Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (1 885)

plakát

O rodičích a dětech (2007) 

Na první pohled nevinná konverzačka na téma chlapi / ženský / fotři / matky / syni, v níž ovšem bije srdce pochroumaný chlapskoženský chemie vostošest. V různých myslitelných polohách, z nichž navzdory slovu "komedie" nikdo není moc šťastnej. Novotný se Somrem boží, "herečka jedný role" Kroftová jakbysmet. Ústřední hudební motiv Michala Lorence je pak skvělej dezert po obědě, kterej byl výživnej sám o sobě.

plakát

Bakaláři 1997 - Dobrá zpráva (1997) (epizoda) 

Dobrá předPelíškovka. Donutil jako starej nesnesitelnej komouš je na Oscara, tedy napřesdržku.

plakát

MEG: Monstrum z hlubin (2018) 

Nejsterilnější žraločí biják všech dob. Takhle umělohmotnej film se fakt nevidí každej den...

plakát

Slunovrat (2019) 

Od úvodní sněžný depky až po závěrečnej slunečnej úsměv jedno velký FUCK OFF metaforickým konvencím / čím větší zvrhlost se stává ze sledovanýho příběhu, tím osvobozenější se stává hlavní hrdinka, o níž je film především / všudypřítomný omamný látky a nafetovanej vizuál nechávají diváka v nejistotě, nakolik jde vlastně o reálnej příběh komuny a nakolik o metaforickej trip (ať už pro diváka nebo pro postavy ve filmu). Ten kontrast je tu nejlepší - SPOILER - protože se dá vážně vyčíst často zmiňovaná metafora rozchodu, kdy se dívka vypořádává se žalem a vědomím nezájmu člověka, kterej jí měl bejt oporou, což končí finálním znovunalezením vlastních kvalit a spálením minulosti (happyend), zatímco příběh filmu jako takovej směřuje ke konvenčnímu "parta vlezla kam neměla a dočkala se hodně bizarní a hodně krutý smrti" (unhappyend). Jo, konvenční to je - nekonvenčním se Slunovrat stává díky brutálnímu kříži svých sdělovacích rovin. Je pomalej, je divnej a pro masovýho diváka nestravitelnej, ale rozhodně je zatraceně chytrej. Bonusový body navíc uhrává kameraman, jehož práce posouvá celý dílo na vyšší kosmickej level.

plakát

To Kapitola 2 (2019) 

Horor, opravdovej od Mattela. Takhle nějak TO teda dopadnout nemuselo. Flashbacková prostřední hodina - fakt? Vážně musíme PĚTKRÁT dokola sledovat skoro stejnou CGI scénku s bububu jak pro malý fakany, jejíž lekačka (nebo dvě) na vás čumí ze dveří / ze sklepa / odkudkoliv pět minut dopředu? A PAK JEŠTĚ NĚKOLIKRÁT ZNOVU, když se tam dotyčnej frajer vrací se svým dospělým já? Přešlapovat na místě kvůli něčemu, co šlo shrnout do tříminutový mozaiky se stejným efektem - profit! Ani bububu nefunguje, sorry - moc omalovánka, moc repete, moc nuda. Scenárista (krom prvního TO napsal vesměs samý ptákoviny) v kombinaci s vizuálně onanujícím Muschiettim tak stvořili v podstatě unikát - film trvá tři hodiny, je v něm hromada akce i triků a stejně se v něm děje úplný hovno! Postavy se sejdou - postavy se dozví o rituálu Chüd - postavy mají hodinu flashbacky - postavy hodinu bojujou s digitálním kašparem. Naznačovaná krvavá historie Derry zůstává spát, o dospělých hrdinech se dozvíme vlastně jen to, že dospěli a klaun Pennywise je pořád jen digitální omalovánkou, která trestuhodně zahazuje i maniakálně skvělýho Skarsgårda. Z děje filmu například nevyplývá, proč by tentokrát mělo bejt TO definitivně poražený. Původ TOHO a Rituál Chüd se sice dočkají moc hezký "vysvětlující" timelapse scény, nicméně ve finále je všechno víceméně ignorováno a vše se opět řídí frází "vyhraje ten, kdo se nebojí a věří". Hrdinové si najednou dupnou, klaun se začne bát a nechá si dát během minuty přes držku. Mytologie není ujasněná a zejména v závěrečný sekvenci prostě nedává moc smysl, co a proč se zrovna děje a co teda TO může nebo nemůže udělat. Štědrej rozpočet padl na herce (skvěle hrajou a typově sedí), CGI (není co vytknout, všechny mutující potvory vypadaj super) a výpravu + technickou stránku všeobecně (vizuál je parádní v každý svý sekundě). Hutnej soundtrack Wallfische - OK. Pod drahým kabátkem se ovšem skrejvá absence děsu, nápadu, napětí a ochoty vyprávět. Podezřele často druhá kapitola otravuje a podezřele často diváka bombarduje po vzoru blockbusterů, což je přístup, kterej mě v tomhle případě absolutně míjí. Pěkně lacinej drahej film. P.S. TO by si dlouho stopáž zasloužilo - ba ještě mnohem delší, než jakou má. Jenže musel by ho natočil někdo, kdo pochopil největší sílu předlohy.

plakát

Premiér (2019) (seriál) odpad!

Soukup a hrad, to jsou ingredience na pořádně sračkovou polívku. Jaroušek patří do tý nadutý sorty lidí, která považuje sama sebe za dokonalý a neomylný, tudíž veškerou kritiku považuje za zášť a závist hejtrů. Má to svý výhody a nevýhody. Tolik komickou postavičkou je právě proto, že si přes ego nevidí na šulina a jakákoliv sebereflexe je pro něj termín, o kterým v životě neslyšel. Ovšem i přes povznesení se nad obrovskou malost Barrandova se Premiér vymyká veškerým myslitelným měřítkům a pochybuju, že u něj existovala jakákoliv postprodukční úprava (pokud jí nedělal Soukup sám, haha). Častý monology ústřední existence totiž postrádají jakoukoliv logiku, odkazujou na čistě aktuální a subjektivní postoje osoby, kterou zase tolik lidí nezná a navíc jsou to monology pronášený specifickou hovorovou mluvou, jejíž atraktivita i sdílnost se rovná zdechlý makrele. Ve finále z toho leze nepopsatelně nudná, strohá, bezradná křeč, u níž si budete často říkat CO? v závěsu s PROČ? Satirou ovšem Premiér skutečně je, byť na poli, na kterým to Soukup určitě nezamejšlel - ukazuje názorně dobře, nakolik omezení a neprofesionální neschopové se můžou vyskytovat v mediálním, potažmo politickým prostoru.

plakát

Liga spravedlnosti (2017) 

Málokdy je film tak šerednej a neschopnej. Hrdinové absolutně rekvizitoidní + otřesně nadesignovaní (Cyborg trapas, elektrizující Flash WTF - hlavně tam to digitální blátíčko nacpat za každou cenu). A bohužel nikdo z nich ani neumře (SPOILER, hahaha). Záporák - tradiční macho CGI bububu bez špetky charismatu. Chemie, zábava, dobrá akce - zapomeňte, nepoužíváme. Přepálenej a přefiltrovanej vizuál, kterej kdysi Snyderovi docela šel, už tady ničím nezaujme, respektive není nikterak využitej. Závěrečná řež vypadá hrůzostrašně papundeklově - ne že by vypadala tak lacině, ale celá "estetika" věci působí strašidelně pulpovým dojmem, k jehož ospravedlnění mu chybí dostatečně schopná stylizace či aspoň nadhled. Sračka, sorryjako.

plakát

Dabing Street (2018) (seriál) 

Trochu nám to ve finále vyšumělo, co. Skoro v každý epizodě se najdou dobrý nápady, ale opravdových vrcholů je za celej seriál sotva pět (z toho dva si urval tradičně boží Krobot) - jinak je tu, co se humoru týče, bohužel poněkud předvídatelno. Nablblejší rozměr přišel v druhý půli seriálu, kdy se místo "fungování dabingovýho studia v rukách zoufalých pitomců" začnou řešit "tragikomický mezilidský vztahy". Natahovanej čajík, závany trapnosti. Je to docela škoda, jelikož si i tak myslim, že by materiálu dost pomohlo, kdyby ho někdo zmáčkl do osmi epizod. Skvělý je každopádně obsazení. Ústřední pětice svoje archetypy vyplňuje herecky i typově perfektně a ve vedlejších rolích nijak nezaostávají Krobot s Myšičkou.