Snorlax

Tato komedie není komedií, herci se trapně potácí před kamerou a zoufale se snaží alespoň něco hrát. Ale kde nic není... Vše se tupě škobrtá až k samému diváky toužebně očekávanému konci. Dav skanduje: "Máma, máma, máma." A to stále ještě nenastala největší krize tohoto Ozonova dílka. Deneuve se chápe mikrofonu a začíná pět. Ozon se postupně propracoval ke svému vrcholu zoufalství, z dříve zajímavých sond do ženských duší se přehoupl k sondám do tuposti scénáře.

Velmi jednoduché krimi zápletky, břitký humor ironického glosátora, pana Nerada v podání Jiřího Valy a mile ambiciózní paní doktorka Neradová v podání Libuše Švormové.

První dva krátké filmy jsou bez pointy, u toho druhého alespoň čiší romantická pohoda. Anděla se nese v duchu "klidně chcípnu, jen když mám majetek". Tento nepochopitelný životní postoj je však velmi dobře zahraný, jedná se zřejmě o životní roli Věry Tichánkové. Poslední povídka byla nejcitlivěji a nejcivilněji natočena. Možná jí prospěla absence známých hereckých tváří, Racek měl jen štěk.

Počin to je jistě chválihodný, Michalu Horáčkovi, jednomu z posledních žijících českých básníků, uspořádat k narozeninám koncert. Kdyby na tom koncertě zpívali zpěváci, byl by to určitě i zajímavý umělecký zážitek. Ani 50% vystupujících však zpívat neumí ani náhodou. Celkem bych ocenila, kdyby u té zpěvácké šmíry byly jmenovky, abych se jejich trapným výkonům pro příště vyhnula. Nebohý Michal Horáček, co komu udělal, že mu zpíval takový póvl?

Kterak jedna zamilovaná pubescentka k rozumu přišla a s pionýrským kolektivem se sžila.

Tento skvost jsem objevila jen díky tomu, že v něm hrál Jiří Vala. Chlupaté myšlenky stranou, po padesátce už z něj vyrostl fotřík. Což vůbec neublížilo jeho charismatu a možná spíše přidalo na hloubce herectví. Jeho osamělý Petr je naprosto dokonalý. Popravdě, hned bych si ho vzala domů a snažila se mu pofoukat všechny bolístky na duši. Což by si zasloužili i Martin s Čendou. Jenže pro ty by už nebylo místo.

V dobách ČST vznikaly inscenace skromné výpravou a mohutné hereckým obsazením. Konfrontace je jedna z nich. Dobrou detektivku dostal do rukou zkušený a zručný režisér, který do ní obsadil špičkové herce. Za zmínku stojí role Otakara Brouska, který výjimečně nehrál dvorného gentlemana, ale žvýkajícího policajta. A stejně jako všichni ostatní, hrál výborně.

Poetické válečné drama. Že to nejde dohromady? Ale jde. A překvapivě celkem dobře, což potvrzuje tento netradiční československý filmový počin. Nedostatek bojových akcí je vynahrazen zajímavými filozofickými úvahami. Nejpodnětnější je určitě ta o tom, proč jsou války.

Výborný námět, nápaditá režie, skvěle vybudovaná atmosféra a to vše korunováno stoprocentními hereckými výkony. Tři muži, jedna hospoda, pár vzpomínek a co se z toho dá udělat.

Mladí manželé nemají kde bydlet, on má sice byt v podnájmu, ale majitel mu nechce dovolit, aby si ženu přistěhoval. Staří manželé lpí na zavedených pořádcích, nechtějí žádnou změnu. Navíc je pan doktor pěkný vykuk, bydlí v podnájmu, a když mu majitel nechce pronajmout další místnost, smrtelně se urazí a rozdurdí se na majitele. Majitel v podání Pivce je neústupný a dobře dělá, stačí mít v domě arogantního doktora, jeho manželka není kýžený bonus. Vala je skvělý v roli drzého doktora, Pivec je výborný v roli utrápeného starého pána.