-bad-mad-wolf-

Scenáristický/dramaturgický nesmysl. Totální. Nějaké kvality tu ukopaly jen solidní produkční hodnoty na poli herců (Vetchý pocem kamdeš) a technické stránky.

Pure eighties teenagers aka retro sebezpyt pro mladý, kterej dejchá svou dobou a mluví přesně takovou řečí, aby ho cílovka mohla považovat za klasiku. Zaslouženě.

Předchozí díly mě - navzdory jejich debilitě a obsahové bezcennosti - do jisté míry bavily. Osmička už definitivně kolonizovala území plytké komerční povinnosti, z níž si o týden později člověk pamatuje ledva mimino v letadle a honičku s ponorkou. Z čehož je zábavné jen to první. Nic moc, na 136 minut.

Tyhle dva režiséry mám v první řadě spojené se strnulým úsměvem, který se snažím nasimulovat pokaždé, kdy se mi někdo snaží doporučit jakýkoliv jejich film. Nepopsatelné megatrapno, vedle nějž člověk docení i průsery, které páchá v nonstopech po třetí hodině ráno. A že je to nenáročná zábava? No, je. Je tak moc nenáročná, že diváka neobtěžuje ani stopovým množstvím funkčního humoru.

Téma, z něhož se dalo vymlátit (doslova) spoustu zábavy všeho druhu... a někdo z něj v předem domluveném zápase vytřískal pouze tradiční dávku dramatických klišé a šablon o outsiderovi a významu rodiny. Zaplaťpánbůh aspoň za ty scénky, kdy se řeší situace po wrestlersku. A za hodně fajn obsazení.

Napřed sledujete tradiční "home invasion" blbinu, která si svou tuctovostí a pitomostí koleduje maximálně tak o jednu hvězdičku. Pak ovšem do hry někdo přimíchá trochu Ramba v sukních, trochu Sám doma a trochu slasheru naruby a začne to bejt sranda, i když pořád blbá. Wingard je dobrej, jen bych prosil zjevnější nadhled a lepšího scenáristu!

Pokud si přečtete obsah filmu, provedete svému zážitku medvědí službu - absolutně totiž zavraždíte půlku napětí už tak minimalistického příběhu. Což je dost kontraproduktivní zjištění, protože bez přečtení obsahu o tuhle málo známou festivalovku s mizivým rozpočtem hned tak někdo nezavadí. Ta se přitom může chlubit zdařilou náladou situace, v níž jsou všichni v prdeli, zatímco na vrátka klepe ještě větší průser. Herci dost dobří a kamera, která trpí záměrnou neschopností zaostřit či udržet záběr v klidu, do toho kolotoče anonymních alkáčů, ztroskotanců a smrti vlastně docela dobře sedí.

Ve vyprávění jisté... či spíše zahrané na jistotu. Na Aju zase relativně krotké (což neznamená, že tu nejsou brutální scény). Míra blbostí v béčkové normě, neboli haha - hlavně nezničitelnost obou hlavních hrdinů, kteří skončí několikrát v čelistech aligátorů, je dost přepal. Atmoška se nicméně povedla, film je poctivě kompaktní a dynamickej, symbolika v posledním záběru je jedním z těch lepších útoků na emoce a duo Pepper, Scodelario ukopalo s vyrenderovaným aligátorstvem plichtu. Což je pochvala ještěrek, nikoliv hanění humanoidů. V celkovém součtu šmakózní jednohubka a patrně nejlepší film na téma "člověk versus krokodýl" - což už bohužel není pochvala ještěrek, nýbrž hanění filmů s ještěrkama. 5/10

Film jak šprtka: je chytrej, je fajn a nemáte důvod pochybovat o jeho kvalitách... ale taky sem tam nudí a vytrvale vyvolává pocit, že nemá čím překvapit. Je to vlastně taková reverzní teenage komedie - Daria vržená do Prciček, sarkastickej partypooper, ironicky využitý klišé. No a ty dvě pindy jsou skvělý, nehádám se. 7/10

Pitevní prc by kdekomu přivodil pěknej grc, nikoliv tak ovšem trojici nafetlých idiotů, z nichž je jeden správňas, druhej posera a třetí psychopat. Potíže nastávaj v momentě, kdy se obšťastňovaná mrtvola rozhodne zkusit ještě žít. Vznikla z toho bohužel pouze bezradná série hádek, plánů a procházek chlapců i nemrtvé, aby vše ukončila zase penetrace. Byť tentokrát poněkud jiná. Člověk až žasne, jak se moc se může vléct sedmdesátiminutovej film.