-bad-mad-wolf-

Stáj DC nás v posledních letech terorizovala otřesnými výblitky (Liga spravedlnosti a druhá Wonder Woman jsou nepopsatelné zlo), nicméně pak se souhrou korektních náhod i nehod dostal k materiálu James Gunn. Film je v podstatě o týmu nedobrovolníků na celosvětově důležité misi (jak jinak). Pak přijdou zvraty, vrahem není podezřelý ani zahradník a městem pochodují armády ošklivých, dálkově ovládaných mimoňů (jak jinak). Rámec tu ovšem není moc důležitý. Podstatné jsou bonbónky, které Gunn do škatule nasypal. Tým má absolutně WTF složení (narkoleptická krysařka, pár ostrostřeleckých šulinů, retardované čelisti, autistický vrhač lentilek a pološílená vražedkyně) a jeho chemie je pozoruhodným mixem tradičního pošťuchování nesourodých postaviček s poloimbecilním humorem, jehož absurdnost umocňuje rating R. Na filmu jako celku bych asi ocenil, že je v mezích možností nepředvídatelný a že jeho příběh kupodivu dává smysl. Nezaskočí vás, to zrovna ne - jen je tak šílený, že se může stát kdykoliv cokoliv. Kdyby spolu měly potomka Chata v horách s ulítlejší marvelovkou, vypadal by nějak takhle. Sem tam se objeví náznak politického rýpání či střelby do vlastních řad (o satiře ale nemůže být řeč), vizuál odděluje epizody efektními titulky přímo ve scéně a ornitologové budou tenhle film zaručeně nenávidět. Zabíjení opeřenců ovšem není jedinou brutalitkou - krev je na scéně prakticky permanentně, což je asi jediná stránka, kde se zbytečně drhne přes závit (až na krev, lol). Ze schváleného písmenka R totiž někdo evidentně ejakuloval, takže digitální červená stříká z každé ranky po litrech, lidské hlavy i těla po zásazích explodují na všechny myslitelné způsoby a občas to zasmrádne samoúčelností (a to ještě čumíte, že se ozubená držka žraločího muže držela dost zkrátka). V závěru přichází poměrně bizarní bossfight, který ale hraje podle klasických pravidel a je tím pádem nejméně zábavný. Když všechen bordel smeteme na lopatku a zhodnotíme, vychází nám solidní jednorázovka, která je adekvátně komiksově ulítlá. Za mě jsou to tři mrtvoly z pěti, jelikož jsem se nenudil, i když sranda v žilách dost rychle vyprchá.

Perkins s Fondou maj skvělou chemii - sledovat jejich hašteření se a herecký matadorství je radost každou minutu. Dialogy jim napsal někdo, kdo už v padesátkách pochopil, že přehrávání nesmí dostat prostor a že je fajn se střízlivě držet ideálů (protože Divoký západ, že jo), aniž by se napřed vymáchaly v přehnaně patetických blábolech. Svou práci odvedl i kameraman a frajeři od dekorací, slušně vypadají kupodivu i akčnější scény (kterých je naštěstí pomálu). Asi tuhle Hvězdu zařadim do zásobníku filmů, který občas pouštim jako kulisu - strašně dobře se na ni kouká a ještě líp se poslouchá.

Tři pro děcka, aby bylo jasno. Jinak za dvě. Tohle je takový vaření z vody, že by si to jeden mohl vzít jako destilku. Dvě panďátka za super vizuálno a krátkou stopáž, která při rodinným sledování nestihne utahat dospělce k smrti.

Verbal trolling vytasil masivní slabinu - šéfiku, jak můžeš vopětkovat film, v němž je všechno, co jindy tak epicky odpaduješ, přítomno v mnohonásobně teplákovštější míře? Ajajaj! No, takže k filmu: válka zítřka je dost včerejší. Je docela zábavná a kvalitně protrikovaná, ale fakt se nedá vydržet, jak strašně retardovaně a pateticky se chovaj lidi i vetřelci. Brečet nad rozlitým vykrádáním všeho možnýho a debilitou zápletky nemá cenu, jelikož je vše provedeno roztomile bezelstně a snad to nikdo nemyslel vážně (SPOILER - ne, ani umírající céry ve chřtánech příšer mě nerozdojily - dyť o co jde, když se fotr s potřebnou věcí k likvidaci hnusáků vrací do minulosti a JEDINÉ TAM může všechno změnit?). Pratt při snaze hrát v komický křeči, Strahovski šmrncovní, Simmons potěšil (jako vždy). Ve finále je fajn, že to nedopadlo tak špatně, jako megatrapnej a supersterilní MEG - tohle je sice taky okatě zakázkovej film, ale z nějakých nápadů přeci jen žije a baví často ve chtěných i nechtěných ohledech. Edit. k říjnu 2021 Dnes jsem viděl nějakou ukázku na facebooku a musel jsem se mrknout na CSFD, abych si připomněl, že jsem ten film už viděl. Asi tolik k tomu, jak moc zůstane člověku v hlavě. (:

Další řadový výrobek na poli lehkých českých komedií (doplň libovolný subžánr) - při sledování se necítíte nikterak špatně, ale na konci máte neodbytný pocit, že jste ten film viděli už patnáctkrát. O Češích se někdy říká, že neradi opouští svou zajetou komfortní zónu a jsou podráždění, když se od nich očekává něco odlišného - a jsou tak reprezentováni i svou filmovou produkcí. Je to jako s výběrem nové poličky na zeď: můžete si nechat vyrobit od truhláře originální kus, nebo si ho můžete s trochou šikovnosti uplácat sami, nebo můžete na internetu prohlížet obrázky tisíců poliček a vybrat si tu nejzajímavější. No, a nebo si můžete na zeď plácnout sterilní bílý IKEA kvádr - stojí pár korun, funkci plní dobře a když zavřeme obě oči, možná bude i dobře vypadat. Buďme vděční za každého truhláře, jenž se občas pokusí narušit tradiční řeči o nabídce a poptávce - Tomáš Hoffman bohužel jen zalistoval IKEA katalogem a zahrál na jistotu. Na druhou stranu, v rámci katalogu vybíral docela dobře. Nebýt ve filmu megatrapně provedená linka se školním inspektorem, bylo by to možná i za tři.

FLAWLESS DEFEAT! První film z devadesátek byl hloupý a měl příšerné triky, ale taky měl jakési kouzlo nerdovské bezelstnosti a zanícenosti. Guilty pleasure jako malované, i když se na něj dnes už nedá koukat. Rok 2021, nový Mortal Kombat. Má podstatně lepší triky, je podstatně krvavější a bere se podstatně víc vážně, nicméně nezapomenutelný je především jeho přístup k soubojům. Obvykle se dva borci začnou mydlit zhruba stejně atraktivním stylem, jako když se Franta s Pepou fackujou před hospodou a Franta po druhé facce upadne. Jednoduše řečeno, zdejší bitky mají nulovou choreografii a trvají většinou pár (desítek) sekund - pak jedna z postav spustí epický CGI efekt (pardon, chtěl jsem říct "Mortal Kombat fatalitu") a je konec. Aby se neřeklo, sem tam někdo vystřihne zpomalovačku, nebo se do scény připlete někdo další - asi aby souboj trval trochu déle, než průměrné nasazování kondomu. Jo, a máte tam jakýsi bezpohlavní remix Techno syndrome. Asi z povinnosti. Vůbec jsem nepochopil, komu je tenhle film určený. Filmového diváka bude rozčilovat debilita všeho, herního fandu nulovost a bezradnost bitek. Rok 1995: zábavná dementní sračka. Rok 2021: nudná dementní sračka. To je mi tedy evoluce...

Zatímco první díl byl relativně ucházející blbina a druhej se dal s trochu sebezapření aspoň vydržet, tady už Soukup líže dno a chutná mu to. V osmdesátkách tenhle režisér natáčel neškodný, ale upřímný, dobově ocejchovaný a do jistý míry trefně vypovídající filmy o mladých (a pro mladý), v devadesátkách si zjevně nechal veškerej cit pro sympatickej film někým zprivatizovat. Všimli jste si, že v jeho pozdějších dílech jsou všichni chlapi chodící karikatury, případně zcela retardovaní idioti a všechny ženský nadržený, tupý kurvy? Všichni dohromady se držej za ruce v zápletkách, který maj hodnotu podprůměrnýho hospodskýho fóru. Zlatej Discopříběh...

Šel na to šalamounsky, ten Snyder - jeho verze je o dvě hodiny delší, takže jsou trapné momenty dál od sebe! Nicméně dobře, pokusíme se původní ̶s̶u̶p̶e̶r̶d̶e̶b̶i̶l̶n̶í̶ superhrdinský epos ignorovat a podíváme se na zoubek superdlouhého remixu. Snyder ubral na barvičkách, zakázal humor, přitlačil na pohnutkách postav, provedl několik faceliftů (Steppenwolf už nepůsobí tak směšně) a celek zabalil do znatelně epičtějšího a osudovějšího kabátku. Mělo to rozhodně ambici a zvolené cestě bych fandil... kdybych nevěděl, jak strašně na ní výsledný produkt zakopne. Opakovaně. Jestli jsem se s něčím pral, pak to byla velká část scén, ve kterých někdo mluví - když totiž někdo mluví jako kretén, pak obvykle chcete, aby nemluvil. A tady je superpřekreténováno. Každou chvíli někdo mluví hrůzostrašně pateticky, padouši v každém záběru cedí ze svých zamračených tváří superzlo a všichni dohromady pronáší ta nejvlezlejší motivační/morální/rodinná/oznamovací/záporácká klišé - často i ve chvílích, kdy to vůbec není třeba. Jeden příklad za všechny: Před Steppenwolfem se objevuje Wonder Woman, což megapadouch, který ji vidí poprvé v životě, důležitě okomentuje slovy "á, hele, amazonka - ty ale nejsi jako tvoje sestry, ty jsi silnější!" Dík, kámo. Smál jsem, i když jen chvíli. Zdaleka nejzajímavější postavou je Cyborg, kolem něhož se motají pochroumané motivace i demotivace, zatímco Aquaman víceméně jen vystavuje potetovanou muskulaturu a občas se připlete do scény (klišé kraviny kecají oba). Hromada patosu, kladení důrazu na epické/osudové výjevy a estetika všeobecně by se možná daly ospravedlnit ve vztahu ke komiksovým předlohám. Daly, no. Každopádně ve mně neklíčí přesvědčení, že by snad tenhle film fungoval stejně dobře, jako některé jeho obrázky. V důležitosti i schopnostech postav je navíc docela maglajz + nejednou někdo udělá/chce udělat něco, aniž by bylo jasno, jak k danému řešení došel (natož aby věděl, jak bude fungovat), což přihazuje další nechtěně směšné situace. Celkově vzato jsou příběh i mluvené slovo jen nalomenými berličkami pro okázalou formální stránku a sympatickým budiž fakt, že je čtyřhodinový celek nasekán do epizod. Každá z nich má něco jako svůj prolog, epilog a řádku flashbacků či vysvětlivek, díky čemuž vyprávění nenudí - nebo alespoň ne tolik, jak by člověk čekal (nekoná se žádný dynamický rychlík a rytmus vyprávění je drobátko rozhozený). Ve finále mi tahle Liga ̶s̶r̶a̶n̶d̶y̶ spravedlnosti vychází jako enormně rozervaná zábava na dlouhý večer. Ty kontrasty! Je dlouhá a pomalá, ale nenudí. Je vážná, ale často rozesměje. Věnuje se postavám, ale všechny jsou vám u prdele. Vypadá a zní místy vážně úžasně, a stejně máte v půlce dojem, že jste to už všechno viděli šestkrát. 5/10 P.S. a SPOILER: Závěrečné scény jsou dost WTF a možná je to dobře, protože jsem fakt zvědav, co se bude dít, až ̶T̶h̶a̶n̶o̶s̶ Darkseid dorazí na Zemi. P.P.S. Často si někdo v dlouhých + zpomalených záběrech okatě stoupne tak, aby si típnuté obrázky fandové mohli dát na tapetu a herci na svůj instagram. Což může být zápor i klad (podle toho, zda se zrovna smějete, nebo típete obrázek).

Atomová ještěrka se steroidovým primátem si konečně vzájemně drcli do piva a je to celkem zábavná podívaná. Hlavně proto, že se trikaři, choreografové a jejich kamarádi vyřádili do sytosti. Barvičky, demolice, fajn vizuální nápady + Junkie XL tepe muziku dostatečně monstrózně. Bohužel, pořád se všechno schovává za neoblíbeným termínem "dobrý řemeslo" - o vizionářství nemůže bejt řeč. První Godzilla byla pomalá, šla svým přístupem proti tradičním blockbusterům a měla něco navíc (a její závěrečný "finish him" bylo víc epický, než celá tahle sranda). Kong byl zase sympaticky odlehčenej a pulpovej. No... a tady je možná zakopanej pes. Když tvoříte jakýkoliv univerzum, mělo by si udržet nějakou jednotnost. Godzilla byla pomalá, vážná a dala se v ní najít myšlenka. Kong byl barvitej, ulítlej a o nic víc se nesnažil. Jistě existují i tvůrci, kteří by dokázali namíchat koktejl obojího, nicméně tenhle film působí jak sex na pláži, do kterýho někdo přilil malý pivo. Paradoxně by tentokrát neškodilo ještě víc minimalismu, protože příběh je konzistentně debilní (skoro všechno kolem Apexu a dutý Země) a nekonzistentně zábavnej (vopruz, když monstra nejsou na scéně). Ve finále bych řekl, že Kong s Godzillou ukopali tak nějak kvalitativní plichtu.

Celkem standardní "made in ČR" televizní věc, jíž vévodí solidní herectvo a námět, jehož občasné opakování nikdy neuškodí. Objektivně spíš za dvě, ale dám tři. Protože proto.