ostravak30

I takové filmy museli sem tam někteří natočit, aby pak mohli mít volnější tvůrčí svobodu. Faktem je, že už jsem pár propagandistických filmů viděl a tento je celkem dobře obsazen. Není to úplná fraška, spíš je dost úsměvné, když pozorujete trestaného horníka, kterak se rozhodne nejet na víkend za rodinou, ale zůstat v práci a pomoci kolegovi plnit normy. Naopak je dost reálné, že starší horníci by takového úderníka asi moc v lásce neměli a to si myslím, že by mu ještě někde za tmy dali přes čuňu. Stejně humorné je vyvěšování vlajky, nad kterým se celý kolektiv dojímá a považuje to vůbec za to nejdůležitější v životě. Jistě se i tací našli, kteří neřešili nic jiného než normy a práci, ale většina horníků spíše debatovala v hospodě a uvažovala, jak uživit haranty a ženu, která seděla doma a starala se o domácnost. Mnohem důležitější je tento film jako otisk doby.

Prvotina režiséra i scénáristy nepůsobí tak strašně, jak by se mohlo zdát. Zpočátku jistě. Ale jen do chvíle, než se ocitneme v domě, v němž má žena připoutanou mrtvolu k ruce. Pořád jsem čekal, co bude dál, protože se samotným pohybem po domě a hledáním cesty k osvobození by si tvůrci nevystačili. A po této již tak děsivé pomstě přišla další rána. Faktem je, že žena působila víc odhodlaněji, než by kdo asi čekal. Tím spíš, že dva fakt drsní týpci by si s ní měli snadno poradit. Přesto samotná zamrzlá pustina dává filmu celkem potenciál. Trochu to sice připomíná akčnější verzi Sám doma, ale budiž...

To je takový ten film, v němž vás jen máloco překvapí. Tom se vyspí s Joan, pachatel následných zločinů se dá takéí odhadnout - stačí poslouchat dialogy a znát americkou produkci. Snad jen závěr byl napínavý a nabídl několik nečekaných zvratů. Do té doby ale vše probíhá trochu očekávaně a trochu nudně. Jeden z těch zajímavějších prvků je říční policie a honičky na lodích, což není typ bezpečností složky často používané v amerických filmech. A pak samozřejmě i Sarah Jessica Parker, ještě krásná a nepostižená Sexem.

Film se mi líbil nejen díky obsazení, ale i díky zápletce samotné. Bratr přichází do rodiny zprvu jako obávaný kriminálník než všichni zjistí, co je zač. A to ještě netuší, že on kdysi nebodl. Snímek je povedeně vystavěnýnež dojde k setkání bratrů. Škoda, být to začátek minisérie, nemusela by být špatná. Takhle totiž byl konec useknut. Bratr se raději rozhodne zvětšit svou šanci na smrt než aby přiznal pravdu. Přitom by to jistě rodina pochopila, kdyby se to správně podalo. Léta ho znají. Líbilo se mi ale, že Emil neustoupil.

Předposlední díl je vcelku vtipný. Hlavním dílem humoru přispívá převážně záměna Pepana s člověkem, který dokáže sehnat koně. Pak také Jára na dálnici nahánějící koníka. Ale i hlášky. "Je to krásný kůň." "A kdybyste viděl ty hlavy." "Ty maj vepředu, ne?" Největší podíl na legraci tak má hlupák Jára. Neřekl bych, že je to vyloženě největší švanda, ale také určitě to není nejhorší díl série. Po dvou slabších kusech je to ovšem stará dobrá kšeftařící parta.

Bohužel neshledávám na kriminálnce nic tak výjimečného a sedmdesát procent mi přijde moc. Nicméně Vladimír Menšík dělá z kriminálky alespoň trochu záživnou událost. Vlastně se divím, že nikoho nikdy nepapadlo z něj udělat skutečného kriminalistu do opravdových detektivních filmů. Oceňuji, že si divák může tipnout vraha. Jenže celkově je film postavený čistě na uzavřeném zámku, kde se nachází všichni podezřelí - takže klasická zápletka z britských detektivek. A všichni jsou podezřelí. Bez špetky napětí tak začíná rozplétání případu pomocí série výslechů.

Film Náhoda je především o různém pohledu na socialistický režim. Vlastně byly jen tři: a) býti komunistou; b) býti bojovníkem proti režimu; c) býti lhostejným. Zde se v náhodné situaci potkaly všechny tři. Hrdina buď stíhá nebo nestíhá vlak - to ve dvou případech. Jeho osud se pak vyvíjí různými směry. Což je vlastně situace každodenní. Znají to naprosto všichni. Životy každého z nás určují nahodilé náhody. Přijít nebo nepřijít někam včas, potkat nebo nepotkat tu či onu osobu, vyhrát nebo nevyhrát různé životní soutěže (konkurz, loterie apod.). Život je zkrátka náhoda sama o sobě. Mě ty tři osudy přišli až moc rozdílné na to, abych to bral vážně. Že by jedno stižení či nestižení vlaku rozhodlo o tom, zda bude bojovat či souznít s komunismem? Není to přeci jen dílec lidské povahy a charakteru? Toho co nás utváří? Pravda je, že ze zarytého komunisty se nakonec stane někdo, kdo prozřel. Navíc je snímek plný omáčky, která mě chvílemi uspávala. Na druhé straně je to film, který se nebojí zobrazit život v komunismu, je tedy logické, že ho komunisté v oblibě neměli.

Tento film neobstojí ani jako romantické drama natož válečné romantické drama. Za prvé se mi nelíbí střih. Jednotlivé prostřihy na vzpomínky hlavního hrdiny přicházejí nevhod a jsou zakomponovány docela nepochopitelně. Pak sledujeme dlouhou a úpornou nudu během které se hlavní hrdinové několikrát pomilují, vyznávají si lásku, muckají se a vše je zalité sluncem. Mezitím dezertéra hledají vojáci, ale pořád se nic extra neděje. A máme tu koňec filma. A to teprve začíná drama. Voják je zatčen, jeho milenka označena jako špiónka a najednou děj běží jako na drátkách. Jako by tvůrci chtěli dohnat co dosud promeškali. Jenže to už je pozdě. Ukončím svůj komentář tím, že bohužel...vypadá to líp, než to nakonec chutná.

Po shlédnutí filmu musím trochu porovnat Olmerovy filmy z 90. let. Například Playgirls je skutečný odpad české filmařiny a tak jsem čekal něco podobného i zde. Ovšem zas tak hrozné to není. Lukáš Vaculík i Jiří Krampol hrají vcelku dobře a mě se líbila i sympatická Karla Třísková. Ovšem první, co se mi nelíbilo, je neustálé moralizování na téma: "Co by se u nás v USA nestalo" a co je tady v Česku možné. Nevím, zda to má působit jako kritika poměrů v naší zemi na počátku 90. let, nicméně jsem se nad některými kritizovanými jevy pousmál, neboť dobře vím, že v USA se mnohdy děly i horší věci. Druhá věc je zapojení romů do prostituce spojené s únosy. Nejsem si tak úplně jist, zda kromě všech jasných krimi zločinů, co má tato enkláva na svědomí, je zrovna tenhle typ zločinnosti, do které by se takto organizovaně pouštěli. Příběh spadá do dvou poloh. Jedna, kdy se vyšetřuje a druhá, kdy to hlavní hrdinové vzdávají a tyto polohy se navzájem prolínají a chvíli vítězí jedna, chvíli druhá. Jenže po čase to začíná být mírně nudné. Pro mě navíc nestála za moc ani hudba. Celkově mi snímek chvílemi přijde absurdní. Je nutné si uvědomit, že na jedné straně byla demokracie chvíli a ne každý se v ní uměl orientovat, Olmer tedy určitě ne, na druhé - tenhle typ filmu, stejně jako Playgirls odráží zkrátka dobu, jaká byla. A tak asi jediné, co stojí za dvě hvězdy jsou některé docela pěkné holky a pak konstatování L. Vaculíka: "Takže to bude stejně jako za komunistů, že na pár vyvolených se nebude moct?" A to se od těch dob nezměnilo.

Já půjdu proti proudu, protože už znám jiné Richardovy komedie a ty jsou podstatně lepší. Ostatně v roce sedmdesát pět už z něj byla velká hvězda po filmech Velký blondýn s černou botou, Roztržitý či Hořčice mi stoupá do nosu. Hned několikrát s ním právě Claude Zidi spolupracoval. Sám rejža tvořil v sedmdesátých letech jednu lepší komedii za druhou a jako by nevěděl, kterého komediálního herce využít lépe, střetl se se všemi hvězdami. Jean-Paul Belmondo, Philippe Noiret, Gérard Depardieu, Michel Galabru, Louis de Funès a konečně i Pierre Richard. Dělal opravdu se všemi hvězdami, ale já si myslím, že tento film není zrovna povedený. Richard je sice opět popletený a lítá sem a tam, ale místy děj vůbec nedává hlavu ani patu jen proto, aby logiku přebil humor. Nikdo ho nepodpořil, přestože Jane Birkin je krásná, milá a místy i docela vtipná, ale třeba policista vyzníval spíše do trapnosti a neustálé zatýkání též. Navíc i celá zápletka je trochu nesmyslná. Trochu revoluční je zde přístup ke gayům, kteří v té době ve Francii neměli na růžích ustláno. Stejně tak jsem si povšiml následující, hodně vizionářské, debaty. "Vaše mrkev je plná hnojiv." "Ne, ne, je čistě přírodní."