Karp

Vůbec mi nevadilo, že akce nestřídá akci, a že film je zpočátku klidnější. Dobrý úvod je důležitý, přestože se s ním dalo pracovat lépe. Civilní pojetí v komiksovém filmu mě tak vlastně potěšilo. Problém pro mě nastal až v okamžiku výtvarného ztvárnění Venoma. Už mě ty chuchvalce hmot, nerealističtí paňácové a patvary omrzely. Odklon od přemíry digitálního bordelu s pokusem o trochu děje, přestože známého a nekomplikovaného, mi přišel vhod. Nebyl jsem zklamán, nebyl jsem nadšen, občas jsem se zasmál a Tom Hardy mi na hlavního hrdinu docela seděl. 3,5*

Tak nám zabili Predátora... Člověku je až smutno, jak lze naložit s kultovním filmem a postavou. To se takhle jednou sešli Shane Black s Fredem Dekkerem a řekli si, ty Shane, ty Frede, my kdybychom dali hlavy dohromady... Kde se v těch lidech bere sebevědomí domnívat se, že právě oni dva jsou pověření vypointovat celou predátoří sérii a dát jí takový ten záblesk poznání, po kterém si každý řekne tak proto... To musí mít vše nějaký tzv. rozumný důvod? Skoro to připomíná soutěže krásy, kde si jednotlivé soutěžící přejí světový mír a spásu Země... To nebylo možné se prostě spokojit s tím, že existuje rasa, která se vyžívá v boji a lovu a létá si vesmírem a loví. To musí mít vše nějaký další přesah? Navíc ve filmu o vraždícím - lovícím monstru? Začátek filmu ještě dává naději, že to nebude takový průšvih (spoiler). Ocitáme se kdesi v Jižní Americe, pocítíme závan exotiky, pralesů a drogových kartelů, ale pak už to jede z kopce... Predátor ve školce (pardon ve škole), rodinná idyla, geniální dítě a sto a jeden nesmysl. Shane Black s Fredem Dekkerem vařili dort, do kterého důsledně namíchali všechny předchozí predátorské filmy (i ty špatné) a vytvořili tak zbytečný slepenec všech chutí, ze kterého se predátor úplně vytratil. A to bych ještě řekl, že při svém ničení predátora zkusili opsat schéma Terminátora 2. Jinak si totiž onu dětskou postavu, která do takového filmu vůbec nepatří, nedokáži vysvětlit. Stejně tak si kladu otázku, proč když vymysleli "geniální" hypotézu o odběru DNA prostřednictvím trhání páteře z těla, totéž nepotkalo onoho malého génia? Protože by ten film nebyl pro děti a maminky na mateřské dovolené...? Ano, je to místy vtipné a vtipné nekorektní hlášky do takového filmu patří, ale vše je nutné rozumně dávkovat a vtip má být koření, Predátor není komedie. Ostatně kam zmizelo napětí? A proč zmastili Predátora do oné godzillové příšery, která ztratila veškeré temné sympatie, které bylo možné k vesmírnému lovci cítit? Stejně tak jen těžce rozdýchávám skutečnost, že ve svém ničení skvělé postavy, nechali "tvůrci" nahlédnout predátorovi až kamsi do slipů. Právě tajemno a tajemství do dobrých filmů patří. Jakmile se snaží tvůrci vše vysvětlit, vše odhalit, vše pojmenovat, zajímavost klesá. A to se už vůbec nebavíme o tom, jak ono objasnění provedli. Smutné a ještě jednou smutné. Bojím se bojím, že tímto byl predátor zničen a odeslán do důchodu. A pan Shane Black může ještě hodně a hodně děkovat původním Silvestriovým hudebním motivům, které zachraňují, co se dá, a jako jediné vytváří atmosféru, která by takovému filmu slušela... Poslední poznámka, jak zmiňují i ostatní, po shlédnutí tohoto dílka nelze hodnotit předcházející Predátory z r. 2010 jinak než jako povedené a dobré.

Výborný námět, který ale trpí koncentrací obvyklých klišé ležící na samé hraně mezi parodií a realitou. Takovou je nejtypičtěji postava babičky v podání J. Synkové. Jak to dopadne s dědou jsem bohužel tušil od samého počátku. Stačilo obecně trochu ubrat a posunout se více k běžnému životnímu sledu radostných i smutných chvil a mohl to být český film roku.

„Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky zranil, dva pohmoždil a jednoho zesměšnil.“ Není korektní si k Deadpoolově hodnocení vypůjčit známý slogan z ještě známější pohádky, ale Deadpool je všechno jen ne korektní. A proto ho mají všichni rádi, děti od něj chtějí podpis do památníčku, maminky mu svěřují své kočárky před nákupními centry a tatínkové nezletilé dcery. Když vás zastihne puberta v plném trysku a obličej máte poďobaný od beďarů, přemýšlíte, kdo může za to, že zrovna vy vypadáte jako kašpar. A vidíte, už máte s Deadpoolem něco společného, protože Deadpool je takový trochu nešťastný poďobaný puberťák. Zkrátka tak málo stačí, aby se z vás stal moderní popkulturní hero bez bázně a hany, který nezachraňuje svět, ale především sám sebe. A tak je to vlastně v pořádku, protože má-li mít člověk rád druhé, musí začít u sebe… Proto i trocha té sebelásky v kategorii 18+ na filmové plátno patří. Hledáte nějaké slabiny? Mně osobně třeba chybí to, že jsem Deadpoola neviděl u mastné tyče v „emhádéčku“, ve frontě u kasy v sámošce, v předmanželské poradně, na veřejném koupališti, na hodině aerobicu nebo v šachovém kroužku. Tak snad někdy příště:-).

Patrně nejvražednější léčkou bylo jít na třetí díl do kina:-). První dvě části trilogie mi vlastně byly docela sympatické. Nastavovaná kaše na úplný závěr bez pořádného děje mnohé pokazila. Škoda. Není o čem a vlastně ani není proč. Finální úleva ze záchrany světa se nedostaví, takže ani dívky na soutěžích Miss by štěstím nezaplakaly a divák už vůbec ne:-).

Už jsem myslel, že Lucifer skončí třetí řadou, ale prý bude 4. série k mání na Netflixu. V hodnocení předchozích tří řad bych si patrně vystačil se střídáním Cimrmanovského prvku očekávání a prvku zklamání. Protože alespoň já jsem celou dobu čekal na cosi, co vlastně přišlo až v prozatím posledním díle. Je samozřejmě logické, že princip podobných postav je žít si pěkně v skrytu své druhé identity a nezatěžovat svět a okolí svými nadpřirozenými schopnostmi. Aneb dělej blbého tak dlouho, jak to jen jde, popřípadě nedělej hloupého, ale vy okolo se tvařte, že jste si ničeho nevšimli. Podobné je to se Supermanem nebo s upírem Mickem v Za svitu měsíce. Ale co asi zamrzí nejvíce je to, že se Lucifer proměnil v neškodnou romantickou detektivku na nedělní odpoledne pro vdané paní. Samozřejmě rád zdravím všechny vdané paní:-). Na druhou stranu je zřejmé, že tuto skutečnost nelze příliš tvrdě vyčítat, protože jde o početné diváctvo a žánr fantasy i přes aktuální boom nebude nikdy zcela na výsluní. Co se dá dělat? Přesto by Lucifer nikdy neměl být fackovacím panákem nebo nějakým přecitlivělým kňouralem. Doufejme, že se to s čtvrtou řadou změní. A přitom pilot vypadal kdysi poměrně slibně.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli na film do kina chodit nebo ne. Jako mnozí ostatní jsem před nějakým časem shlédl seriál Narcos a trochu se obával, že dvouhodinový film nemůže postihnout tak kontroverzní, ale pozoruhodnou osobnost jakou byl Pablo Escobar. Což se přirozeně i naplnilo. V okamžiku, kdy člověk ví, co bude následovat, je šok a překvapení o dost menší. Nicméně nelze říci, že to je chyba filmu. Kdo vlastně byl Pablo Escobar? Byl to víc pupkatý vesničan v podání Javiera Bardema, anebo v zásadě inteligentní postupně chátrající boss v podobě Wagnera Moury z Narcos? To, kdyby někdo věděl:-). Pak bychom i mohli říci, že ten či onen ho hrál lépe a jistě bychom se i shodli, který scénárista podal lepší výkon. Nakonec bych asi řekl, že reřisér Fernando de Aranoa si ukousl poměrně velké sousto, které je sice chutné, ale je docela na škodu ho nechat jen tak polechtat na jazyku a z nouze polknout... Kdo se nikdy s životním příběh P. Escobara nesetkal, bude ohromen. Kdo je s jeho bohatým životem již obeznámen, nebude uražen. A pokud bych měl něco vytknout, tak to že Medellín a Columbie v Narcos působí přeci jen mnohem přesvědčivěji, temněji a syrověji než v nejnovějším filmovějším zpracování.

Chvílemi jsem se bohužel i nudil. A když už točím film svým způsobem o sentimentu, ptám se, kde je? Vždyť existuje tolik skvělých filmů, v nichž má návrat do dětských let nebo staré přátelství tak výbornou atmosféru, že člověk skutečně až se slzou v oku zavzpomíná, jaké to bývalo v časech dospívání v partě kamarádů a na místech, kde jsme se scházeli... Když už nevíš co, pomož si jiným filmem a o zábavu bude postaráno. Nebude. Predátor, ani Predátoři, ani Sherlock Holmes tenhle film nezachrání a to už vůbec nemluvím o až nadpřirozených schopnostech Jeremy Rennera. Ano, námět třicet let hrajeme na honěnou není z nejobsažnějších, ale třeba bylo možné tenhle motiv uchopit kreativněji. Máme tu partu kamarádu, návrat do rodného městečka, bývalé lásky a společnou hru kombinovanou s pátrací akcí. S tím už se dá něco podniknout. Výsledek je však bohužel jakýsi nedotažený, v některých ohledech přemrštěný a nad vodou ho z velké části drží komediální talent Eda Helmse.

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou...

Jsem rád, že se nekorektní humor vrací, protože po České sodě tady příjemně trapná nadsázka (sic v jiné podobě) chyběla. Formát seriálu je samozřejmě malý, ale má a mívá velice silné momenty, které jsou až symbolické. Poslední jsme mohli vidět právě ve čtvrtém díle s úžasným V. Preissem. Možná si to málokdo uvědomuje, ale který seriál či TV inscenace (o filmu nemluvě) dokázaly tak silně využít potenciál tohoto skvělého herce a to všechno na velmi malém prostoru? A co je podstatné - on toho vlastně zase tak moc neřekne... A to je pro mě velice příjemný paradox dabingového studia a herce, který je krásným melodickým hlasem s takřka bezchybnou jevištní řečí proslulý. Ostatně je škoda, že ve filmu V. Preisse příliš často nevídáme, byť chápu, že je asi patrně řazen spíše mezi klasické divadelní herce. Není potřeba mluvit, není potřeba nic říkat, ale už jen příjezd Krobota a právě Preisse na parkoviště před studiem vypoví o mnohém. A pak stačí Viktora Preisse sledovat - kultivovaný pán, herec, ikona s termoskou a kufříkem, z něhož vytáhne vlastní síťku před mikrofon. I v tom je možná určitá symbolika ochrany dabéra a pánské ochrany při sexuálních aktivitách, o nichž je řeč. Jsem rád i za H. Čermáka, který konečně hraje i jinou postavu než mafiána, hajzlíka nebo drsného poldu. Dabing Street, Trpaslík, Svět pod hlavou jsou formáty (v našich krajích moderní), které konečně dorazily i k nám.