Snorlax

V dobách ČST vznikaly inscenace skromné výpravou a mohutné hereckým obsazením. Konfrontace je jedna z nich. Dobrou detektivku dostal do rukou zkušený a zručný režisér, který do ní obsadil špičkové herce. Za zmínku stojí role Otakara Brouska, který výjimečně nehrál dvorného gentlemana, ale žvýkajícího policajta. A stejně jako všichni ostatní, hrál výborně.

Poetické válečné drama. Že to nejde dohromady? Ale jde. A překvapivě celkem dobře, což potvrzuje tento netradiční československý filmový počin. Nedostatek bojových akcí je vynahrazen zajímavými filozofickými úvahami. Nejpodnětnější je určitě ta o tom, proč jsou války.

Výborný námět, nápaditá režie, skvěle vybudovaná atmosféra a to vše korunováno stoprocentními hereckými výkony. Tři muži, jedna hospoda, pár vzpomínek a co se z toho dá udělat.

Mladí manželé nemají kde bydlet, on má sice byt v podnájmu, ale majitel mu nechce dovolit, aby si ženu přistěhoval. Staří manželé lpí na zavedených pořádcích, nechtějí žádnou změnu. Navíc je pan doktor pěkný vykuk, bydlí v podnájmu, a když mu majitel nechce pronajmout další místnost, smrtelně se urazí a rozdurdí se na majitele. Majitel v podání Pivce je neústupný a dobře dělá, stačí mít v domě arogantního doktora, jeho manželka není kýžený bonus. Vala je skvělý v roli drzého doktora, Pivec je výborný v roli utrápeného starého pána.

Sequens odposlechl od Brynycha ten blbý nápad, že v českém filmu se nemluví česky a cizí řeč se pro jistotu netitulkuje. Příběh filmu je celkem chatrný, pointa nanicovatá a celkem nechápu, proč na něco takové sháněl Sequens tolik výborných herců. Jenže jejich výkony pozvedají nudný blábol na snesitelný film. Smolík jako sobecký zbabělec, Hrušínský jako černošský policista, Štěpánek jako slizký nabob, Holý jako věčně ožralý flákač a Lohninský jako super záporák úspěšně překonávají ústřední dvojici Tomášová, Vala.

Brynych se rozhodl, že bude fakt švanda, když čeští herci v českém filmu nebudou mluvit česky. A aby byla legrace ještě větší, ušetřil za titulky. Nebýt toho, mohl natočit celkem dost povedené psychologické drama. Triumvirát pánů scenáristů se celkem zasnažil. Brynych však pojal po svém flashbacky a využil třetinu, maximálně polovinu obrazu, takže je vidět téměř dokonalé a komplexní nic. Za největší zklamání považuji exkluzivní práci maskéra. Já jsem se těšila na lepého Valu, jenže toho mi bylo dopřáno pár minut (z toho většina v miniatuře), po zbytek filmu je namaskován do podoby tuctového muže s kamennou tváří. Malec, Kunová a Hurych by zasloužili medaili za práci a pořádných pár na holou za to, jak mi zkazili zážitek.

Nejlepší je na tomhle povídkovém filmu hudba. Menšík v roli laskavého taxikáře a Brodský jako muž toužící po dítěti mě nepřesvědčili. Pouze poslední povídka má díky Miloši Kopeckému konečně grády, tedy spíše grádečky. Jednou se na tento film podívat dá, vícekráte by to byla ztráta času.

Komorní drama o vztahu dívky s rodiči a přítelem. Politika asistuje v pozadí jako kulisa nutná pro doplnění charakterových vad či kvalit jednotlivých účastníků. Karel Höger zcela zastínil brilantní výkony ostatních, jeho filozofující otec sice není ústřední postavou, ale Höger pomalinku loupe slupku intelektuála a představuje nechutně slizkého šosáka. Jiskření mezi Libuší Švormovou a Jiřím Valou se také dočkáme v míře téměř vrchovaté. Malinko jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale za přítomnost fešného Jiříka Valů zkrátka musím film lehce nadhodnotit.

Vůbec nebylo slyšet žádné kroky, ale přesto se za dveřmi ozvalo po zaklepání tiché: "Můžu dál?" Ten hlas jsem neznala a tak jsem nevěděla, zda pozvat neznámého a hlavně nezvaného hosta dál. Ale zvědavost mi nedala a tak jsem nakoukla za dveře. "Moc dlouho tě nezdržím, chci ti jen vyprávět jeden příběh," řekla dívka, která stála za dveřmi. A protože vypadala mile, pustila jsem ji dál. "Jmenuji se Fantazie a budu ti povídat o jedné velké rybě. Chceš?" A já jsem řekla, že chci.

Podprůměrný akční thriller s rozvláčným dějem, hromadou nelogičností a nepřesvědčivými výkony herců.