Recenze (414)
Místo u moře (2016)
Scénář a Casey super, ale na formě mi ne všechno sedělo a soundtrack byl úplně katastrofální - obehranější klasické skladby už autoři asi nenašli. Možná to byl jejich záměr podpořit tím šedou realitu děje, ale proč by to dělali klasikou, která se v takové komunitě asi těžko běžně hraje.
Muž s kinoaparátem (1929)
Nejčistší kouzlo kinematografie. A soundtrack The Cinematic Orchestra ho ne dvakrát, nýbrž třikrát podtrhuje. Hodinu jsem seděl, ani nedutal.
Co děláme v temnotách (2014)
Ani nevím, co přesně napsat, ale bavil jsem se královsky po celou dobu, netuše, co přijde v další scéně.
Anděl Páně 2 (2016)
Asi jsem viděl jiný film než většina zdejších. Začátek a konec naprosto katastrofální, uprostřed několik vcelku zdařilých sekvencí, díky kterým to nakonec skončilo s půldruhé hvězdou. V rámci podpory domácí ekonomiky jsem zaokrouhlil nahoru.
Velká čínská zeď (2016)
UPP se za ty řvoucí digitální triky může stydět a vyznavači této parodie dostali, co si zaslouží. Honorář pro hollywoodské hvězdy se musel nebes dotýkat, jinak netuším, proč v tom hráli. Alespoň že to nebylo úplně urážející a pár scén při již dávno vypnutém mozku pobavilo.
Mlčení (2016)
Vizuál bez chybičky, nádherný, to Scorsese prostě umí, když chce. S obsahem je to už poněkud horší, téměř tři hodiny na film s tímto obsahem je příliš, i když jde o téma, které potřebuje čas na zažití. Přesto nadprůměrné a Garfield skvělý.
Ulička slávy (2016)
Ang Lee prostě umí a je jednou z mála jistot v současné kinematografii. Nepamatuji, že bych od něj viděl něco pod 4 hvězdy, i když uznávám, že na těch 5 to zatím ještě žádným filmem nedotáhl. Ale je větší jistotou než třeba takový Ridley Scott, jehož tvorba je už léta jak na houpačce, a čím je starší, tím to je s ním horší. U Billyho Lynna přehnal hollywoodský závěr topící se v slzách, ale jinak všechny palce nahoru za film, který se spíše odehrává v nitru hlavního hrdiny. O problémech s jeho pochopením ovšem svědčí skutečně radikální rozptyl zdejších hodnocení.
Assassin’s Creed (2016)
Dal bych tři a půl, protože obsah trochu zavání a nezaslouží si více než dvě, ale zase ta forma... Za skvělý soundtrack krouhlím nahoru.
Rogue One: Star Wars Story (2016)
Maximální vytěžování úspěšného tématu je legitimní komerční strategií a tady se tak děje vcelku na úrovni, ale netvařme se, že jde o něco víc. Nejde ani náhodou. Pokud SW 7 postrádala větší vrstevnatost a mystický rozměr původní trilogie, tak tady není už vůbec žádný.
Z for Zachariah (2015)
Snaživá práce, ale s odstupem několika dní nelze více než tři.