Snorlax

Lynch jedoucí na čtvrtinu plynu stvořil vizuálně naprosto nezajímavý film. Hooper se poprvé objeví asi až v polovině snímku, ale vyplatilo se na něj čekat. Jeho Frank je úplný mazlík. Ostatní postavy jsou nezajímavé. MacLachlan srdnatě zabojoval o Zlatou malinu. Kdybych nevěděla, kdo je autorem tohoto filmu, přisoudila bych ho spíše Coenům, kteří si u něj vybrali docela slabou chvilku. Díky Dennisovi Hooperovi vznikl alespoň průměrný film.

Tohle je velmi snesitelná lehkost bytí, romantický příběh odehrávající se uprosřed audiovizuálních orgií a Gondryovských snů. Dokonalá mizanscéna, úchvatné hry s barvami, které jsou takovým viziuálním kontrapunktem k jednotlivým ročním obdobím, smyslná hra světel a stínů, okouzlující hravost a báječný jazz, je potřeba ještě něco dodávat? Když se film po první třetině změní z muzikálu na hudební, stává se náhle vážnejší i jeho obsahová stránka. Mimochodem, ten pohled na točící se gramodesku je úchvatný. Ve spojení s tímto záběrem mě napadá Woodyovská nostalgie. Kdepak, tenhle film není jen o Hollywoodu, to je rovnou o celém uměleckém světě. A velmi pravděpodobně si získá srdce všech, kteří kdy měli nějaký umělecký sen. Tohle je americká odpověď na Pěnu dní a facka Paraplíčkům ze Cherbourgu.

Sympatický a veselý mladý muž s bohorovným klidem vypráví o svých zkušenostech s kriminální činností, ale v jedné věci je stále neochvějný, i ve svém posledním rozhovoru nahraném pouze na diktafon si trvá u sledovaného zločinu na svém. Musíme se ptát, proč. A nebo nemusíme a pak se můžeme smířit s tím, že muž, o jehohž vině máme důvodné pochybnosti, hnije ve vězení. Tohle je dokonalá ukázka investigativní filmařiny. Navíc doprovázená skvělou hudbou.

Mám problém s restaurovanou verzí, fotografie na mne působí spíše rušivým dojmem. Ještě jsem je byla ochotna akceptovat, když sloužily jako jmenovky jednotlivých postav, ale i zde bych se bez nich obešla. V tomto obbí se točily filmy s mimořádně zajímavým vizuálem, což o Chamtivosti říci nemohu. Herecké výkony jsou velmi dobré a příběh sám mimořádně epický. Režie je extrémně nápaditá. Dovolím si do komentáře uvést dvojí hodnocení. Zrestaurovaná verze snižuje určitě vý razně kvalitu snímku svou rušivostí, za ni by to byly umolousané tři hvězdičky. Samotný film je určitě mnohem lepší, ale jelikož jsem byla z jeho tempa několikrát nemilosrdně vykopnuta fotografiemi, nesruloval mi ponožky. Časem bych se ráda podívala na verzi bez aditiv.

Inu tohle je jasná ukázka tří v jednom, nejdříve komedie, potom drama jako řemen a pak patetický kýčovitý konec plný sentimentu. Wellesův scénář je skvělý, režie dobrá a Holt je tak odporně nafoukaný spratek, že bych mu s chutí jednu pořádnou vrazila. Takže zbývá jen konstatovat, že již tehdy byli někteří producenti úplní idioti. Za Wellesův film je to jasných pět, za to, co se z něj stalo, nelze jít na maximum.

Velice široce rozkročený snímek, který se do hodiny a půl snaží vměstnat soudní drama s kruciální otázkou, kde začíná a končí sebeobrana, romantický příběh mladého soudce a k tomu navíc střípky ze života mexické komunity žijící v jižanském městečku. O Mexičanech se dozvíme, že krotí divoké koně a hrají pólo. U milostného vztahu soudce zjistíme, že jeho představitel je skutečně extrémně špatný herec, na jehož výkon se prakticky nedá dívat. A soudní drama, je natolik upozaděno, že se rozplizne do dvou drobných epizod, které sice jediné z celého filmu stojí za vidění, ale jelikož čítají dohromady zhruba deset minut, snímek nejsou schopny zachránit. Film má dvě pozitiva: velmi sympatickou hudbu a mladého Gena Hackmana v drobné roli policisty.

Matthau ve středním věku hraje velmi dobře starého pána. Příběh je plný klišé a cukrkandlových scén. Marně si říkám, jestli náhodou něco nemohlo dopadnout ještě lépe, ale to už prostě není možné. Je velice dobře, že Lemmon si na režisérskou stoličku odskočil jen jednou a pak se pokorně vrátil k tomu, co skutečně uměl, tedy hraní. Jeho režie je bez jiskry, bez nápadu, člověk by spíše soudil, že se jedná o dílo nějakého znuděného režiséra, neboť je to rutinérská práce. Velice zvláštně na mě působí hudba, která byla místy absolutně nevhodná, ale občas dokonale padnoucí. Bez Matthaua by tento snímek právem již dávno upadl v zapomnění.

Fikerův rodokaps je zpracován s roztomilým nadhledem a velmi šarmantnê. Je to samozřejmě neskonale naivní, ale i tak je film velice zábavný. Wanka ve vrcholné formě předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů.

Až na pár drobných chyb technického rázu je první díl ukázkou velice kvalitní televizní tvorby. Herecké výkony si drží vysoký standard i v druhém dílu. Ten ale bohužel na několika místech šlape vodu, když si scenárista nevěděl příliš rady, co dál. Poměrně velkà část druhého dílu se odehrává v noci, osvětlovač však evidentně stávkoval, takže se nám insenace z televizní mění na rozhlasovou. Musím pochválit budování atmosféry, napínavé scény jsou skutečně napínavé, hlavní záporák je úžasně hnusný a vedlejší záporáci jsou adekvátně děsiví.

Boschová se bohužel od Odsunu nikam neposunula, opět předkládá nedůvěryhodný scénář, který se mohl v rukou zkušeného scénaristy proměnit na poetické rodinné drama. Režie je poněkud lepší, i když z ní je též cítit nejistota. Navíc jsem nebyla připravena na Rena v roli chlastajícího dědka. Váhala bych mezi dvěma a třemi, ale za naprosté nevyužití Provence, kde z každého záběru mohlo sálat léto a vonět estragon, se musím přiklonit ke dvěma.