-bad-mad-wolf-

Doporučuji sledovat všelijaké fandovské sestřihy, ty se s přehledem vyšplhají i na čtyři hvězdy, jinak zůstávám u dvou, za slušně hláškující porotu a občas zábavnou hvězdnou pěchotu (aneb nad cizím neštěstím se člověk pobaví nejvíc). Na televizi slušný standart, ale je mi silně protivná forma plná záběrů na uslzená očička a vesměs nezajímavě se prezentující soutěžící (nemluvím jen o zpěvu).

Moc hezká mozaika hned několika psychologických profilů a linií, z nichž některé jsou nádherné, některé nedotažené a některé zbytečné... důležité však je, že celek spolehlivě funguje. Costner je v titulní roli perfektní, občasný ledově chladný humor potěší a bod navrch dávám za sympatické ohudebnění.

Za těch pár korun relativně slušná věc, jíž nejvíce ublížila trapná a nabubřelá mediální kampaň. Horor typu "něco se tam stane (nic se nestane) - ale teď už se určitě něco stane (nic se nestane) - teď už se sakra musí něco stát! (něco sotva postřehnutelného se stane)" aneb permanentní čekání na tušený, ale stále nepřicházející šok. Je tu slušné napětí a dokonce i několik scén, které vyvádějí diváka z jistoty a napomáhají narůstající nervozitě (Katie na houpačce). Pár momentů skřípe, například okatě nafilmované probuzení z noční můry, na efekt postavené exorcistické video nebo scéna s deskou, titulní pár se navíc nechová příliš uvěřitelně (ale kdo ví, já démona doma zatím neměl). Na druhou stranu, lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl u nočních scén v klidu. Nalezení dvířek kamsi do půdních prostor mě znervóznilo, odtahovačka slušně rozhodila a nejvíce mou diváckou jistotu rozklepla Katiina hláška "už nechci odjet" - možná se na mé neschopnosti odhadnout následný nevyhnutelný průšvih podepsal právě fakt, že jsem předchozímu chování postav dvakrát nevěřil. Pachuť hrůzy se mi usadila na patře a zůstala tam už po celý neklidný závěr. Dobré. Reklamu a trailer neřešit.

Je tu náznak několika myšlenek, které by měly co říct, kdyby s nimi film nezacházel tak trochu jako malé dítě se sirkami. Úcta ke stáří, ke smrti i k životu, nesmazatelné zážitky z dětství, lidská důstojnost, otázka rasismu... využito není nic, vše zůstává u šablon a náčrtů. Zoufale nijaká záležitost. Body za hezkou atmosféru a slušné obsazení; mimochodem, ačkoliv tu Andie MacDowell hraje alkoholickou maminu, snad poprvé mi byla opravdu sympatická.

Horory a thrillery, odehrávající se na palubách kosmických lodí v daleké budoucnosti a v ještě vzdálenějších končinách vesmíru, lze považovat za specifický subžánr sci-fi. Najde slušné zastoupení v literatuře, ve světě filmu je situace mnohem horší. Výrobní náklady takového snímku jsou nezřídkakdy vysoké i v nouzových podmínkách, divácký zájem naopak nepříjemně nízký. Snad jedinými opravdu úspěšnými kousky zadaných parametrů jsou filmy značky Vetřelec a s přimhouřeným okem taky Kubrickova Vesmírná odysea. V paměti můžeme vypátrat v kinech propadnuvší Horizont události, tragickou a právem zapomenutou Supernovu, průměrnou Černočernou tmu a pak už snad jen všelijaká videobéčka. Když přišlo Pandorum, získalo prakticky hned s premiérou kultovní status. Zaslouženě? Nad námětem si fandové mohou chrochtat blahem - dva chlápci se probouzejí na palubě kolosálního vesmírného plavidla, přičemž si téměř nic nepamatují, netuší, kde jsou a proč se celá loď zdá být poctivě mrtvá. Od začátku je jasné, že ve ztracených pamětích bude nějaké svinstvo, mnohem aktuálnější v tuhle chvíli je ale svinstvo jiného charakteru. Tam někde ve tmě cosi pobíhá, evidentně se to nespokojí s vaším "a sakra" a nejspíše to má hlad. Aneb ano, tohle schéma už tu bylo stokrát a šlo by o klasickou hororovou vybíjenou, kdyby tady film neprovedl částečný úhybný manévr a nezačal dávat najevo, že mydlení se s potvorama je tak trochu na druhé koleji. Na scénu nastupuje odhalování minulosti i účelu lodi, přičemž poměrně nečekaně vycení zuby apokalyptické téma. Divák je v podobné roli, jako postavy filmu: dostane do ruky několik teorií a než se stihne dobrat odpovědi, přichází další otázka. Můžete to nechat plavat, můžete nechat prostor fantazii, pravdou však zůstává, že zdejší evoluční, apokalyptické a další žvásty nepostrádají působivost ani jistou dávku promyšlenosti. Vše, co na první pohled působí jako obyčejná příkrasa pro efekt, si své okénko s možným vysvětlením najde. Pokud pomineme tohle příjemné drbání zad dychtivého sci-fi fandy, je třeba zmínit velice slušivou nasáklost béčkem, sugestivní audiovizuální kabátek a zajímavé herecké obsazení, jemuž dominuje Ben Foster, Dennis Quaid v poněkud netypické roli a pekelně šukedelická Antje Traue. Dokonce i potvory mají svou působivost (schválně, kdo si nevzpomene na Pád do tmy) a díky výše popsanému se o jejich původu i přes jednu pozoruhodnou nápovědu taky všechno nedozvíte. Co chtít víc? Samozřejmě, bylo by možné nedostatky hledat a najít, bylo by možné dokonce označit film za béčkovou hovadinu nehodnou pozornosti, já to ale rozhodně dělat nechci a nebudu. Pevně věřím, že fandové žánru taky ne, koneckonců jen opravdový hnidopich může být po několikaletém půstu výrazně nespokojen. Pandorum je jednoduše poctivý flák béčkem kořeněné sci-fi, s pozoruhodným vývojem příběhu a zajímavě naroubovanou apokalyptickou tematikou, která není hloupá a poskytuje divákovi solidní porci záhadna a vlastní mytologie (jejíž nepříliš bohaté rozvedení je snad jediná věc, která mě mrzela). A ta Antje Traue... sakra...

Zindustrializované divadlo, na které je radost pohledět. A taky herecká lahůdka (Trojan!). Divadelní dramatizace celou dobu mocně upozaďuje skutečnou tragédii, ačkoliv se v celkovém součtu zdá být samozřejmě zcela bezvýznamnou... aneb pompézní reflexe běžného životního jevu.

Čekal bych cokoliv, dokonce i létající krávy hvízdající si Mobyho, ale takovou zdechlost ani náhodou... dvě hvězdy za několik stylových scének a nepříčetnou řežbu. Pokud svou jedinou zbraň - záměrnou přepálenost - vystřílím už v polovině a přesto budu dále bezradně předvádět totéž, pak ne, nebude se mnou sranda. Tahle trashová pocta je fakt jen trash.

Moc hezké drama, které se krásnou kamerou, výpravou i nadprůměrnou hudbou snaží vytvořit dojem světovosti, přičemž se utápí v pŕedvídatelnosti a místy přepísknuté dramatizaci. Potěší dobře obsazené role a vtipné vedlejší postavičky, celkově však Želary i přes svou zevnější krásu postrádají schopnost zasáhnout nitro. Příliš okázalé, příliš po povrchu klouzající...

Nebýt krásně vyschízovaného zvukového doprovodu a kamery, nestojí tahle hříčka za nic. Extrémně špatné herecké výkony bourají pomyslné hranice čehokoliv, obsah tvůrcům poněkud utekl a výraznější klad tu prostě není. Vyjádření myšlenky zůstává diskutabilní - nebo mě možná záměry tvůrců minuly.

Poctivá kriminálka ve své nejryzejší podobě, stojící na pevných pilířích a nepokoušející se o nějaké výlety do neprobádaných vod. Zkrátka kus řemeslné, ale hodně dobré práce + slušná psychologická stránka.