Snorlax

Pro Husákovy děti se natočilo poměrně hodně filmů, jen občas se mezi nimi zjevil nějaký nezapomenutelný, což není případ tohoto snímku. Závěrečné trdlování fyzikáře s žákem již patří do kategorie trapné.

Režijně jistý Park se snížil k natočení lesbické červené knihovny. Forma skvělá, obsah nezdařený.

Výtečný nápad, zepár výborných vtipů, ale celek je na můj vkus příliš středněproudý, abych tak slušně řekla. Nyní se jdu radovat, že mi nespadl ostrov chlapeckých kapel, já ho totiž nikdy neměla.

Sám Woody přiznává, že těží ze skvostného castingu svých filmů. V tomto případě tomu tak bohužel není. Emmet by měl být okouzlující, svým charismatem by měl bourat zdi, Penn není správná volba. Woody staví své filmy na představitelích hlavních postav, Sladký ničema je unylý podle Penna.

Člověk z mramoru je nejen zajímavou výpovědí o jisté době, ale i formálně vybroušený, Člověk ze železa již pouze na dobrém nápadu, jehož původcem je mimochodem Godard, pouze parazituje. Vysoce lze hodnotit Wajdovu odvahu natočit kritický film v době, kdy kritika komunistů vyžadovala odvahu. Dopomohla tomu určitě euforická atmosféra z doby vzniku Solidarity. Člověk z mramoru pro své natočení určitě vyžadoval mnohem větší dávku odvahy. Člověk ze železa na jednu stranu těží z toho, že je takřka přímou výpovědí o době vzniku Solidarity, na druhou stranu se právě tento fakt stává jeho největší přítěží. Celý film je značně afektovaný, svým nadšením připomíná budovatelské snímky z padesátých let, čemuž bohužel odpovídají i herecké výkony.

Kromě Thomsena mají všichni vlastně pouhý štěk. Krátké díly by dávaly tušit, že dynamika bude ohromná, ale bohužel tomu tak není. Jsou vynechány slepé cesty, každý výslech přinese další stopu. Ale všechno působí poněkud nevěrohodně a samotné odhalení pachatele není o nic lepší. Vše spíše připomíná studiovky ze sedmdesátek.

Superdokonalý supermuž si to rozdá s partou chlapáků s vojenským výcvikem. A hádejte co? Jasnačka, do posledního je sejme. A pak, milé děti, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ale muziku to má dobrou, hodně dobrou.

Na co zlaté Lindholmovy scenáristické ruce sáhnou, to se podaří. Samotný nápad ukázat moderní evropskou politiku a politická média nikoliv jako nesmiřitelné protivníky, ale jako partnery, je příjemně povzbudivý. Seriál nekritizuje, jen nabízí témata k široké společenské diskuzi. A nebojí se přitom sáhnout i do vod poněkud ostrakizovaných, když se staví za práva prostitutek na uznání jejich podnikatelské činnosti na roveň s ostatními podnikateli.

Citelně chybí zapojení Lindoholma do tvůrčího týmu, ale i tak je to stále velice napínavý a celkově výborně udělaný seriál. Na rozdíl od druhé série je zde více Torbena, což se mi hodně líbí. Malling sehrál zbabělce excelentně. I když je třetí série jednoznačně nejslabší, stále si zaslouží velký obdiv za napínavost a uvěřitelnost až na jednu výjimku, tím je rozhodnutí Birgitte v samotném závěru posledního dílu.

Druhá série je opět vynikající učebnicí politiky, ale navíc nahlíží dost kriticky na média, především při srovnání etického chování skutečných novinářů a bezskrupulózního jednání bulváru.