Snorlax

Ozonova zkouška na art vyšla celkem dobře, chvílemi se podařil nádherně vybroušený diamant (především seznámení Lea a Franze a samotný konec), chvílemi se jedná o volně se povalující uhlík, který ještě nezačal krystalizovat. Ozon se pokusil zařadit po bok Denisové a Caraxe, ale skončil někde u Cattetové s Forzanim. Škoda, že se tomuto směru nevěnuje více, tento snímek dával tušit, že by z něj mohl být nadějný autor neotřelých filmů.

Uchopíte rychlovarnou konvici, napustíte do ní vodu, zapojíte do elektrické sítě a dáte vařit. Vězte, že to bude mnohem napínavější nežli tento thriller. A ušetříte si minimálně hodinu a půl života.

Náramná pohoda bez fekálního humoru, ve které se sešlo mnoho hvězd stříbrného plátna, aniž by spolu soupeřily o divákovu přízeň, utkaly se v takřka epizodních rolích.

Renoir zřejmě svůj film mínil jako satiru, ale vyznívá spíše jako melodrama. A občasné komické vložky, které svým stylem patří spíše do nepříliš povedených grotesek, celkovému statutu seriózního filmu též příliš nepomáhají. Samotná postava Octava je křečovitým středobodem veškerého dění a musím říci, že v roli muže-diblíka bych si dovedla možná někoho představit, ale rozhodně by to nebyl Renoir. U Renoirových filmů jsem zvyklá na moderní postupy a výbornou kameru, takže si je dovoluji považovat za samozřejmost. A Pravidla hry vlastně nic moc jiného nenabízejí. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.)

Film chvílemi až možná příliš systémově polopatický, leč emocionálně vyvážený a nesklouzávající do laciného sentimentu.

Film je to maximálně na čtyři, ale vzhledem k místnímu neduživému hodnocení mu musím hvězdičku přidat. Pohodová letní komedie o krásně barevném světě, v němž se sice občas objevují mráčky a někdy i inverze, ale náhrdelník z mušliček má vždy větší cenu. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.)

Je to trošinku sentimentálnější, než jsme od Francouzů zvyklí, ale má to šarm, humor i takové to správné sympatické vyznění. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.)

Svět módy je mi na hony vzdálen, takže kvituji s povděkem, že se tento životopisný snímek nenimrá v detailech tvorby nových šatů. Mám ráda neortodoxní snímky, životopisných filmů, které popisovaly život známé osobnosti od narození po smrt, je spousta. Tomuto filmu bychom mohli vytknout, že je příliš epizodický, nezabývá se tradičními milníky životopisných snímků a vlastně si dělá, co chce. A to je na něm právě to zajímavé. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.)

Nadčasová pointa, jen bych rozporovala to autorství hudby, tomuhle již se nedá říci jen inspirace Ludwigem van Beethovenem.

Velké psychologické drama, které se však samo smrštilo absencí seskládání střípků z Magdalenina života, nedozvíme se, proč skončila tam, kde skončila, a proč přišla o děti. U Ignáce to snad ani vědět nechceme, tam je jasné, že svůj život utopil v panácích Myslivce. A tak nezbývá než zas a znova obdivovat Hrušínského herecký projev a s úctou konstatovat, že uměl hrát nejen očima, ale i zády.