-bad-mad-wolf-

Diana WTF, to zase bylo dementní leporelo. Strašně okázalé a osudové kecy i pohledy do očí, násilně naroubované sebeobětování jako katalýza přesvědčení pohnuté amazonky, křečovitá romance pro předškoláky, hyperdebilní závěrečná řež s bohem války a nepopsatelně infantilní prakticky všechno, přičemž kouzlo vyskakuje jen občas. U scén na letišti jsem se chechtal jak hyena a dvakrát musel film zastavit, abych ho vůbec dokoukal - ne, tohle nebylo dobrý. A co teda dobrý bylo? No, nakonec to, co bych nečekal - Gal Gadot sice vážně nemá ani náznak charisma, ale do role naivními ideály svázané amazonky se skvěle hodí a kupodivu i dobře hraje. Hodně dobrá je většina akčních scén - jejich choreografie připomíná něco mezi bojem, tancem a gymnastikou, což v doprovodu zpomalovaček a špičkových triků vypadá... jednoduše libově, i když to málokdy dává smysl (a milionté odražení projektilu loketním chráničem už bylo hahaha). Dost možná vůbec nejlepší byla pasáž, v níž se Diana seznamuje s lidským světem - tedy ta pasáž, která je nejméně bohatá na triky, okázalost i akci. Škoda, že se více lehkosti a humoru nenacpalo i do zbytku filmu, kór když se snaží zavraždit diváka svou stopáží.

Nemůžeš mít všechno - tenhle film je především poklonou lidem, kteří v zájmu pokroku lidstva obětovali svůj rodinný a emocionální život, protože jim náročnost praxe žádné selhání, pramenící z psychické či citové roviny, jednoduše nedovolovala. Armstrongova linka tak spíše než vesmírného dobrodruha sleduje tichého, avšak cílevědomého chlapa, jehož dobrovolným osudem bylo potlačování emocí i nezmírné bolesti ze ztráty malé dcerky. Tohle všechno nádherně vyvrcholí na samotném Měsíci - "kráterní" loučení je bez diskuze jedním z nejsilnějších emocionálních momentů dekády. Armstrongově prohrám i výhrám je podřízené rovněž celé pojetí filmu - První člověk totiž rezignuje na epické vesmírné dobrodružství a realisticky ukazuje, že za významnými objevy lidstva se často schovává nepředstavitelné množství nepříjemné práce, na níž není nic moc zábavného a při níž se občas nehezky umírá. 9/10

Rodinná pohodička. Hlavním hrdinou je sice žena, větší koule každopádně film mít mohl - noha na plynu a větší míra špinavého "nesersestim" trochu chyběj, stejně jako šance, že byste si na film za týden vzpomněli. Jinak moc pěkně nasnímané prznění hrobek, na nějž se Alicia fyzicky skvěle připravila (jo, konečně jednou nevypadá akční hrdina v akčních scénách nepatřičně) a Goggins se asi ani připravovat nemusel, páč skvěle záporákuje už jen tím, jak vypadá. Poslední scéna mňamka pro gamery, dík.

Dost skvělá automobilová akce v ulicích Moskvy, která má drajv a je úžasně fyzická a kontaktní, pak dost neskvělá CGI akce v Černobylu. Courtney - Willis chemie docela funguje, takže jim člověk odpustí, že žádnej scénář/příběh/whatever neexistuje a celej film zjevně napsal retardovanej zednickej učeň, kterej záviděl svým ukrajinským spolužákům historky o mafii. Záporáci taky o ničem a fanoušci Die Hard budou radši rozpačitě dělat, že nic neviděli. Nedoporučuju dívat se na tuhle ruskou petardu v závěsu po kultovní jedničce, protože budete mít nevyhnutelnou chuť napařit ryzí odpad. Kór když je tu JOHN jen špatně naroubovaná rekvizita.

Fantasticky vypadající i zahranej melodramatickej standard, kterýmu ke konci dochází dech... skoro jako hasičovi uprostřed ohnivýho pekla. Kosinskému bych ovšem přál návrat do vod, kde si může víc malovat. Jde mu to. 7/10

SPOILER: nikoliv JEHO příchod, nýbrž odhalování tváře (taky ne JEHO) je tím nejemotivnějším momentem ve světě SW ever. Což je sice malinko nadnesené tvrzení, ovšem celkem si za ním stojím. Je mi trochu líto těch, co u Mandaloriana brblají nad neschopností scenáristů a nulovostí příběhu, protože jednak bojují s mírnou předpojatostí, druhak by museli smést ze stolu víceméně i všechny dosavadní SW filmy pro jejich banálnost (přičemž největším paradoxem budiž fakt, že emocionálně nejslabší je zpětně vcelku velebená Lucasova trilogie I.-III.). Favreau a tým kolem Mandaloriana pracuje s množstvím rekvizit, které už jsou na herním plánu DLOUHO známy a tudíž je strašně jednoduché vinit cokoliv z okoukanosti, předvídatelnosti, nesmyslnosti (nesmyslnost ve světě SW - sice 1977, hahaha, vy lháři do vlastních kapes) či laciného vyvolávání nerdgasmu. Mandalorian není špatně napsaný. Je minimalistický, přímočarý, nekomplikovaný a přístupný všem věkovým skupinám, nicméně je funkční a přistupuje k látce se zájmem i úctou. Dává fandům to, z čeho se posrávaj blahem a je už otázka na každého, nakolik se mu ta cesta (this is the way!) zdá vlezlá. Ve finále má seriál TOLIK možností, jak z tohohle startu v budoucnu vycházet dál - takže ne, vztekat se nebudu, i když jsem ani já nebyl vždy spokojen. Nerdgasm jsem nezažil, ale bavil jsem se skvěle. A co bude dál, na to se upřímně, nepokrytecky těšim.

Ano, jeden ikonickej frajer se vrátil a je to přesně tak cool, jak asi bejt mělo. Celkově je moc fajn sledovat, kterak tvůrci šimraj brady SW geekům - ono to totiž není těžký a přitom je tu tolik prostoru! Producenti si jsou vědomi faktu, jak moc leží mnohým fandům v žaludku filmový epizody VII. - IX., takže se nenápadně žehlí ostošest a testuje se, do jakých vod se v tomhle masivním univerzu vydat. Vědom si je i Favreau, kterej má zjevně svěřený téma rád a nabízí příkladnej přístup... a totéž se dá říct o seznamu dosavadních režisérů, na němž je už hezká řádka zajímavých jmen. Podobný věci blábolim skoro u každý epizody, tak už jen dodam, že přihazuju pomyslnou půlhvězdičku za Ming-Na Wen. Střihnout si takovou roli skoro v šedesáti letech, to je na klobouček. (edit duben 2023: kdyby tak chudák Jon věděl, kam ho začnou v budoucnu tlačit...)

Taková malá milá blbina o žrádle a kuchtách, do níž je zašitý rodinný dramátko a hrozně příjemná atmosféra. Ani moc nevadí, že je celej film víceméně o ničem. Bejt to restaurace, nalepí na ni Pohlreich jednu hvězdu a udělá pár fórků na Casperův twitter.

Někteří tvůrci umí točit silný filmy o banálních věcech, jiní točí banální filmy o silných tématech. Arnold by si před definitivním důchodem zasloužil lepší pecku - třeba film o poustevnickým bačovi, kterýmu zlotřilá korporace vyvraždí stádečko koz a on si jde s brokovnicí a motykou v rukách pro svou pomstu. Charisma na to má a pořád by šlo o dílo záživnější, než jakým je bezkrevný a povrchní drámo o selhání, tragédii a odpuštění.

Vážnější bráška Armageddonu, z něhož se na harddisku většiny populace dochovala patrně jen CGI vlna a předLOTRovský Frodo. Ale jinak je to pokus docela sympatický, kór když si chcete v neděli po obídku dopřát nějaký ten decentnější konec světa. A taky je po dvaceti letech fajn pozorovat, jak pozoruhodná herecká směska se tu sešla.