bogomira

Na co BBC sáhne ve zlato se promění. Miluju tu televizi jako celek a tohle je opravdu strhující drama s dokumentárním nádechem a efekty, za který by se Hollywood určitě nestyděl. Otázka zní, jestli je to film mystifikační nebo prorockej...

Sto padesát dva minut dlouhej klip k téměř souvislý vrstvě černošský muziky. A protože tu nemusím, tak to bylo dost nekonečný utrpení. Nebejt Willa Smithe tak jsem to asi nedokoukal. Čekal jsem víc, než chaotickej děj a prapodivný politický, náboženský a rasový peripetie. Oskara zaslouží maskér(ka), protože jsem do konce čekal, kdy se objeví Jon Voight a on už tam dávno byl :)

Zajímavá, i když trochu nevyvážená kombinace soudní drama - horor. Hororová složka úplně jasně vítězí a to hlavně díky výjimečnýmu výkonu Jennifer Carpenter, která teda umí to svý tělo pořádně zauzlovat. Možná se pletu, ale v jejích scénách jsem nepozoroval žádný počítačový dodělávky a to jsem dával pozor.

Bezduchá akce, ale skvělá. Skvělá akce, ale bezduchá. To snad ani nejde nazvat příběhem, ale co tam ty chlápci vyvádějí je něco nevídanýho. Takže nuda to určitě není a komu tohle stačí ke štěstí, ten si chrochtá blahem. Já teda ne.

Úplně první muzikál v mým životě, kterej jsem dokoukal až do konce. Nevím, co k tomu ještě dodat.

Jo a bacha kým si necháváte roztáhnout auto :)))

Člověku z toho jde mráz po zádech. Takhle hnusnej pocit jsem měl naposled, když jsem čet Zodiaka. Dle mýho názoru lepší než Všichni prezidentovi muži, což je zdánlivě podobný téma i schéma.

Na každej pád jeden z lepších případů zfilmovanýho komiksu, protože příběh je o něčem a ne o kupě výkalů. Musím říct, že je na tuhle dobu hodně odvážný natočit film, kde hlavní hrdina je terorista a je kladnej. Vůbec myšlenka toho, že terorem se chápe boj za pozitivní změny vážně nutí k zamyšlení, co se právě teď v našem světě děje a jak my se na to díváme a jak je nám to předhozeno ke konzumaci. Je mi jasno, že tady hodnotím spíš předlohu, ale ani film nebyl špatnej. Všechny výtky už tady byly řečený přede mnou a platí. Přesto dávám čtyři * , protože mi ta myšlenka nejde z hlavy. No a vovovovo tom to je ne?

Jak Tony Scott sledoval filmy Guye Ritchieho a k čemu ho to inspirovalo...Moc rozervaný, moc novátorský, moc divný...

Tři a půl hodiny hereckýho koncertu Helen Mirren. Přece jen je to trochu zdlouhavý, ale sledovat tuhle dámu je zážitek.