RipperTM

Symbolicky 21. 8. jsem zhlédl tento průměrný film, majíce na paměti, že je nejpodstatnější samotný čin Jana Palacha. Objektivita se lehce vytrácí, když se snažím srovnávat toto dílo s Hořícím keřem, kde jsem se odhodlal k nejvyššímu hodnocení, neboť mě ten snímek daleko více zaujal. Sedláčkův Palach je dle mého soudu nejednotný a postrádá nějaký zásadní zvrat, náhlou změnu emocí, která se v Hořícím keři vyskytovala vícekrát a dělala tak film daleko poutavější. Nicméně resumé je, že jsem rád, že se takové filmy točí, protože je třeba si naši, často hrůznou, historii připomínat.

Dalo se čekat, co se asi stane, ale i tak jsem si užil každou minutu. A když vás zrovna nezaujme, o čem se Alex s Benem baví, zachraňuje to skvostná příroda a Djawadiho hudba. Tyhle dva aspekty pro mě dělají asi 50 procent filmu. Vypíchl bych také dva nejlepší momenty, ale jen o ně zavadím, ať kvůli mě lidi netrhají lístky. Prvním je výborně natočený pád letadla, druhým je nápad, který se týkal absence pevné půdy pod nohama ve formě ledu. Celkově však závěrečný verdikt zní: koukatelné, nicméně zapomenutelné. Dodatek: Chci toho loajálního "Psa, který nemá jméno."

Dvojka rozhodně lepší než jednička. Nikdo od ní nic nečekal, jelikož po velkém mediálním boomu před Rodinným přítelem, přišlo lehké vystřízlivění. Prostě kůň kulhal na obě nohy, ale stále běžel. Což není v české kinematografii až taková ostuda, jelikož mnoho filmů se zde staví do bloků dostihu jako oslové mezi plnokrevné anglické hřebce. Teď už k tomu hlavnímu. Druhá část trilogie na mě působila suverénně, kompaktně a atmosféra měla blíže k ukrojení. Nutno dodat, že Macháček k tomu výrazně přispěl. Jeho vývoj postavy mě částečně překvapil. Doufejme, že závěrečná část skrývá to nejlepší, co bylo zatím ušetřeno.

Na tento film jsem šel "na pás blink" a mile mě překvapil. Jeremy Renner jako "chlap vod rány", lovící predátory v drsné mrazivé krajině horského Wyomingu, kde jste bez páru kvalitních bot takřka prohlášeni za mrtvého, mě vskutku bral. A když se k tomu přidá skvělý hudební podklad, moje ušní bubínky se radostí zatetelily. Snímek silně útočí na emoce, které v kombinaci s poutavou scenérií, mají prakticky vyhráno.

Jelikož mám rád Biggse, dal jsem i takovému lacinému filmu šanci. Příběh překypuje jednoduchostí a tak ani nemusíte nad ničím přemýšlet, jak je u amerických komedií zvykem. V některých odvětvích se lidé řídí pravidlem „třikrát a dost“, v tomto případě bych použil pravidlo „jednou a dost“. V několika případech se usmějete, jinde i trošku zasmějete, avšak ve zbytku času budete akorát nevěřícně kroutit hlavou nad trapností humoru, který produkují za velkou louží. Přes všechny nástrahy se prokoušete do konce a říkáte si, co vám dalo posledních 90 min života.

Tak to dopadá, když chce tvůrce, aby byl film skvělý, ale chce to ukázat až moc. Vměstnat tak spletitou story do jednoho celovečerního představení nebyl nejlepší nápad. Materiálu, který by se dal i na základě hry použít je spoustu, proto mě nesmírně mrzí, že tento novodobý fenomén všech PC a konzolí nebyl prezentován prostřednictvím seriálu s několika sériemi či vícedílné historické fantasy ságy. Naopak bylo dílo rozmasakrováno střihy s vysokou kadencí a špatnou plynulostí děje, což způsobilo i přes vynikající efekty a epické prostředí mé mizivé vcítění do osudů hlavního hrdiny. A když film neprobudí v člověku takřka žádné emoce, nezaslouží si až tak velké ohodnocení.

Každý fanoušek kvalitního antitroškoidního českého filmu dobře zná dvojici Hřebejk – Jarchovský a co už mají tihle pánové za sebou. Možná díky této skutečnosti lidé vyrazili do kina a nikdo nečekal neúspěch i kvůli skvělému promu a velké podpoře české kinematografie tomuto projektu. Měl jsem tu čest, dostat se již na předpremiéru, kam se dvojice tvůrců dostavila osobně i s hereckým duem Sokol – Finger. Vyřknuto bylo, že tento třídílný projekt stál asi 120 mil. korun, z nichž největší část byla použita na prostředí za herci. Vskutku ano. Ve filmu to bylo vidět a historie 40. let sálala na všechny strany. Nechci být přehnaně kritický, nicméně stěžejní příběh prvního filmu a výběr Ondřeje Sokola do role rodinného přítele nebyl úplně šťastný. Sokola velmi respektuji jako baviče a moderátora, ale nesedí mi k němu vážná role, která by v tomto případě mohla být charismatičtější a myslím si, že se necítil úplně ve své kůži a v některých momentech hrál až moc okatě. Melodrama Rodinný přítel bych rozdělil na dvě části, kdy první asi hodinová část byla zbytečně zdlouhavá a v některých pasážích i nudná, zatímco druhá část, pro mě zdařilejší, se týkala samotného příběhu s jeho částečným rozuzlením. Nejsem toho názoru, že scénář, ač je sebevíc poutavý a zajímavý, by měl dostat takovou porci času, přičemž nadšení od úvodních záběrů uvadá a vy vlastně čekáte, zda už konečně přijdou ty nejlepší momenty plné krve, potu, nervů a slz. V konečném důsledku si pak říkáte, že jsi to Hřebejk zřejmě nechal na další díly. Sečteno, podtrženo, pořád lepší počin než většina českých filmů a tak dám dalším dílům opět šanci, nicméně očekávání u první části i díky skvělému traileru byla na trochu vyšší úrovni.

Milovníci legendárního Indiana Jonese asi čekali něco jiného, ale já jsem byl spokojen. Příliš mnoho akčních scén ve filmu nehledejte, cílem snímku je zcela něco jiného. Velký časový prostor znamenal silný příběh o neutuchající lidské síle něco dokázat, i přesto, že to bude znamenat dlouhé odloučení od rodiny. Není však jednoduché udržet celých 140 minut svou pozornost a vžít se do touhy hlavní postavy ocitnout se uprostřed bujaré, ale zároveň drsné, amazonské divočiny. Přiznám se, že jsem byl lehce zděšen, když jsem viděl R. Pattinsona, slovy hrubiána řečeného patizona, jak se tyčí mezi jmény ostatních herců. Svou roli však zvládl velmi důstojně a neudělal tak z nadějného pokusu lacinou frašku. Naopak působil velmi dospěle a byl spolehlivý i v rámci přátelství. Herce Charlieho Hunnama, který ztvárnil roli objevitele jsem příliš neznal, ale docela mě svým nadáním zaujal.

Tenhle film se opravdu s ničím nemaže. Nemám potuchy o budgetu tohoto snímku, ale připadalo mi, že nedosahoval zrovna nebetyčných hranic. A tak nezbývá nic jiného, než jen uznat tvůrcům nesporně tvořivost a originalitu se kterou předstoupili před diváky. Tím víc mě mrzí, že není film tak zpopularizován, což způsobí mnoho mávnutí rukou potencionálních zájemců o suchý anglický humor a hrubost britské venkovské spodiny. V tomto směru nejsem moralistický usedlík, kterého má autenticky hrubiánský scénář pohoršovat. Naopak, dvojice Fassbender a Gleeson se svých rolí zastala udatně a zprostředkovala i spoustu komických pasáží.

Nejsem až takový nadšenec, co se týče superhrdinů. Neznám detailně souvislosti ani schopnosti těch miléniových imaginárních stvůr. Ano, viděl jsem několik filmových kousků, co mi přišli dobré, ale že bych se kvůli nim musel sápat na střechu kina, to tedy ani v nejmenším. Pochopil jsem však, co chtěl Mangold svým divákům předat. Chtěl s nimi sdílet akční scény, přednosti Wolverina i spoustu krve. Bez těchto náležitostí by byl zřejmě zlynčován. Všichni dostali co chtěli, avšak v jedné věci se tento film z široké plejády ostatních liší. Přijde mi daleko emočněji vyzrálejší, lidštější, na což nebyli diváci úplně zvyklý. Zejména proto byl přijat rozpačitě, nicméně oceněn za originalitu a osobitost.