JimmyII

Co říct... Tohle se musí vidět, aby člověk pochopil, jaký svině někdy jsou ti, co drží moc.

Z filmů nominovaných na Oscara jsem čtyři viděl ještě před udělováním, jen Milionáře jsem opomněl, a to až do teď. A udělal jsem dobře. Pro mě je Milionář naprosto nefungující film, kdy každou v soutěži položenou otázku ilustruje epizoda ze složitého Džamálova života. Jenže je to celé tak naprosto nepravděpodobné a nepřesvědčivé, až je to špatné. Kdybych z Boyla vycítil, že to není tak vážné, že je to opravdu jen pohádka pro dospělé, pak ok, film bych strávil. Jenže v Milionáři nic takového není, a tak jsem dvě hodiny mžoural na klišé vršené na sebe, poslouchal tu podivnou muziku, abych si potvrdil, že vím, jak to dopadne. Velké zklamání a slabé tři hvězdičky.

Absurdní a černočerná komedie ze života, kde se střídají emoce jako na horské dráze. A přesně tak to chodí, přesně tak to mám i rád. K tomu všemu Laura Linney a Philip Seymour Hoffman, kteří dokazují, že patří k herecké špičce své generace. Tenhle film jsem si užil a budu Tamaru Jenkins do budoucna sledovat.

Tak tohle by moh bejt vopravdu jeho mistrovskej kousek:-) Tarantino konečně opustil hranice amerického podsvětí a okraje společnosti, aby se jako rozčepýřený (židovský) klučina s dětským nadšením vrhnul na druhou světovou válku, ze které udělal jednu velkou, absurdní a po čertech zábavnou kovbojku s dvěma kráskami (Mélanie Laurent je výborná), jedním zábavných nacistou (nezapomenutelný Christoph Waltz) a partičkou nasraných, příšerně zábavných Židů s legračním přízvukem (všichni zasloužili víc prostoru, pravda, hlavně Pitt, Roth ((který rozhodně hraje lépe, než režíruje)) a Schweiger). Tohle je jedna velká sranda, řežba, jízda a nadsázka, za níž vidím non-stop ďábelský smích Quentina Tarantina, který pomalu, ale jistě stoupá na můj osobní Olymp.

Pokání - pravděpodobně nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Ian McEwan, kdysi nazývaný básníkem perverze, zplodil příběh neuvěřitelně silný, vyspělý a syrový. Joe Wright byl tak postaven před enormně nelehký úkol a já jsem se dlouho bránil. Knihu jsem četl někdy v době premiéry filmu, teprve teď jsem "svolil" ke shlédnutí její filmové adaptace. A jsem nadšen! Pravda, kniha je pořád o třídu lepší, ale je to dáno spíše jen omezením, jakým je pro filmaře stopáž; prostě do filmu nikdy nenarve tolik, co je v knize. Jiný závažnější problém jsem neshledal, dokonce se mi pár věcí líbilo víc, než v knize, sic to všechno byly vychytávky, které umožňuje film jako médium - ťukání klávesnice stroje použité v hudbě, sestřih scén, kdy Robbie pošle Cecilii špatný dopis apod. Herci i veškeré lokace téměř odpovídali mým fantaziím z doby čtení knihy, Briony je ve všech třech věkových stádiích oslňující. Ostatní jí skvěle sekundují a já neměl problém ztotožnit se s žádnou z postav, žádnou s emocí, kterých je ve filmu opravdová plejáda. Nejsilnější avízou filmu však je hudba nadaného Daria Marianelliho a vynalézavá, dechberoucí kamera Seamuse McGarveyho. Pokání rozhodně je jedním z nejzajímavějších amerických filmů posledních pár let. Hlavní zásluhu na tom pochopitelně má McEwan, který mu dal do vínku Příběh s velkým P, ale bez talentů jako je Wright či Hampton by se to nikdy takhle dobře nepovedlo.

Fantaskní příběh ze světa, v němž sice žijeme, ale který je přesto mnohem kouzelnější. A já bych se do něj za Penelope hned strašně rád vrhnul, tak moc mi očaroval. Víc takových filmů, prosím!

Tenhle komorní a přesto epický příběh mě naprosto dostal jak technickou, tak dějovou stránkou. Silný příběh má pochuť nebezpečně blízké reality i nádech minulosti - to jak připomíná nacistické Německo, kdyby vyhrálo válku. A celá záchrana existence svého pytlovinového druhu je o to silnější, že nikdo neví, co bude na konci, když lidstvu definitivně odzvonilo a na celém světě zbyly jen tihle rozkošní panáčci. Po technické stránce pak není co vytknout, dechberoucí animace je doprovázená velkolepou hudbou. A scéna s návratem velkého robota byla spektakulární!

Nečekaná a nevídaná záležitost. Syrové a opravdové, nekompromisní a na dřeň lidských emocí jdoucí drama z jednoho anonymního, typického amerického prostředí, kde se žijí smutné životy schované za pozlátko, kde lidé trpí a kde se trápí. To se však nelíbí Sarah, která vybočí ze své společností vnucené role, a pak už sledujeme události, které na to navazují. Je tu plejáda skvělých postav, například vedlejší linka s pedofilem je neuvěřitelně silná. Herci jsou ve svých rolích jistí, obzvlášť pak Kate Winslet a Jackie Earle Hayley. Todd Field napsal inteligentní scénář a zvládl ukočírovat náročné téma. Bravo.

Malá hřejivá romantická komedie o dvou krásných ženách a jednom nešťastném manželovi pobaví, potěší, dojme, zahřeje a podpoří lépe, než kterákoliv americká instantní záležitost. Do tohohle filmu dali britové své srdce a je to na něm vidět. Ústřední dvojice je k sežrání!

Syrové a nervydrásající veledílo, kde kameraman spolu s Hrušínským, který prakticky nesleze z plátna, útočí na všechny divákovy smysly i city v úplně každičké scéně. Jediný dobrý Herzův film, na nějž se dá dívat i po těch letech, je bezesporu jedním z nejlepších, co u nás vznikly. Tohle se prostě musí vidět. Ne, pardon, zažít!