Arbiter

[Kraťas] To je prostě maximálně hnusný. Dejte si drogy, vypněte světla, pusťte film a podívejte se na chvilku do hlavy Aphex Twin a Chris Cunninghama. Bleeeeee. Sice mám od shlédnutí tik v oku, ale za to mě toho moc nerozhází. Jsem totiž rozhozenej furt.

[Kraťas] Ten pán ví, jak ŽÍT ..

[Kraťas] Toliko dělba práce

[Kraťas] hlavněvšechnorychlestihnoutnebosestaneněcoveliceošklivého

Jak blažený vestálčin úděl je, na svět zapomene, a na ni zase svět. Neposkvrněné mysli věčný svit! Modlitby její vyslyšeny, přání umí se zbýt. ___ Krásné by bylo zapomenout. Pro klid duše. Nejde ale vyrvat jen to špatné. Bohužel neexistují jen dvě barvy. Na co by nám byla zdravá duše bez obsahu. Bolest je důležitá. Protože je vášnivě zaklesnutá do krásných věcí, kterých se zbavit nechceme. Bolest je důležitá. Hýčkejte tu svini. ___ Překrásná ukázka filmařské práce.

Hlavní témata dne: Loučení, opouštění dětství a soudržnost. Celý film je silně na pomezí mezi světem dospělých, tím dětským a světem hraček, sámo. Balancuje, bilancuje a docela děsí. Neměl jsem rád klauny. Teď k nim nemám rád ani opičky s očky podlitými krvičkou, růžovou, medvídky, jahody .. a prokleté duše batolat uvězněné v groteskním ukrutně silném přerostlém těle s tupě nepřítomným pohledem do nikam, která nechápou utrpení svého bytí (Tak na mě ta postavička alespoň působila. To fakt bylo moc. Jak sedělo a hypnotizovalo měsíc? To mě chtěli v tý pohádce jako psychicky rozložit?!) Nostalgická jízda to je spíše pro dospělé. Víc si užijou všechny její aspekty. ___ Miluju sledovat technickou stránku Pixarovek. Miluju umě zakomponované záběry, kde se jimi chlubí (útěk z pytle na odpadky, ..) Miluju jejich cit pro detail a hravost. Ani Toy Story není výjimkou. Chci ale nové značky/hračky. Hezké rozloučení se serii. Jen těch vzletných skupinových porad mohlo být méně. Stejnak se vždycky probíralo akorát to, jak musí držet together pospolu. Pak se kousli, rozhádali, poztráceli .. jen proto aby se znovu hledali a znovu radili. Hračky jedny nenapravitelné! Btw, proč ten oř kňučel psí řečí?

To je v hajzlu.. Já tak nemám rád tyhle přeslazený romanťárny. Samý city, idealizovanej a glorifikující pohled na lásku. Všechno sentimentální, čirý, lepkavý a naivní. Hnus. Bulim, pak se směju jak debil. Mi nakonec snad to srdce rozmrzne. Achjo ..

Nicholsonova autobiografie

Zack je zpomalenej fetišista. V jeho filmech mi pomalu příjde divný, když jede nějakej záběr normální rychlostí. Zack je i vizuální fetišista. Sovičky jsou tááák hebounké. Scenérie jsou epické. Hra světet červánky tvořícího slunce je epická. Měsíc je epický. __ Kdyby se Snyder rozhodl i ten sebemenší červík dostane epické brnění a jde do krutopřísné války. Nejspíš v epickém dešti. Všude budou šlehat neskutečně krásné blesky odrážející se od jeho mithrilového helmy, skrývající ten nejsveřepější výraz, kterého je jen červ schopen. A až vytáhne svůj legendární obouruční meč velikosti megalomanského párátka - bez pochyby zpomaleně - pak teprve na vás dopadne tíživá velikost toho okamžiku a šlechetnost jeho bitvy s mloky. A ani se tomu nebudete smát. __ Všechno je to jednoduše krása. Ale ve své podstatě jde o průměrný animák s lepším lakem. Já miluju gyros. Zvlášť ten na Strossmayerově náměstí. Ale cpát se tim od rána do večera .. Sovičky měly trošku ubrat a vybrat si čím chtějí valstně být. Do 3D Marku dobrý. Zatím ale to nejslabší, co pan režisér natočil. 2,7*

Spoiler komentář: Dech. Nepravidelný a roztřesený. Ta křehkost, ta krása, to nezměrné šílenství. Posedlost po dokonalosti ve světě zrcadel, pokřivené reality. Duše obalená v hávu obsese, sebekázně. Naprosté kontroly. Podřídí se té roli, příjme očekávání. Nejlépe jak jde, bez jediné chybky. To je ta jediná správná cesta, tak to vždy dělala. Zklamání znamená konec. Ten háv škrtí, nedovolí rozkvést. Postupně vše přestává mít svůj smysl, pravý řád. Je špatné takto přemýšlet, je špatné jít proti své přirozenosti. ___ Stud. Kontrola. Proč se jen najednou ta přirozenost zdá tak škrobená. Proč jen cesta po které labuť kráčí zdá se najednou falešná, nesprávná. Touha silná, lákavá a děsivě samozřejmá se odráží tam, kde zrcadla nelžou. Ale musí! Není to správné. Stydí se za sebe, protože tak to být .. nemá. Že ne. Křičet nestačí když hlas tvůj labutí jen lidé slyší. Nevnímají ho, slyšet nechtějí nebo mu jednoduše nerozumí. Držet se pevně pravidly opředené reality nepomáhá, když stojíš v prostřed místnosti zrcadlové . Tak která z ních jsi ty, která? Ta dokonalá či ta špatná? Zavržení hodná, přesto tak voňavá a svůdná nebo frigidní panenka z dokonale naleštěného porcelánu. Která jen jsi? Pověz, která? http://www.youtube.com/watch?v=ByOnVvhZ6JY