VERA

Příjemný film, který se ovšem spíše drží kolem známky chvalitebný než výborný. Zpříjemní večer, i když druhý den si už nejspíš nebudete pamatovat o čem vlastně byl, protože nic průlomového tvůrci nenatočili. K opětovnému zhlédnutí vás přitáhne buď to, že ujíždíte na hlubokých proslovech o životě, lásce a svobodě nebo zadku Salmy Hayek. V obou případech vám bude odpuštěno. Co do obsazení, tak Jessice a Salmě ty sestry fakt věřím, podoba se nezapře (jen škoda, že Jessica postrádá živočišnost svých mexických předků) a Pierce Brosnan si udržuje status sympaťáka. Navíc mu produkce přidala malého vlasatého klučinu, díky čemu některé divačky posunou film o hvězdičku výš. Ale proč vlastně ne. Už jen pár let a můžeme se těšit na Daniela Craiga v náruči s holčičkou v růžových šatičkách! Ale ne, teď trochu přeháním. Jen i trochu vadila postava Malcolma McDowella, ale tenhle vztah otec/syn asi nemůžu jako holka nikdy plně pochopit. Škoda jen, že právě tahle postava plnila funkci hlavního baviče. V součtu milý, úsměvný film, který sice víc než lásku po anglicku připomíná lásku za Velkou louží. Se sklenkou vína si ho ale užijete víc, než čekáte.

Jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy viděla.

Brilantní důkaz, že i na nejvyšší hoře světa platí Murphyho zákony. Sledováno jedním dechem a trochu větším počtem slz.

Se Skyfallem dosáhly bondovky vrcholu. A místo aby se Sam Mendes držel zatraceně výborně rozjetého vlaku a dál na něm bojoval pomocí perfektně sestavené akce, trefných hlášek a odzbrojujících záporáků a příběhu, co téměř bere dech, přeskakuje na Volkswagen Brouk, který vlaku prostě nestačí. Čtyři hvězdičky a nejslabší bondovka s Craigem.

Milé, úsměvné, ideální na neklidné podzimní odpoledne. Ačkoliv film svou kvalitou dosahuje spíše hvězdiček tří, kouzelná a barvami nabitá Indie posouvá film na tři a půl a k konečným čtyřem film vytáhl Bill Nighy!

Námět není špatný a kniha musí být zajisté velmi čtivá. Film se ze začátku taky nevyvíjí úplně nejhůř, od pomalejšího a klidného rozjezdu, kdy se ve vás buduje dojem bezbranné manželky a obětavého manžela. Potom nastoupí zápletka, začne se rodit slušné psychologické drama, které má slabší místa, ale který film dneska ne? Jen škoda že u téhle "lidské" psychiky film nezůstane. Všechno se najednou děje hrozně rychle, tedy alespoň v porovnání s první půlkou filmu. Ve finále už je všechny překombinované a na mě až moc hollywoodské. Nicméně herecké výkony jsou slušné, Nicole Kidman tyhle typy zvládá a upřímně jsou pro ni herecky asi nejideálnější. Alespoň v poslední době určitě. Colin Firth je tak na 50 - 60 procentech toho, co opravdu před kamerou umí a Mark Strong má málo prostoru pro hraní. Film není špatný, naopak je dobrý, ale ne výborný. Což je škoda, protože s tímto hereckým obsazením a předlohou se dalo rozhodně pracovat lépe.

Vzpomínám si, jak internetem otřásla zpráva, že i přes petici s několika tisíci podpisy, Matt Damon odmítl roli Christiana Greye. Teď by měli fanoušci spíše podepsat petici, ve které by děkovali za to, že to udělal.

Máj jsem nikdy nečetla - vynecháme-li klasický kousek ,,Byl pozdní večer.." -, takže moje hodnocení vyplývá opravdu pouze z filmové podoby a toho co o knize vím. Nápad to nebyl špatný, chtělo to odvahu. Klasické Máchovo dílo totiž na první pohled má docela dost, aby ho někdo šikovný zpracoval do scénáře a následně i natočil. Stačilo by nebrat ho tak úplně vážně, v dnešní době potřebuje trošku té nadsázky i tahle více jak dvě stě let stará báseň. Co se mi na filmu líbilo, bylo ladění scén opravdu do romantického tónu. Normálně bych to asi nemusela, ale vzhledem k romantismu, ve kterém Mácha psal, se to hodí. Zajímavé bylo i zpracování kostýmů, takové ne úplně pohádkové a zároveň opět podtrhující romantiku. A tady asi všechny klady končí. Obrovské zklamání pro mě byl hlavní milostný trojúhelník. Matěje Stropnického bych ještě překousla, ono ta postava byla celá jaksi zvláštně podaná. Chlapec zmítající se mezi pomyslným světlem a tmou. Postava Mlynáře (Juraj Kukura) se mi celý film nedařila pojmenovat. Jako by někdo vzal otce, milence a podívína a strčil to do jednoho balení. A úplně nejhůře bych hodnotila Jarmilu v podaní, pro mne neznámé, Sandry Lehnertové. Ta nám totiž ukázalo všechno a zároveň nic. A to si prosím každý přeberte, jak chcete.

Stejně jako mnoho filmů, i tenhle má několik chyb, o kterých bych tu mohla psát. Ale už jen slyšet spojení Svěrák + Uhlíř + Svěrák v části tvůrců, vám tak nějak pomůže ty chybičky přejít. Honza Svěrák se navíc potatil a s každým filmem ukazuje o něco víc z té roztomilosti, která je Zdeňku Svěrákovi vlastní. To všechno nádherně podbarvuje hudba Jaroslava Uhlíře, který umí na klavíru snad kouzlit. Protože ať chcete nebo ne, některý kousek z operetek si budete zpívat ještě několikrát. Samozřejmě nesmím opomenout herecké osazenstvo v čele s trojicí Dyk - Klus - Piškula. Asi nejedna slečna by tyhle bratry chtěla mít doma. Všichni tři do svých rolí krásně zapadli. Tomáš Klus vysvobozující hrdinsky spanilou Růženku, byl cestou málem ukřižován, nakonec ale ještě zvládl něžný duet a svatbu. Zdeněk Piškula působí tak nemotorně a zmateně, že je to až roztomilé, navíc mu sekunduje Karkulka, která se nebojí ani děsivě vypadající vlka a klidně by si mohla stoupnout k hercům nejvyšší kategorie. Celou pohádku nám zakončuje Vojta Dyk, jenž s velkou dávkou humoru nehledá princeznu, ale dívku co to umí s koštětem. A tak potká hodnou Marušku, která žije s bravurně ztvárněnou macechou. A právě spojení epického Ještědu - na tohle nemají ani hoši s počítačem v Hollywoodu - a humoru dokázalo, že i tahle pohádka může být skvělá! Nadsázkou se nešetřilo a tak se zasměje i starší generace, skrz naskrz prolezlá Mrazíkem. Pochvalu zaslouží nejen poskládání pořadí pohádek, ale i to, že se navzájem příliš neprotínají. Pohromadě je drží pouze příběh bratrů s excelentním Oldřichem Kaiserem a tak si divák - především ti malí prckové - pořádně vychutná jednotlivé pohádky. Pokud se tvůrci vánočních pohádek nezalekli, je to pouze otázkou času. Honza Svěrák totiž spojil síly s duem Svěrák + Uhlíř a vytvořil, troufám si říct, pohádkou klasiku, kterou se další generace bude bavit stejně jako mi při Třech oříškách pro Popelku.

Spojení Luca Beessona a Scarlett Johansson muselo vynést něco famózního! A stalo se! Příběh, zcela mimo naši realitu. Jednotlivé scény mluví samy za sebe a ani na sebe zase tolik nenavazují, spíše jsou lehce provázány hlavní linkou. Různorodost scén, kultur, jazyků, etnik. A nad tím vším stojí Morgan Freeman podobně, jako v Božském Evanovi, v roli profesora, jenž působí kolikrát tak bezbranně, až je to roztomilé. Hlavní blondýnka Scarlett je neuvěřitelná. Výkon jí asi nevynese Oscara, ale i tak se můžete kochat jejím hereckým uměním. Těžko říct, kdo jiný by dokázal stejně dobře zahrát zmatený, prázdný a vyděšený výraz, ze kterého se v průběhu filmu stane pohled někoho, kdo ví, umí a ovládá všechno a všechny. Člověk by neměl opomenout ani Min-sik Choi s jeho obrovskou bandou korejců v oblecích, kteří ani trošku nepůsobí v pařížské nemocnici nápadně. Scény závěrečné přestřelky nebo scény v taiwanské nemocnici, navíc podtrhuje epická hudba. V celém filmu navíc vidíte kam Beesson investoval svůj 40 milionový rozpočet a když se na obrazovce zničehonic objeví opice, africká divočina nebo rozmnožování hrochů, dojde vám, že tohle je prostě Beesson ve své nejlepší formě. A s tím, co umí nejlépe. Vytvořit něco jedinečného, podivného a svým způsobem geniálního s krásnou herečkou v hlavní roli a skládat tím tak obdiv ženám. Potom totiž moc rádi přehlédnete i fakt, že to co vidíte nemá vlastně logiku.