Snorlax

Komorní drama jedné rodiny, kterou ovládá panovačná matka. Vše musí být po jejím a točit se kolem ní. Ale přesto je středobodem inscenace Tonka, neboť Jana Štěpánková svým projevem válcuje všechny a všechno.

Doznívala vlna budovatelských filmů, nastupovalo období psychologických dramat. Tento film se zmítal někde na pomezí mezi oběma žánry a ne a ne si vybrat, čím vlastně bude. Ale do vínku dostal velký dar, výborné herecké obsazení. A všichni dokázali, proč se o nich stále s úctou hovoří.

Vtipné to bohužel nebylo, takže jedna hvězdička za snahu a druhá za cikánské cihláře.

Marvan v roli trhlého dědečka, Eliška Havránková (nyní Balzerová) jako naprosto neodolatelná svůdnice, ale jinak to byla dost bída.

První díl diptychu dua Hubač, Moskalyk se soustředí na starší generaci. Což by samo o sobě nebylo na závadu. Druhá část, Pozdní léto, je mi přece jen sympatičtější. A možná je to i změnou představitelky paní Mrákotové. Hegerlíková sice není špatná, ale s Medřickou se rovnat nemůže. Galatíková je zde v nepatrné roli, takže nemá šanci něco předvést. Velký prostor dostal Pešek a dokázal, že neuměl hrát jen dobráky od kosti.

Skvělé zpracování literární předlohy, na prostoru hodiny a půl dokázal Vávra rozvinout osudy čtyř členů jedné rodiny v několikaletém časovém horizontu. Skvělé obsazení bylo zárukou kvalitních hereckých výkonů. Nikdo nezklamal. Vávra byl zručný režisér a tak dokázal převést na plátno atmosféru konce devatenáctého století.

Tahle satira má jedno slabé místo, když si vojáci na cvičení vedle stanu zahrají na cimbál, ztrácí příběh na věrohodnosti.

Tahle inscenace trpí nešvarem té doby, když chtěla mimopražská televizní studia něco natočit, mohla použít své herce, ale pouze do vedlejších rolí. Námět by se hodil spíše do doby o třicet let dříve. Ale je to slušně zrežírované a především velmi dobře zahrané. Kdybych se vyrovnala s logickým propadem v závěru, kdy se všichni jako mávnutím kouzelného proutku odkloní od Lužy, dala bych i plný počet.

Proč televize, která je schopna natočit v nejhorším případě průměrnou pohádku, kupuje stupidní německou hloupost?

První hodinu mě Tarkovský trápil nepodařeným videoklipem, kterému povětšinou chyběla hudba. Pak následovala parafráze na Lema, která byla zakončena kázáním. Kázání patří na kůr, ne na filmové plátno.