ostravak30

Po Sokratově podzimu druhý film s hlavní dramatickou rolí Petra Čepka, který jsem neznal. A druhý, který dokazuje, že to byl herec skvělý. Film vcelku vkusně popisuje situaci po válce. Ne všichni němci byli právem nenáviděni, ale též ne všichni Češi by dnes mohli být právem odsuzováni za to, jak se k nim pak chovali. Můj názor. Prožili totiž neskutečné hrůzy. Na druhé straně i někteří němci chtěli prostě jen přežít. Adelheid je toho dalším důkazem. Těžko ji soudit, ona se prostě jen narodila otci, kterým byl čím byl. Dobrý film.

Na první pohled je vidět, že se nejdná o velkou hollywoodskou produkci. Nicméně i tak se z filmu dozvíte to podstatné a zase chybí ta americká omáčka kolem. Myslím, že i herecké výkony byly kvalitní. Děj má spád a nenudí. Já se dozvěděl mnoho věcí, které jsem ani náhodou netušil. I tak si myslím, že divácky oblíbené věci, které se ve filmech používají, byly použity i zde a člověku nahání husí kůži. Druhý film, věnovaný stejnému tématu jsem neviděl a nechápu, proč existují dva stejné filmy s různými názvy. Že by také nějaká hádka? Mě osobně film zaujal i díky osobní rodinné zkušenosti.

Adam Sedlák se opět předvedl a Česká televize nám zase ukázala, jak hodlá i v budoucnu utrácet peníze koncesionářů. Šestidílná série vám o drogách neřekne prakticky nic. Tím spíš, že naši hrdinové mají ostatním při závislostech pomáhat, sami do ní ale spadnou, protože zkusí něco experimentálního. A začne se odvíjet série neuvěřitelných příhod, jelikož nová droga zcela vytváří novou osobnost tím, že jim dá nové schopnosti. Jestli si tento seriál objednaly pojišťovny, tak tleskám. Po shlédnutí si žádný puberťák asi neřekne, že drogy jsou fuj, ale naopak... "Páni, tuhle jízdu chci zažít." Bohužel sledujeme v televizi poloviční porno, které si nebere servítky, protože kdyby každá vulgarita měla být vypípaná, slyšeli bychom permanentní pípání. To nemluvím o řadě scén, kdy se mi zvedal žaludek. Tedy si to shrňme - tisíce vulgarit, v každé druhé sexuální scéna, samozřejmě explicitní a pomalu se sunoucí děj od ničeho nikam, aby v závěru konečně dojel do cíle. Klidně by mohli tento seriál vysílat na Leo Tv a splnil by stejný účel. Za zmínku snad stojí jedině role Petra Uhlíka, který ji hrál skvěle. Podle mě je na čase se zamyslet nad sponzorováním Čt a omezením našich příspěvků...

Další z řady filmů, které si do názvu umístily Django. Tady opět Franco Nero jako klasický pistolník. Moc toho nenamluví, střílí přesně a má smysl pro spravedlnost. Ten ho taky přivede do Mexika společně se svým bratrem. Přestřelky i dějová linka, stejně jako herecké výkony jsou to zajímavé na filmu. Poprvé však pro mě snímek ztratil logiku, když Burt Sullivan a jeho bratr konečně narazí na Cisca a místo, aby s ním zúčtovali se baví v jeho haciendě. A pak se strašně diví, když on je zajme a oni se tak ocitají v pasti. Teprve poté se konečně rozjíždí cesta za spravedlností. Pro zajímavost, Franco Nero si ve stejném roce zahrál i v původním snímku Django.

Těžko se chápe člověk, jakým nejspíš byl Adolf Eichmann. Moc se mi líbí archivní záběry na soud, díky němuž můžeme tomuto člověku, a je smutné, že i takoví lidé se mohou takto nazývat, pohlédnout do tváře. Naprosto neuvěřitelné je, že se po válce v Argentině chlubil svými činy a zpověď poskytl jen proto, aby po jeho smrti mohla vyjít najevo. Nevím co čekal... Že bude za hrdinu? Že naposledy pozlobí, naštve, rozjitří svět? Jedinou kaňkou je, že nemohly být rozhovory přehrány přímo v soudní síni. Kvůli takovým lidem doufám, že existuje nebe/peklo. Každopádně i v tomto dokumentu máme důkaz, jak silná vždy byla a je politika. Němci zaměstnají jednoho z nacistů do úřadu vlády, Izraelci zase nechtějí jeho jméno u soudu zmiňovat...

Je dobré, že někdo upozorňuje na nekvalitní potraviny a výrobky. Ostatně, hodnotitelé pode mnou nemají pravdu, skutečně nemusí chodit na pastvu, protože pokud by byly seriózní, museli by dodat, že v pořadu se pokaždé říká, jaké značky a výrobky naopak kvalitní jsou a lidé je kupovat mohou. Takže nesmysl, že pořad dokazuje, že se nemůže jíst nic. Nicméně vyšší hodnocení si nezaslouží právě díky osobě Jana Tuny. Je to největší výhoda i nevýhoda pořadu zároveň. Bohužel to někdy Tuna přehání, nenechá lidi domluvit, skáče jim do řeči a hlavně neposlouchá jejich argumenty a mele si svou. Občas tak působí jako rozmazlený puberťák, co si trvá na svém za každou cenu, ať to stojí co to stojí. Někdy podle mě klade až dětinské otázky a neumí se přizpůsobit odpovědím. Například, když ministr nechce odpovědět, bude mu klást stejnou otázku třeba hodinu v kuse, a z většiny videa pak vidíte omílání jednoho a toho též pořád dokola. Zkrátka je to dobré obsahem, ale mohlo by to být lepší jeho průvodcem.

Advokátka Věra je jeden z mála filmů, který názorně ukazuje dívku, která ač pochází z bohaté rodiny, chce se osamostatnit a dokázat všem, že zvládna žít za své. Emancipace žen byla tehdy na vzestupu a jak dnes víme, zdaleka neskončila, neboť feministky se s muži ještě nevypořádaly. Mimochodem, Truda Grosslichtová zase tolik filmů nenatočila a tohle je její poslední. Oldřich Nový zase dva roky před uhlazeným Kristiánem ztvárnil zarostlého kriminálníka a to se také moc často nevidí. Bohužel mě se film příliš nelíbil. Dlouho se nic pořádně neděje, ani moc komediálních situací není. Konec je pak dost zkrácený. Dvě zajímavosti na konec. Když přijíždí Věra Donátová s Petrem Kučerou na křižovatku, policista jim poradí, že k soudu se dostanou pojedou-li doleva. Ale oni vzápětí jedou doprava. Věra také říká Tygrovi: "Kdybyste nebyl zločincem, byl byste docela roztomilý člověk." O čtyři léta později se Oldřich Nový objevil v hlavní roli filmu Roztomilý člověk.

Mám silné podezření, že porotci v Sundance byli ovlivněni především tématem a ne filmem jako takovým. Jak si jinak vysvětlit, že režisérka získala ocenění v kategorii nejlepší režie světového dokumentárního filmu. Ale toto určitě není dokument. Jak se zdá, některé problémy se nevyhýbají žádné zemi a tak vychovávat dítě a být na to sám/a při absenci práce může být problém i na Islandu. A stejně podobná a přísná je i migrační politika. Jenže ta má svá pravidla, žádná země není nafukovací a logicky si nechce domů pustit kohokoli. Byť důvody pro útěk mohou být leckdy pochopitelné, nedá se hned a na místě říct, že mám-li důvod mohu zmizet kamkoli. Protože co dál? Když neumím jazyk a nejsem obeznámen s jinou kulturou, budu se dostávat do obtížných společensko-sociálních situací a rozhodně nemůžu spoléhat věčně, že mě uživí stát. Na druhé straně mě islandská kinematografie baví a stále víc mě tato země láká k návštěvě. Filmy a seriály nejsou okoukané a rozhodně nepatří k nejvysílanějším. Island patří k nejšťastnějším zemím světa, podle magazínu Forbes byla země v roce 2021 v této statistice druhá. V roce 2015 byla tato země nejmírumilovnější na světě (stejný primát obhájili v roce 2019) a v roce 2017 i nejbezpečnější. A poslední statistika z roku 2015 říká, že Island patří mezi 10 nejpokojnějších zemí světa...

Aféra s náhrdelníkem svědčí především o tom, jak moc už to měla královská rodina nahnuté a k požáru chyběla jen ta pověstná jiskra. Záminka se našla a revoluce mohla propuknout. Nemyslím si, a podle mě se to většinou potvrzuje, že Američané zvládají natáčet historické snímky z Evropy. Není to zkrátka jejich nejsilnější žánr. Snímek opět vypadá výpravně, od kostýmů přes výborné herce i lokace. Na druhé straně, ačkoli mám Hilary Swank docela rád, do této role se příliš nehodila. Přes všechny parametry nemá film tempo, drama a napětí. Zůstávají jen intriky a typická povrchnost šlechty a naprosto oddělené problémy od tehdejšího lidu. Není divu, že se následně vzbouřili. Filmaři by si mohli z nudy ušít kabát...

Film, který snad trochu předběhl dobu. Dnes se totiž média už dávno neomezují na noviny. Sociálními sítěmi se taktéž ovládají masy a dnes už z jistých kauz víme, že se tak i děje. Ale není to tak dávno, co se podobné ovlivňování objevilo i v našich prezidentských volbách. A dnes klidně navíc média vlastní politici. V Amerických volbách kupříkladu pomáhala jedna televize ke zvolení Donalda Trumpa, protože majitel měl velmi blízké vztahy s miliardářem. Média zkrátka mají velkou moc a tento film je jedním, který na to výrazně upozorňuje. Přestože je to jinak film docela náročný. Odehrává v řadě různých dějových linek a navíc se tu vážně i sociální téma Itálie, která se pohybovala v dost velké krizi. Jenže kromě Gian Marii Volontého mě žádný herec nezaujal.