majky19

Výborná epizoda, která nám pomalu, ale jistě rozkrývá okolnosti kolem Kloudovy osoby., resp. jeho minulosti. Na scénu ve větší míře vstupuje guvernantka Marie (v podání Kristýny Bokové), která hraje v tomto kolotoči velmi ústřední roli. Nejenom, že se na konci epizody dozvíme, kdo je Kloudovým vrahem a kdo také tím pádem zachrání před smrtí Fredyho, ale dozvídáme se i to, že Klouda je otcem Rozárky, kterou má právě s Marií, s níž v minulosti udržoval poměr. Seriál konečně má v závěrečných epizodách svůj nefalšovaný náboj a nabízí divákovi rozhodně lepší podívanou, než jak tomu bylo v dílech úvodních. Moc se těším na epizody následující a jsem přesvědčen o tom, že nás čeká další výborná podívaná, která nás navnadí i na zbývající díly.

O tomto snímku se toho rovněž mnoho napsalo i namluvilo, ale musím bohužel říci, že mě tento film příliš nezaujal. Sledujeme zde životní zkušenosti a peripetie Olgy Hepnarové, která v žádném případě neměla na růžích ustláno a ještě před tou nevídanou hromadnou vraždou velmi často pohybovala na hranici, či spíše za hranicí zákona. Jsou zde zobrazeny i její problémy v dospívání, kdy měla nejasnou sexualitu a pohlavní styk udržovala nejen s muži, ale i se ženami. Přiznám se, že film jsem sledoval přibližně do poloviny, možná do dvou třetin, ale byl jsem z něj tak konsternovaný a znechucený, že jsem jej přibližně v této části vypnul a nedokoukal jsem ho celý, což se mi tedy moc často nestává. Snímek bych ohodnotil dvěmi hvězdičkami, protože mě opravdu i přes zajímavý námět moc nezaujal, a ty hvězdičky bezesporu patří výborně zobrazené atmosféře sedmdesátých let, v éře socialismu a představitelce hl. role Michalině Olszaňske, která za tento výkon obdržela i ocenění Českého lva, bezesporu oprávněně.

Na tuto 13. komnatu jsem se podíval s velkým zájmem. Jednak proto, že jsem měl a i nadále mám Martina Fenina jako sportovce a vynikajícího fotbalistu moc rád a jako chlapec jsem s velkým nadšením prožíval fenomenální úspěch českých dvacítek na mistrovství světa roku 2009 v Kanadě, kde čeští mladíci vybojovali stříbrné medaile, přičemž významnou měrou se o to zasloužil právě Martin Fenin a mladí brněnští talenti. které trenér Miroslav Soukup nominoval na šampionát také, jmenovitě Marek Střeštík, Luboš Kalouda a Tomáš Okleštěk. Moc jsem mu přál, když začal díky tomuto úžasnému úspěchu dostávat větší příležitosti na hřišti nejen v domovských Teplicích pod trenérem Petrem Radou, kde zářil, ale později i na zahraniční štaci ve Frankfurtu, kde se opět uvedl vynikajícím způsobem, konkrétně hattrickem proti mužstvu Herthy Berlín a dalšími výbornými výkony v následujících zápasech. O to více mě mrzelo, když se mu dařit přestalo a nastalo pro něj období sportovních i osobních pádů a tím i způsobené deprese. Média mu to pochopitelně dala také pěkně "sežrat" a čekala na jakékoliv jeho zakolísání a jakoukoliv senzaci, které mohla být a nakonec i byla použita proti němu. I díky tomuto pořadu jsem pochopil, resp. ujistil se o tom, že vždycky není všechno tak, jak se na první pohled může zdát a že řada médií nestojí o zprostředkování seriózních zpráv a novinek, ale jde v této branži spíše o to, jak toho daného člověka/osobnost ponížit a doslova zesměšnit před veřejností a udělat z něj svým způsobem outsidera. I podle slov, která nejen Martin, ale i jeho maminka pí. MUDr. Martina Feninová v pořadu uvedla, jsem nadále přesvědčen o tom, že Martin rozhodně není tak špatný člověk, jak nám jej v minulosti média představovala a ukazovala jeho "skandály", ale že spíš že je to člověk, který zkrátka jenom zaplatil velmi vysokou daň za svůj úspěch, popularitu a slávu, která se zkrátka v žádné oblasti naší společnosti neodpouští a lidské zloba a závist je skutečně nekonečná a nevyčerpatelná. Martinovi mohu popřát snad jen to, aby se ho drželo zdraví, aby měl kvalitní zázemí doma po boku své přítelkyně a rodiny a aby se mu dařilo i po sportovní stránce, protože si myslím, že ten herní potenciál v sobě rozhodně i nadále má a určitě o něm ještě zaslechneme. Netvrdím, že ještě bude hrát Bundesligu či Premier League, ale na nejvyšší úrovni v české lize by si určitě ještě zahrát mohl. Nemusí již nikomu nic dokazovat, myslím si, že pro český sport vykonal hodně dobrého a nabídl nám všem mnoho krásných sportovních zážitků, které neupadnou v zapomnění.

Ke zhlédnutí tohoto snímku jsem se konečně po dlouhé době dostal a musím přiznat, že tento němý snímek Sergeje Ejzenštejna patří podle mého soudu zcela po zásluze k nejlepším počinům, co světová kinematografie nabídla. Tento snímek na mě jakožto diváka působil velmi intenzivním dojmem a musím konstatovat, že každá kapitola tohoto filmu ve mě evokovala velmi silné emoce a v určitých okamžicích dokonce i pocity strachu a celkové bezmoci, jako bych byl přímým aktérem těch hrůz, které se v revolučním roce 1905 odehrávaly nejen na moři, ale i na souši. Záběry na zkažené jídlo, kterým prolézají červi, nepokoje námořníků na palubě lodi a samozřejmě i masakr na Oděském schodišti jsou scény, které jsou jedním slovem nezapomenutelné jak v pozitivním, tak samozřejmě i negativním smyslu slova. Za zmínku stojí i ta skutečnost, že režisér, Ejzeštejn využil v tomto snímku vůbec poprvé pohyblivou filmovou kameru a poprvé zde byly použity obrovské masové záběry komparzistů, kteří mimochodem účinkovali ve filmu zdarma. Tento snímek byl v řadě věcí naprosto přelomový.

Po určité odmlce jsem se podíval na 13. komnatu a musím se přiznat, že příběh pí. Zdeňky Pohlreichové na mě zapůsobil velmi silně. Na pořad jsem se podíval ze dvou důvodů. Tím prvním byl vcelku pochopitelně fakt, že se jedná o manželku jednoho z nejznámějších českých šéfkuchařů Zdeňka Pohlreicha, jehož pořady velmi rád sleduji a také proto, že se o její nemoci mnoho napsalo i namluvilo a zajímalo mě, jak to opravdu všechno bylo. Musím se přiznat, že pí. Pohlreichová má můj hluboký obdiv za to, jak se dokázala s touto zákeřnou nemocí popasovat a jakým způsobem nahlíží nejen na svůj život, ale i na svět kolem nás jako takový. Člověk si najednou uvědomí, že na světě nejsou nejdůležitější jenom peníze, majetek a všelijaké věci, které postupem času ani nepotřebujete.To, co je na světě nejdůležitější,jsou především lidé, které máte rádi, se kterými Vám je dobře, kterým věříte, kterých si vážíte a na které se můžete ve všem spolehnout v dobrém i zlém. Divák si při zhlédnutí tohoto pořadu uvědomí, že i Zdeněk Pohlreich, který v TV působí jako nekompromisní tvrďák, je ve skutečnosti také jenom obyčejný člověk z masa a kostí, který je citlivý a má mnoho pozitivních lidských vlastností, které naopak nemají ti, o nichž si to třeba myslíme. Můj respekt tedy nepatří pouze pí. Zdeňce Pohlreichové, ale i jejímu manželovi, který jí byl a je v nejtěžších životních situací velkou oporou.

Tato epizoda podle mého soudu rovněž patřila k těm povedenějším, a osobně se velmi těším, jaké závěrečné vyústění nám nabídne závěrečných pět dílů. Padouch Klouda je tedy ze hry venku, a nyní se bude vše točit kolem toho, kdo má prsty v jeho smrti. Významnou roli nyní v seriálu podle mě bude sehrávat von Lippi. Mám tři horké typy, kdo to mohl udělat, ale počkáme si a uvidíme v závěru, jak to nakonec všechno dopadne. Každopádně mě se tento díl líbil a těším se na další pokračování. Nechci se opakovat, ale výborně svou roli ztvárňuje Jiří Vyorálek v úloze Jaroslava Valenty, Vladimír Polívka v roli poručíka Andrleho působí velmi sympaticky, Svatopluk Skopal v roli policejního rady Mlčocha a samozřejmě i Stanislav Majer v roli von Lippiho.

Velmi dobře zpracované životopisné drama, pojednávající o velmi významné osobnosti církevních dějin, reformátorovi Martinu Lutherovi. Jsou zde zobrazeny základní a stěžejní etapy jeho života, období studií, rozepře s nejvyššími představiteli církve a samozřejmě i jeho dílo, přičemž mezi jehož nejvýznamnější počiny patřil překlad Bible do němčiny. Osudy Martina Luthera mi do jisté míry velmi připomínají i osud Jana Husa jen s tím rozdílem, že Martin Luther se vyhnul smrti na hranici, přestože často i on sám balancoval nad samou propastí.

Tato epizoda patřila opět k těm povedenějším a já věřím, že teď už to v tomto duchu dokráčí až do úplného závěru druhé řady tohoto seriálu. Co se postav týče, tak to tady z mého pohledu zůstává neměnné, svůj standard odvádí výborný Jiří Vyorálek, už jsem to naznačoval v předcházejících epizodách a zmíním to i nyní, že velkou a sympatickou roli v tomto seriálu ztvárňuje Vladimír Polívka v úloze poručíka Andrleho a samozřejmě i Pavel Batěk v roli záporáka Kloudy má něco do sebe. Co se mi naopak nelíbí, resp. neudělalo na mě moc pozitivní dojem, jsou výkony obou dcer Valentových, v podání Anny Fialové a Brigity Cmuntové. Druhou jmenovanou bych ještě akceptoval, ale role Ireny v podání Anny Fialové je absolutně nesympatická a místy až protivná. Velmi mě naopak zaujala i postava německého obchodníka von Lippiho (pozn. v podání Stanislava Majera), který pravděpodobně nebude nakonec tak špatný, jak se na první pohled mohlo zdát. Epizodu hodnotím velmi kladně a věřím, že další epizody budou kvalitativně minimálně tak dobré jako tahle.

Velmi dobře zpracované válečné drama reflektující významnou osobnost ruských dějin, admirála Alexandra Vasiljeviče Kolčaka. Tato osobnost byla významnou personou rusko-japonských válek, přičemž v době Velké říjnové revoluce se přidala na stranu "bílých" a v určitou dobu měla dokonce ambice stát se novým vládcem celé Rusi. Její osud byl ovšem tragický. Snímek zachycuje nejdramatičtější úsek Kolčakova života, konkrétně období let 1915-1920.

Nízké hodnocení tohoto filmu je pro mě poměrně překvapující, avšak každý divák má jiný vkus a každý má na to jiný pohled. Mně osobně se snímek Víta Olmera "Nahota na prodej" velmi líbil, a společně s "Tankovým praporem" a snímkem "Bony a klid" jej řadím k vrcholům jeho tvůrčí práce. Snímek nám představuje porevoluční období a divoký počátek 90. let, kdy v československých, potažmo českých končinách docházelo k celkové společenské a ekonomické transformaci, kdy nastalo období "celkové svobody". Samozřejmě ten termín ovšem musíme dát do uvozovek, protože stále existovali a existují lidé, kteří měli svá teritoria pod kontrolou a slovo "svoboda" pro ně bylo cizím slovem. Teď ale k filmu samotnému. Velmi se mi líbilo obsazení ústřední herecké trojice v čele s Lukášem Vaculíkem v roli investigativního novináře, Jiřího Krampola v roli bývalého policisty a nyní "soukromého vočka" a samozřejmě Karly Trisky v roli naivní studentky Nancy, která přijela ze Spojených států na stáž do Československa. Líbilo se mi také to, že snímek byl koncipován velmi podobně, ne-li stejně jako "Bony a klid", tzn. žádné dlouhé dialogy, dobře zvolená hudba od skupiny "Frankie goes to Hollywood", velmi vtipné situace a scény, u nichž se leckterý divák může doslova trhat smíchy. Dobře jsou zde v základním spektru zobrazeny i problémy, které ve společnosti hráli, nebo stále hrají významnou roli. To jest Romové, s nimiž byly, jsou a budou problémy v jakékoliv době, problematika falešných aukcí, rozvoj svobodného podnikání, které si každý představoval po svém, a mnohdy až za hranicemi zákona - viz ve filmu zobrazená prostituce, či dokonce sexuální otroctví. Zkrátka a dobře je to film, který na diváka neklade žádné vysoké nároky, je to svým způsobem trochu taková nostalgická vzpomínka na časy nedávno minulé a snímek, který je ideální na pobavení a možná trošku i pro porozumění, jak to u nás bezprostředně po Sametovém převratu vypadalo a s jakými problémy se společnost potýkala. Já snímek hodnotím velmi pozitivně.