Naděje

Romance z povrchového dolu, tedy domova a svým způsobem i celého světa, ústřední zvláštní dvojice. Magdaléně jsem se trochu divil, proč Lucina nadobro nevyhodila hned po prvním "incidentu". Měl jsem pocit, že ona na tom přeci není tak špatně a nechápal jsem, co na něm (v něm) vidí. Děj postupně odpověděl, beznaděj a samota, kterou svým svérázným způsobem on narušil, možná poslední možnost něco změnit, pro oba. Ostatně, já v Lucinovi také za všemi lži, krádežemi a myslivci viděl dobrého člověka, doufal jsem v něj. Rudolf Hrušínský byl v jeho roli klasicky famózní... a to jsem nezmínil opilecké monology! Hana Hegerová mě jako herečka příjemně překvapila, v této její "profesi" jsem jí ještě neměl možnost vidět, klobouk dolů. Když se vrátím na začátek, Karel Kachyňa z jejich světa, či domova vytěžil maximum, Naděje má svou naději možná ještě někde pod povrchem dolu. Deprese a samota číší z každého záběru fantastické kamery, která hlavní hrdiny prakticky neopustí. A přesto má čas na spoustu okolního průmyslu. 80% (21.03.2020)

Portrét hluboce nešťastných lidí v nešťastné době. Ryzí Kachyňa, tentokrát ovšem už bez poetických pasáží, poezie je přítomna snad jen v opileckých promluvách hlavního hrdiny...a velký herecký koncert Rudolfa Hrušínského v roli alkoholika Lucina...pro Kachyňu tak typické komorně laděné sociální drama s perličkou naděje ukrytou až hluboko na dně... (21.04.2019)

Neskutečně skvělý a pošmourný snímek v režii Karla Kachyni a scénáristy Jana Procházky. Z této kombinace nemůže vyjít nic jiného, než parádní a lidský příběh. A ještě k tomu, když opilce Lucina hraje génius Rudla Hrušínský a lehkou ženu Hana Hegerová. Do toho vynikající kamera Josefa Vaniše a nádherně doplňující hudba mistra Jana Nováka. Vynikající je scéna, ve které se Rudla válí ve sněhu s Hegerkou, nádherně doplněná úžasnou hudbou s perfektními chorály, jako by se do toho pustil Zdeněk Liška. Příběh je jednoduchý a prostý, v režii Karla Kachyni však dechberoucí. Když se Lucin napije, tak ty jeho moudra prostě nemají chybu. " Dám si jednoho myslivce, at´ jich mám dvacet a dám si ještě jednoho, narodil jsem se jednadvacátýho." Nebo - " Kdy jsi naposledy viděl padat sníh? Přece vloni. To já naposledy, když mi bylo čtrnáct." Nejlepší je ovšem hláška " To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci." Nádherně Kachyňovsky je vykreslená snová scéna, ve které se Lucinovi zdá o králících. Geniální film, ve kterém další hlavní roli hrají pochmurné a tmavé Ostravské doly. Další nenapodobitelný snímek šedesátých let. (09.05.2011)

To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci. 1) 34letý Jan Procházka (scénář) a 39letý Karel Kachyňa (scénář, režie) vytvořili poetický film o alkoholikovi a prostitutce, snímek bez vulgarit. 2) 43letý vynikající Rudolf Hrušínský (alkoholik Lucin), 32letá Hana Hegerová s čertem v těle (Lucinova partnerka prostitutka Magda) a dobové reálie udělali své. 3) Snímek charakterizují vynikající zobrazení depresivního prostředí, psychologie postav, které si neumějí s životem poradit a skvělé herecké výkony. Ale stejně jako komentátor nascendi, ani já nemám rád filmy o loserech. (02.03.2016)

Nadejě je bezpochyby tzv. herecký film. Kachyňa aj slnečný deň, ktorý je tu myslím iba jeden, sníma rovnako depresívne, ako zvyšok filmu. Tá nádej tu nejaká je, ja som sa ale hneď na začiatku zháčil nad jedným momentom. Ožratý chlap leží na zemi a niekto sa ho pýta, čo mu je. To si už pravdupovediac dnes predstaviť neviem, po 10 násobnom prekročení by možno niekto zavolal políciu. Ľudia v určitom veku a po mnohých zúfalých skúsenostiach chápu, že nie sú dokonalí a občas si treba odpustiť aj veci ťažko odpustiteľné. Inak by sme všetci na zemi boli sami. (25.03.2016)