Arbiter

(obsahuje spoilery) On to DaVid'82 řekl moc hezky. Kombinace sedmdesátiletého 'Happy Feet' kmeta, blockbusterového rozpočtu a vizuálně vymazleného dystopického světa je už sama o sobě parádně divná a hezky doplňuje všechny ty zdegenerované bizarní postavičky filmu. ___ Poslední dobou mám štěstí na hektické snímky. Vše je neustále v pohybu, někam se pádí a spěchá. Zrovna u Mad Maxe bych si ale velice rád vychutnal postupné poznávání mechanismů fungování nastoleného autokratického systému Citadely a ostatních městských států (nebo co to je), byť třeba za cenu toho, že se nepodíváme za hranice města. Ony jsou totiž nesmírně zajímavé i ty fragmenty, které George Miller do Zběsilé jízdy vecpal: matky-dojné krávy, zdegenerovaní aristokraté, v materialní rovině se odrážející striktně hierarchizovaná kastovní společnost, performance moci (nesmyslně obrovské trubky na vodu, kytarista a bubny války atp.) a vytváření propagandistického kultu. To vše slibovalo překvapivě složité a uvěřitelné struktury. Ale u náznaků to končilo, takže vlastně nevím nic. ___ Jsem vážně vděčný, že snímek nespadl k eko agitce víc, než v pár větách, respektive že zůstal eko agitkou v rámci vizuálního jazyka (čti: všude je píse, písek a zase písek). Stejně tak je skvělý, jak se ve filmu s vodou neskutečně plýtvá a absolutně nikoho to nevyvádí z míry. ___ Jestli je to feministický nevím. Já v symbolický rovině viděl mj. kult bohyně matky, což mě baví, takže si ho tam taky vidět budu. __ Ve výsledku je ale snímek zbytečně dlouhý, překvapivě málo krvavý (proč proč proč tomu vlčeti neukousl Max prsty?!) a ke konci lehce padá k patetické notičce, byť po většinu času drží příjemnou sebeironickou a cinickou atmosféru. ___ Největší problém ale vnímám v tom, že jde v důsledku vlastně jen o sled zábavných klipových scén. Budu si pamatovat první očistu krásných konkubín (a to tak, že dlouho), budu si pamatovat podivná stvoření na chůdách, totem z volantů, Jimiho Hendrixe na gumě před sound systémem, kojící maminy a podobný výjevy, ale víc asi nic. A nebo to třeba problém není, já nevím. ___ Mimochodem, ty flashbacky byly fakt špatný. 2D bude předpokládám lepší. Dlouho jsem neviděl tak hlasitej snímek, kde téměř absentuje dynamika - volume je nadoraz vpravo prakticky furt. Další díl chci každopádně. A Max ať v něm prosím radši nemluví vůbec.

Příjemné. U snímků, které tematizují cestování časem, umělou inteligenci a podobné ze své podstaty (stále ještě) konstruktivistické náměty, jsem se naučil nebýt příliš přísný. Ex Machina v tomto ohledu naráží na limity tvůrčí představivosti. Pro mě dostatečně neuvažují nad tím, zda by inteligentní mysl, v tomto případě vzniknuvší ze sumy na internetu obsaženého a hlavně vyhledávaného obsahu, mohla vůbec ještě být lidskou. Bavilo by mě, kdyby tuto rovinu snímek více problematizoval. Kdyby skrze myšlení o umělé inteligenci dekonstruoval rámce lidského jednání na tak základní úrovni, jako je každodenní jednání, samotná forma komunikace, genderové a společenské role, způsoby myšlení nebo třeba podstata tužeb a přání. Proč by například umělá inteligence měla být schopna komunikovat na úrovni srozumitelné člověku? Z čeho plyne genderová příslušnost bezpohlavního stroje? A proč by měl takový stroj toužit >spoiler: opustit vězení výzkumné laboratoře?< Podobné věci byly v lepším případě jen naznačeny a to takovým tím neférovým způsobem, kdy významně povytahuji obočím, ale nic konkrétního neřeknu. Škoda. ___ Dějištěm snímku byl jeden velký architektonický skvost. Šlo o ideální demonstraci lidského rozkvětu. Sexuální napětí, které celý film provázelo, na mě fungovalo úžasně a to hlavně díky kameře a hereckému výkonu Alicii Vikander - nejvíc okouzlujícímu androidovi všech dob. Největší chybou je tedy slabší logická konstrukce jak co do zmíněného uchopení tématu AI (rozhodně slabší, než se film tváří), tak co do konstrukce dějové linie. Není zkrátka obhajitelné, že by v podobném zařízení >spoiler: bylo tak snadné obejít ochranné mechanismy a převzít kontrolu. A to tam ten Bill Gates měl na obranu jenom činky?

Tvůrci už zpočátku neudrželi touhu po spektáklu na uzdě a vývoj děje založili na lapsu, kdy Hiro u přijímaček stvoří věc dalece přesahující cokoliv vymyšleného kýmkoliv po zbytek filmu. Klišé se od akčního výjezdu na ostrov vrší a závěr se v něm topí (You must let go a takový ty věci). Dal bych tři, ale to prostě nejde. V určitých momentech je totiž snímek překvapivě nesmlouvavý a krutý a vtipný a vlastně celkově BalalalaLAlala.

Atletika hudebního světa. Whiplash v podstatě shrnuje, proč bych asi nechtěl být jedním z nejlepších. V čemkoliv. Je srandovní, že pokrok, překonávání již dosaženého a výjimečné výkony předpokládají deviantní jednání a predispozice. Lidskost je popisována konformitou, "nelidskost" ji táhne kupředu. Hudba byla fascinující a v kontextu snímku přesto děsivá. Simmons ve své nejlepší roli.

Scarlett lovná nebo lovená. ___ Under the Skin je skvělý pocitový snímek, kde motivy schované za precizním zvukem a snímáním kamery jsou až překvapivě banální - což ale nesnižuje jejich přitažlivost. Snímek je paletou. Je obrazem, u kterého J.Glazer pečlivě zvolil rám, plátno, vhodnou techniku kresby a načrtl několik základních rysů. Mnohé ze samotné tvůrčí práce ale nechává na divákovi. Takový přístup mě osobně téměř vždy baví. ___ Jen těžko hledám slov, kterými vyjádřit, jak moc se Glazerovi povedlo mě znejistět a vyvolat ve mně svým syrovým podpisem pocit zmatené fascinace. Dojmy zrají i druhý den a jednotlivé obrazy se vrací do vědomí... Když mouchy slepě vrávorají za světlem a v tobě se utopí, Kým jsi ty? Lovec nebo lovná? V objetí betonu loví, v objetí jehličí prchá. Ale i tak, kým jsi? A před kým utíkáš a koho naháníš a k čemu? Víš to aspoň ty?

Je osvěžující, když nějaké poměrně mladé sci-fi neopanuje cgi. Ze snímku prýští nápady, vzdělanost tvůrců a drogy. Otravná a pitomá mi ale přišla romantické linka příběhu. Takže bez lásky dobrý.

Pokrok, jakým si prošla kresba studia Ghibli, je rozhodně fascinující. Stále větší důraz na vykreslení detailů ornamentace kdejaké vázy v záběru nebo stále reálnější nápodoba lomu světla ale možná trochu ubírají na tak přiléhavé lehkosti a přívětivosti většiny Mijazakiho snímků. ___ Miluju mimoběžnou logiku pohádek, v rámci které je sled dějů divákovi předkládán se skálopevným sebevědomím - nehledě na místní neaplikovatelnost na struktury našeho každodenního světa. ___ Zámek v oblacích má u mě jedinou nevýhodu: vidím ho jako pátý Mijazakiho snímek a začínám se jejich vzájemnou podobností asi trochu přejídat a o to víc jsem citlivý na pravidelné (byť sporadické) dávky kýče.

Přehrávat v životě, žít své role a opíjet se touhou být výjimečný. Co výjimečný - jedinečný! Zavřít se ve svém kumbálku, kde konečně mohu dát naplno průchod své genialitě, svému Daru. Kdyby jen ostatní tušili, jak jsem skvělý. Jak jsem k ničemu. ___ Smířlivé a přesto přímé, co do nahlížení lidských hříchů a sebestřednosti. Iñárritu po celý film bez zaváhání balancuje na hraně komedie, dramatu, (samotným snímkem vysmívaného) kýče a divadelní teatrality. Úžasně pohlcující zážitek. ___ Toho bubeníka chci domů! Snad žádná esence snímku nedokreslovala hekticky tísnivou a vypjatou atmosféru pobytu na hranici šílenosti, která ze své podstaty nedá nadechnout (vydechnout?) a pudí člověka hrozně křičet.

Co se týče vyzývavého traileru, ukázal se Kubrick v roce 1999 o něco elegantnější potvorou, než jakou byl Trier o 15 let později s uvedením Nymfomanky. Estrádní lákání na nahotu dvou krásných lidí totiž jen poťouchle dokresluje veledílo s mnohem širším záběrem. Nebudu se vykecávat, přečtěte si komentáře od kiddo a Marigolda.

Skvělý zvuk, soundtrack a kamera. Dík. Akorát teda nevim, kde náš vazoun nechal kladivo. Jako na ty kalkulačky. Nechce se mi věřit, že autorem příběhově podvyživeného Hackera je člověk, který stojí za snímky jako Collateral.