StaryMech

Variace na Pygmaliona a pokus o satiru (na západní civilizaci, nebo její módní nadšení pro exotické?) z pera tehdejšího manažera a manžela Bakerové Pepita Abatina stojí za zhlédnutí jen pro samotnou La Baker, revuální výstup na způsob Busbyho Berkeleyho a poslední záběr, který působí jako báječně anarchistická tečka za jiným, lepším filmem.

První z Weissmullerových tarzaniád je asi nejmalebnější - občas jsem měl dojem, že se dívám na kvaš Zdeňka Buriana. Vlevo vpravo hafo zvířat, většinou pravých; Pygmeje předstírají načernění civilizovaní trpaslíci.

Po delší době jsem se nad Verbalovými výlevy několikrát s chutí zasmál. Kdyby nás tvůrci "Nepřátel" v tolika ohledech nevodili za nos, tři hvězdičky by byly plně zasloužené.

Poválečná Neapol za peníze HBO, podle literárního díla vysoké tržní hodnoty. Kdo rád vyprávěcí klišé a stereotypy Itálie na jih od Říma, nabaští se tu dosyta: komplementární dvojice roztomilých děvčátek - citově rozvodnění Neapolitánci v mraveništi malebné nuzoty a špíny - synáčci z lepších rodin s úsměvy zkřivenými vědomím moci - nechápaví rodiče a vcítivá pančelka - opožděný první pohled na moře... Jak děvčátka dospívají, chlapovlády neubývá, zato přibývá divácké nudy. Vzdal jsem to po šesté kapitole.

Dokument pro našince exotický, sympaticky nejednoznačný a nadměrně dlouhý. Bylo mi těch šampiónů zákona na čínsko-severokorejské hranici spíš líto, než aby mě pohoršovali. Steven Seagal má jiné starosti a já koneckonců taky - zaplaťpánbůh za ně.

Postmoderní videohrátky: pouliční násilí, přirozené sklony psů a bůhvíco dalšího.

Co chce režisér říct, asi chápu; jak to říká, mi nic neříká.

Dvě drobné výhrady: ani kumštovní hrátky s obrazem (po cestě nesené zrcadlo, akt v krajině, optické lomy...), ani vzletně básnivý komentář podle mě nezvyšují hodnotu díla; a co se týče jeho délky, míň je někdy víc.

Převážně mlčenlivý esej o našem soužití s vodou, společný projekt filmařky a fotografa, spoléhá na emocionální sílu nevšedních obrazů. Celek bohužel připomíná kouli uhnětenou z plastelíny různých barev - žádná mistrovská ruka mu nevtiskla to něco, čím se od běžných dokumentů odlišují třeba některá díla Herzoga nebo Geyrhaltera.

Disent jinak než po našem. Prvotřídní dokument vzbuzuje mnoho otázek, o kterých by se leckterý Středoevropan mohl domnívat, že se ho netýkají.