-bad-mad-wolf-

Plešoun Ťopek si vyběhal pět olympijských medailí a Neužil si jistě doběhne pro několik filmových cen, poněvadž Zátopkovu mluvu, dikci i křečí modelované grimasy předvádí až podezřele autenticky. Stejně jako jeho bujarou, přesto poněkud podivínskou povahu. Film možná paradoxně víc osloví zahraničního diváka - našince můžou trochu otravovat doslovné scény na téma "socialismus versus úspěšný člověk". Přeci jen už jsme to viděli a četli (a starší z nás zažili) mockrát. Masivní výprava a soundtrack jsou další dvě věci, mající mezinárodní parametry. Retrospektivní forma vyprávění hezky vrství zásadní momentky Zátopkova života, v nichž se střídá běžecký fanatismus, souboj s totalitním aparátem a věčná bitva na poli manželství. Až je možná škoda, že se víc nepřitlačilo na pilu. Každá scéna má totiž náboj, technickou kvalitu i herecké zastoupení, scénář zase skvělou strukturu i volbu situací, v zátylku neustále cítíte potenciál i hrozby na všech frontách... ale TO tnutí do nervových zakončení, TEN pravý FEEL přijde jen málokdy. Klouže se spíše po povrchu, jak se říká. Jako filmu tak Zátopkovi zlatou medaili sice nedám, ale jsem rád, že ho máme. Je suverénní a kouká se na něj moc dobře.

Komickým se pro mě stává zjištění, že jsem o tomhle filmu věděl už v době jeho vzniku a chtěl ho vidět - což jsem zrealizoval až teď, o dvacet let později. No... celej já! Na druhou stranu, i z dnešního hlediska člověk ocení tehdy skoro neznámou a dnes velepopulární Scarlett Johansson, tehdy velepopulární a dnes skoro neznámou Thoru Birch a konstantně podivínoidního Steva Buscemiho, skvostně podivínujícího úplně všude, kde se objeví. Oceňovanej scénář nevypočitatelně vede svou ústřední blběnku světem adolescentských patálií, kde to má těžký, protože je divná a chce bejt svá. Nebo si to aspoň myslí. Na podobný téma jsme tu nedávno měli Lady Bird (a celou řádku dalších filmů), nicméně Ghost World o vlásek vede. Vedle božího herectva na tom maj podíl super obrázky, který si rády hrajou s barvičkama a fajnovej závěr. Každej občas potřebujem sednout do busu, aniž bychom věděli, kam vlastně jede.

Takový indie pocitový tlachání, který chvílema rve nervy, protože vyvolává dojem/pojem "mělcí lidi hluboce promlouvaj". Ale ono je to tak správně, takže těžko někomu něco zazlívat. Obsahově se jede na způsob post mortem pokecu o vlastním rozchodu - spoustu věcí víte, spoustu věcí ví ten druhej a jediný, o čem se nemluví, je to, co víte oba. Myšlenková konfrontace s někým dalším je pak vždycky obohacující a v jistým ohledu tenhle film "toho třetího" supluje dost dobře. Není objevnej, ale je chytrej a ve svým minimalismu kvalitně ukuchtěnej i naporcovanej, byť by porce mohly bejt menší. Skoro dvě hoďky jsou trochu moc.

No konečně! Fakt se mi ulevilo. Devátej Rychlej zářez je definitivně tak moc příšernej, až je tim nepředstavitelně zábavnej. Hotovej vlhkej sen každýho, kdo si někdy představoval, jak by vypadal film, kdyby ho natáčeli retardi a dostali na to opravdu hodně milionů dolarů. TAKHLE! Dalo by se říct, že je tu všechno, co bylo v předchozích dílech. Trademarky prej. Někdo je nasypal do kotlíku, přisypal šedesát kilo jíšky a pak (ne)úmyslně připálil. Asi tak to vypadá. Na příběhu mimochodem nezáleží - koná se totiž vývoj podle logickýho mustru zdejšího univerza. A to obsahuje například následující: V příhodnou chvíli se na scéně objeví někdo, kdo byl považovanej za mrtvýho, případně se ze záporáka stane klaďas. Bobby Ewing syndrome. Když nevíš coby, skoč naslepo nejbližším oknem, nebo se kamkoliv po hlavě vrhni. Je fuk, jestli jedeš do džungle, pouště, na ledovec či do vesmíru - VEM SI NA TO SPORTOVNÍ KÁRU. "Elektromagnet" funguje podobně jako gravity gun v pokračování počítačový hry Half-life a nedává to absolutně žádnej smysl. Scenáristu chvályhodně neposlouchají jen herci, nýbrž i veškerý CGI předměty na scéně - ano, i ty nejzákladnější fyzikální a logický zákonitosti tu představujou pouhej znásilněnej kompars. A rodina, vole! Když seš rodina, tak seš oukej. Když přijde na rodinu, film vypadá jak katalog anonymního módního butiku. Kýč, sluníčko, tuctová muzička, look jak Kenvelo katalog z roku 2004 a hromada patetických žvástů. Lin se svojí partou vůbec nezvládají pokusy o sebereflexi. Postavy ve filmu několikrát začnou mluvit o věcech, kterým se diváci dlouhodobě posmívají. Čekáte nějakej fór, rejpání do sebe sama, pointu - a ono se nestane nic! Prostě jen někdo odcituje, co se jako říká a to má bejt HAHAHA. Do toho se dvojice klaunů pokouší o ghetto humor, stejně jako v minulých dílech - pořád jim to nejde. A tahle nezměrná bolest trvá dvě a půl hodiny. Dvě a půl hodiny s rodinou, na níž by vám nějakým způsobem mělo záležet. Což je problém, když si většinu času přejete, aby odněkud přijel Clint Eastwood ve stařičký fordce a všechny ty křečovitý kretény postřílel. Na konci filmu jsem se ovšem přistihl, že se přívalama všeho neskutečně bavim - ne tak, že bych se smál. Spíš tak, že jsem byl vytrvale konsternovanej a rozčileně rezignovanej. Závěrem můžu jen říct, že jsme dostali film, kterej bude tvořit příjemný osvěžení v maratonu filmů, jako jsou The Room či Plán 9 z vesmíru. Děkuju a doporučuju! <3 P.S. Na konci má kýčový skorocameo jeden mrtvej herec - hups, SPOILER!!!!  P.P.S. Pojďme na menší anketu: tipnete si, jaký boží šílenosti a odhalení se budou odehrávat v desítce?

Stáj DC nás v posledních letech terorizovala otřesnými výblitky (Liga spravedlnosti a druhá Wonder Woman jsou nepopsatelné zlo), nicméně pak se souhrou korektních náhod i nehod dostal k materiálu James Gunn. Film je v podstatě o týmu nedobrovolníků na celosvětově důležité misi (jak jinak). Pak přijdou zvraty, vrahem není podezřelý ani zahradník a městem pochodují armády ošklivých, dálkově ovládaných mimoňů (jak jinak). Rámec tu ovšem není moc důležitý. Podstatné jsou bonbónky, které Gunn do škatule nasypal. Tým má absolutně WTF složení (narkoleptická krysařka, pár ostrostřeleckých šulinů, retardované čelisti, autistický vrhač lentilek a pološílená vražedkyně) a jeho chemie je pozoruhodným mixem tradičního pošťuchování nesourodých postaviček s poloimbecilním humorem, jehož absurdnost umocňuje rating R. Na filmu jako celku bych asi ocenil, že je v mezích možností nepředvídatelný a že jeho příběh kupodivu dává smysl. Nezaskočí vás, to zrovna ne - jen je tak šílený, že se může stát kdykoliv cokoliv. Kdyby spolu měly potomka Chata v horách s ulítlejší marvelovkou, vypadal by nějak takhle. Sem tam se objeví náznak politického rýpání či střelby do vlastních řad (o satiře ale nemůže být řeč), vizuál odděluje epizody efektními titulky přímo ve scéně a ornitologové budou tenhle film zaručeně nenávidět. Zabíjení opeřenců ovšem není jedinou brutalitkou - krev je na scéně prakticky permanentně, což je asi jediná stránka, kde se zbytečně drhne přes závit (až na krev, lol). Ze schváleného písmenka R totiž někdo evidentně ejakuloval, takže digitální červená stříká z každé ranky po litrech, lidské hlavy i těla po zásazích explodují na všechny myslitelné způsoby a občas to zasmrádne samoúčelností (a to ještě čumíte, že se ozubená držka žraločího muže držela dost zkrátka). V závěru přichází poměrně bizarní bossfight, který ale hraje podle klasických pravidel a je tím pádem nejméně zábavný. Když všechen bordel smeteme na lopatku a zhodnotíme, vychází nám solidní jednorázovka, která je adekvátně komiksově ulítlá. Za mě jsou to tři mrtvoly z deseti, jelikož jsem se nenudil, i když sranda v žilách dost rychle vyprchá.

Perkins s Fondou maj skvělou chemii - sledovat jejich hašteření se a herecký matadorství je radost každou minutu. Dialogy jim napsal někdo, kdo už v padesátkách pochopil, že přehrávání nesmí dostat prostor a že je fajn se střízlivě držet ideálů (protože Divoký západ, že jo), aniž by se napřed vymáchaly v přehnaně patetických blábolech. Svou práci odvedl i kameraman a frajeři od dekorací, slušně vypadají kupodivu i akčnější scény (kterých je naštěstí pomálu). Asi tuhle Hvězdu zařadim do zásobníku filmů, který občas pouštim jako kulisu - strašně dobře se na ni kouká a ještě líp se poslouchá.

Tři pro děcka, aby bylo jasno. Jinak za dvě. Tohle je takový vaření z vody, že by si to jeden mohl vzít jako destilku. Dvě panďátka za super vizuálno a krátkou stopáž, která při rodinným sledování nestihne utahat dospělce k smrti.

Verbal trolling vytasil masivní slabinu - šéfiku, jak můžeš vopětkovat film, v němž je všechno, co jindy tak epicky odpaduješ, přítomno v mnohonásobně teplákovštější míře? Ajajaj! No, takže k filmu: válka zítřka je dost včerejší. Je docela zábavná a kvalitně protrikovaná, ale fakt se nedá vydržet, jak strašně retardovaně a pateticky se chovaj lidi i vetřelci. Brečet nad rozlitým vykrádáním všeho možnýho a debilitou zápletky nemá cenu, jelikož je vše provedeno roztomile bezelstně a snad to nikdo nemyslel vážně (SPOILER - ne, ani umírající céry ve chřtánech příšer mě nerozdojily - dyť o co jde, když se fotr s potřebnou věcí k likvidaci hnusáků vrací do minulosti a JEDINÉ TAM může všechno změnit?). Pratt při snaze hrát v komický křeči, Strahovski šmrncovní, Simmons potěšil (jako vždy). Ve finále je fajn, že to nedopadlo tak špatně, jako megatrapnej a supersterilní MEG - tohle je sice taky okatě zakázkovej film, ale z nějakých nápadů přeci jen žije a baví často ve chtěných i nechtěných ohledech. Edit. k říjnu 2021 Dnes jsem viděl nějakou ukázku na facebooku a musel jsem se mrknout na CSFD, abych si připomněl, že jsem ten film už viděl. Asi tolik k tomu, jak moc zůstane člověku v hlavě. (:

Další řadový výrobek na poli lehkých českých komedií (doplň libovolný subžánr) - při sledování se necítíte nikterak špatně, ale na konci máte neodbytný pocit, že jste ten film viděli už patnáctkrát. O Češích se někdy říká, že neradi opouští svou zajetou komfortní zónu a jsou podráždění, když se od nich očekává něco odlišného - a jsou tak reprezentováni i svou filmovou produkcí. Je to jako s výběrem nové poličky na zeď: můžete si nechat vyrobit od truhláře originální kus, nebo si ho můžete s trochou šikovnosti uplácat sami, nebo můžete na internetu prohlížet obrázky tisíců poliček a vybrat si tu nejzajímavější. No, a nebo si můžete na zeď plácnout sterilní bílý IKEA kvádr - stojí pár korun, funkci plní dobře a když zavřeme obě oči, možná bude i dobře vypadat. Buďme vděční za každého truhláře, jenž se občas pokusí narušit tradiční řeči o nabídce a poptávce - Tomáš Hoffman bohužel jen zalistoval IKEA katalogem a zahrál na jistotu. Na druhou stranu, v rámci katalogu vybíral docela dobře. Nebýt ve filmu megatrapně provedená linka se školním inspektorem, bylo by to možná i za tři.

FLAWLESS DEFEAT! První film z devadesátek byl hloupej a měl příšerný triky, ale taky měl jakýsi kouzlo nerdovský bezelstnosti a zanícenosti. Guilty pleasure jak malovaný, i když už se na něj dnes nedá koukat. Rok 2021, novej Mortal Kombat. Má podstatně lepší triky, je podstatně krvavější a bere se podstatně víc vážně, nicméně nezapomenutelnej je především jeho přístup k soubojům. Obvykle se dva borci začnou mydlit zhruba stejně atraktivním stylem, jako když se Franta s Pepou fackujou před hospodou a Franta po druhý facce upadne. Jednoduše řečeno, zdejší bitky maj nulovou choreografii a trvaj většinou pár (desítek) sekund - pak jedna z postav spustí epickej CGI efekt (pardon, chtěl jsem říct "Mortal Kombat fatalitu") a je konec. Aby se neřeklo, sem tam někdo vystřihne zpomalovačku, nebo se do scény připlete někdo další - asi aby souboj trval trochu dýl, než průměrný nasazování kondomu. Jo, a máte tam jakejsi bezpohlavní remix Techno syndrome, asi z povinnosti. Vůbec jsem nepochopil, komu je tenhle film určenej. Filmovýho diváka bude rozčilovat debilita všeho, herního fandu nulovost a bezradnost bitek. Rok 1995: zábavná dementní sračka. Rok 2021: nudná dementní sračka. To je mi teda evoluce...