ostravak30

Abych se vyjádřil ke všem zobrazeným událostem ve filmu musel bych komentář psát dva dny. Vezmu to tedy z jiné strany. Nejprve ale musím vyslovit poklonu Martinu Kohoutovi, že se alespoň v rámci možností pokoušel být objektivní. To v podobných dokumentech bohužel nebývá pravidlem. Nicméně já osobně vidím základní problém v tom, že všechny ideály, kvůli kterým lidé cinkali klíči se smrskli do věty, kterou vás odbyde každý umělec nebo politik: máte svobodu, tak co byste ještě chtěli. Bohužel kapitalismus přinesl všechno to, co tvrdil Havel že nepřijde. Nezaměstnanost, korupce, klientelismus, v 90. i vraždy podnikatelů (nutno dodat, že mnoho z nich dosud nevyřešených), papalášství, tunelování, podvody, atd., atd. Je toho mnoho a v občanech převládl skepticismus a neskonalé nas.ání. Spravedlnosti se nelze dovolat, handicapovaní musí bojovat o přežití a uznání naprosto zjevného handicapu a na děti se pořádají sbírky. Dost mě baví, jak se každý ohání tím, že Miloš Zeman rozděloval zemi. Možná. Ale když se tak dívám kolem sebe, přijde mi, že není jediný. Napříč politickým spektrem rozdělují Česko i další. Místo, aby spojovali, tak proti názory uráží, takové jedince dehonestují a navíc k tomu vyzývají i další. A bohužel je to fakt, který drží i umělci. Ti nejednou za viníky "České politické situace" označili "staré a senilní". Jedna herečka dokonce veřejně řekla, že by lidem bez vysokoškolského vzdělání, lidem z vesnic a lidem přestárlým mělo být sebráno volební právo. Takže těch tzv. rozdělovačů tu bude víc. Mnozí se ptají, zda ještě žijeme v demokracii nebo nové evropské, unijní či jiné totalitě obalené rouškou demokracie. Další toho mají dost. Mám kolem sebe celou řadu mladých lidí, kteří mávají rukou a tvrdí, že výsledek voleb stejně politici obrátí vzhůru nohama a tak odmítají k volbám chodit a takových přibývá. Také se mi zdá, že volby už ztratili svůj smysl. Na druhé straně je to naštvání tak velké, že hnutí ANO je ještě to menší zlo. Za pár let se zdvojnásobil počet voličů SPD a když se tak dívám na naši zemi, ani se tomu nedivím...

Hlava Medúzy, pominu-li slabý nápad s Medúzou samotnou, není zase tak špatný seriál. Je zde jasná snaha o modernu. Inspirace zahraničními seriály je patrná. Ale bohužel tak nějak opět po našem. Jde o problémy kriminalistky Karin, respektive jejího bratra. Možná, kdyby urpchl hned na začátku, byl by seriál malinko zajímavější. Takhle se sice dějová linka táhne celým seriálem, ale ten je příliš krátký na to, aby mohla být zajímavější, dramatičtější či napínavější. Jednotlivé díly jsou vcelku zajímavé, vždy vraždí někdo trochu vyšinutý a je to pro diváka překvapivé. Přesto jednotlivé postavy nemají šanci si vás získat. Jitka Čvančarová působí v čapce trochu zvláštně a hlavně při běhu nebo držení pistole jí to lze jen těžko věřit. Žádného kriminalistu pak vlastně neuvidíte v nějaké akčnější scéně, zrovna u Jiřího Dvořáka by to bylo záhodno. I Petra Bučková působí docela drsnějším dojmem, takže je škoda, že seriál se týká čiště jen vyšetřování bez složitějšího pátrání nebo dramatických momentů dopadení pachetele. Chybí tomu prostě šťáva. Určitě lze ocenit, že se seriál odehrává v Brně, protože Praha už je na vraždící seriály trochu profláknutá, ale celkově je seriál takový mdlý. Za více podívání prostě nestojí.

Pro každého otce je těžké smířit se s tím, že jeho holčička už není malá, v jejím životě je nový muž a bude se vdávat. To je základní motiv příběhu. Mě to čeká taky, takže mám pro Georga Bankse pochopení. Druhá strana mince je ta, že připravit takovou svatbu, navíc se spousty příbuznými není snadné ani levné. Komedie ale v principu jen naznačuje a bral bych ji spíše jako rodinou přípravu před svatbou v rodině... Kimberly Williams-Paisley v tomto snímku debutovala.

Druhý díl navazuje tam, kde jednička skončila. A pokračuje ve stejném duchu. Jestliže svatba byla pro otce nepředstavitelná, jako dědeček se rozhodně necítí. Faktem je, že dost bodů si film u mě sebral právě tím, že se rodiče chystají na potomka, přitom filmovým hrdinům musí být kolem 50. Gynekolog je přitom na celou řadu komplikací vůbec nepřipraví ani neupozorní. Moc se nedivím, že se do toho Georgovi nechce. V prvním filmu se řešila svatba, zde máme přípravy na dítě. Možná by byla větší porce zábavy sledovat, jak se hlavní hrdinové vypořádávají s malým miminem, ale tady se končí porodem. Z dramaturgického hlediska je Hlava rodiny 2 lepší než jednička, ale to je asi tak jediné kritérium.

Začnu tím, že román Hlava 22 znám ze školy. Učili jsme se o něm. A co si pamatuji, tak jsme se učili, že hlava 22 je článek, který zaručuje propuštění z armády z důvodu, že se člověk zbláznil. V takovém případě si může zažádat o propuštění. Jenže kdo si zažádá o propuštění, tak vlastně nemůže být blázen neboť si uvědomuje co dělá a tudíž nemůže být propuštěn. Blázen totiž neví, že je blázen. Toť naučená pasáž ze školy. Knihu jsem nečetl a ani jeden z filmů, uvedených v Související, jsem neviděl. Seriál se mi sice moc líbil, ale přesto mám pocit, že někde tvůrci udělali chybu. Yossarian se totiž vůbec nesnaží dokázat, že je blázen. Neustále se snaží o dvě věci. Jednak naplnit počet misí a jednak o propuštění ze zdravotních důvodů. Zde přichází od autorů satira na armádu jako takovou, ale spíše na její administrativní chaos, když se například dočká povýšení běžný voják, u něhož došlo pouze k záměně jména. A takových byrokratických a organizačních chyb armáda spáchá mnoho. A nejen to. Je důkladně poukázáno na to, jak moc armádě nezáleží na lidech, ale jen a pouze na misích a jejich splnění. Samostatnou kapitolou je pak muž, který dovede všechno sehnat a klidně i letadla od nepřítele. To vše dost paroduje celou armádu a nesmyslnost války. Tvůrci ale kladou důraz na vytvoření patřičné hrůzy, když hlavnímu hrdinovi umírají přátelé nebo mu v náručí skoná mladík na své první misi. Přesto si myslím, že je otázkou, co by této verzi říkal Joseph Heller.

Každý film, který paroduje zelené mozky, nesmyslnost války a hloupé generály mě potěší. Tento je navíc dělaný opravdu dobře. Černý a mnohdy hodně černočerný humor tu vévodí téměř každé scéně. Tvůrci si utahují ze smrti, z logiky války i nelogických rozhodnutí tupých nadřízených, kteří prostě jen plní do puntíku rozkazy, nad kterými ale moc nepřemýšlejí. Nesmyslnost války asi nelze popsat lépe. Učebnicová ukázka toho, jak se dělá geniální parodie předpisům a nařízením použitelná i do dnešních dnů a převeditelná do řady dalších institucí.

Jacques Deray spolupracoval hlavně s Belmondem a Delonem, ale Alain Delon jako producent se sám obsadil do hlavní role. Což je za mě trochu škoda, protože tahle rola byla šitá na míru právě Belmondovi. Zatímco Delon není zrovna komediální herec Jean-Paul Belmondo zvládal v klidfu role akční, vážné i šaškovské. A troufám si tvrdit, že on by film ještě pozvedl. A. D. moc nesedl ten typ bláznivého faráře, který poskakuje a zároveň dokáže bavit. A myslím, že ačkoli slavný herec chtěl předvést, že i on zvládá humorné role, příliš mu to nesedlo. Přesto tento snímek má jisté vtipné kvality, protože církev staví zase do trochu jiné role a utahuje si z ní, což já osobně ocením a povedené fóry tu jsou. Nakonec církev hlásá lásku, ale kněží se ženit nemohou, což je zvláštní. Takže...jak říká klasik - o peníze jde až v první řadě.

Neuvěřitelně zajímavé charaktery poskládané dohromady s výbornými komediálními herci. Petr Nárožný a jeho šetřílkovic rodina mě bavila hodně. Jiří Císler též výborný, ale i další. Je to komedie nejen o tom, co všechno může způsobit jedna lež, ale také, jak se projeví češství v plné palbě, když jde o peníze. Všechno stranou, sto táců je sto táců. A s jakou přesnou důmyslností na to Vondřichovi šli. Mě jen zůstává záhadou, jak mohlo tolik rodin bydlet v rodinném domě.

Při vší úctě k paní Šimkové, která má jinak dobré filmy, tohle byl totální úlet. Tak za prvé bych začal muzikou. Já osobně nemám Pražský výběr rád. Můj názor je takový, že nemají kvalitní písničky, jejich texty jsou jednoduché a podobné si jako vejce vejci a hudba je soubor nesourodých hlasitých mixů pro mě něčeho nepochopitelného. Ale slyšet je prakticky celý film, to pro mě bylo doslova utrpení. Herecké výkony snad nejde komentovat, když k žádným pořádným výkonům nedošlo. Scénář byl doslova příšerný, ale vůbec nejhorší bylo, že herci-neherci na sebe dialogy nekřičeli, ale doslova vyřvávali. A to tak, že jim po většinu času nebylo ani rozumět. Byl to prostě jeden velký uřvaný rámus. Ať už řvala dvaasedmdesát minut neposlouchatelná muzika nebo herci, bylo to přes sedmdesát minut utrpení. Takže již nikdy více.

Bohužel je to fakt průměrná komedie, i když pár skutečně komediálních prvků se tam najde. Navíc je to taková melancholická zpověď o obyčejném životě jednoho úředníka a jak ho promarnit. Nicméně nebýt Steva Carella, který je naprosto vynikajícím hercem, jež ani nemusí hrát, stačí zírat očima a Keiry Knightley, kterou osobně platonicky miluju a je taktéž vynikající herečkou, byl by tento snímek ještě o něco průměrnější. Takhle je koukatelný, i když od začátku předvídatelný a jasný.