Arbiter

Mám podezření, že to, co bylo na snímku dobré,rafinované a objevné, jsem si tam sám akorát domyslel. Ale obecně: díky za vizi budoucnosti, kde vývojem prochází samotná percepce bytí.

Alita je silně sexualizovaný kyborg, stylizováný na pomezí nevinného dítěte, lolitky, dospělé ženy, vražedného stroje a nespoutatelné kočky domácí. A to je vedle několika adrenalinových akčních scén asi tak to jediné, co je na snímku zajímavé.

Islandsky milý boj.

Kde je Robin Williams, tam je v hlavní roli. Těžko se mi přijímá, že mě tak moc bavil film, kde hrají a scénář napsali Matt Damon a Ben Affleck.

Zvukomalba. Nebo snad sonorama světa Cuarónova dětství. Po úspěchu Gravitace mohl natočit cokoliv jen chtěl - a taky natočil. ___ Skromné a zasněné vzpomínání na malou velkou hrdinku. Vrátil se, vzdal jí hold a natočil velký film, který se neomezuje jen na vlastní příběh, ale nabízí unikátní estetický zážitek a také reflexi nerovností a jiných bolestí světa, který s nimi ale nepřestává být krásný. Co záběr, to radost. Klid, který nepozorovaně a pravidelně přechází v bouři - jako nepředvídatelný oceán (což je slovní obrat, který je snad odpustitelný jen pro jeho odkaz na konkrétní scénu snímku). __ Vrátit se do dětství a vzpomínat na stáří. Poslouchat zvuky sousedství, města, luk. Vyzrálá a nikam nespěchající nostalgie jako prase. Dík.

... a já si říkal, že to místy působí jak jeden díl nějakého seriálu (jop, Složka 64 je pro mě první setkání se sérií, a to bez znalosti kontextu). ___ Stavba charakteru hlavních postav a jejich vztahů působí zejména zpočátku a závěrem filmu strojeně, těžkopádně, knižně, televizně. Děj se až příliš často posouvá dál příliš okoukanými postupy a to samé lze říct o způsobech budování napětí. Vše ale vlastně funguje - především napětí, ale i detektivní budování a rozplétání pripadu. A obsah samotný je v určitých ohledech příjemně svěží a civilně pestrý. Zejména mám ale radost, že je i v tomto snímku uvěřitelně přítomný pro dánský film typický důraz na sociální kontexty (byť v menším množství a někdy méně nevybíravě, než bych si přál). Sociální kontext, zřetelně poukazující na konkrétní a nejen pro Dánsko aktuální nerovnosti ve společnosti a dopady předsudků, nepůsobí samoúčelně a snímek potvrzuje severskou premisu, že může být i v poměrně nenáročném díle přítomný, že může být i takový snímek sociálně citlivý, nemačistický a progresivně kritický, aniž by utrpělo napětí, akce nebo syrovost.

Groteska je obhajitelná snad jen tehdy, když z ní mrazí.

Naprosto sebevědomě stylizovaný skvost. Ve své zběsilosti naprosto přehledný skvost. Naprosto zábavný skvost. Naprosto skvostný skvost.

Zpočátku jsem se zamiloval do grotesky mile naivního kontrastu srdečného, prostého, lidového života na jedné straně a přetechnizovaného, odtažitého, neautentického a v důsledku krajně nepohodlného high class života na straně druhé. Zhruba od půlky, kdykoliv se znovu a znovu rozezněl ten samý hudební ale i humorný motiv, jsem ale stále zoufaleji doufal, že to všechno brzy skončí. A že film trval asi tak milion hodin.

Vyznění snímku a některé schematické scénáristické postupy mě připravily o radost z toho dobrého. Snad protože se snímek staví - a v mnoha ohledech úspěšně plní - roli morálně apelující, jen aby v tomto v kritických okamžicích selhal.