. Ten může místním poskytnout nové bydlení, vystavět ho moderní se všemi výdobytky, ale za jak dlouho jej zase uvedou do současných stavů?

plakát

Stockholmský syndrom (2018) 

Tvůrci měli štěstí, že i při té nudě, která ze snímku nakonec čiší si přivedli dobré obsazení, což přece jen povyšuje film na trochu lepší. Noomi Rapace je pro mě takový příjemný úkaz, jelikož jí stále vidím jako Lisbeth Salander. Já viděl stejnojmenný dokument a nějak nemám pocit, že měl tenhle film ještě víc co říct. Ovšem film vznikl před dokumentem. V něm alespoň promlouvali aktéři celé události. Zde na mě celkově nepůsobila atmosféra ani extra emoce. Těžko říct čím to bylo. Ale filmu prostě chybělo něco víc, nějaká přidaná hodnota.

Časové pásmo bylo změněno