Snorlax

Zajímavý je duet mamky s dcerou Di doo dah.

Reggiani jako dědeček s tlustými skly brýlí nic neztratil ze svého náboje a jeho duet s Bruelem byl více než sympatický. A tak se pánové stali předskokany nebývale vtipného provedení Alors raconte.

Les uns contre les autres v naprosto geniálním provedení.

Omšelá kostýmní nuda, která může zaujmout snad jen milovníky Sophie Marceau. Když jsem na ni tak koukala, jak je v kostýmu, zjistila jsem, že jediné, co mne zajímá, je otázka, proč Marceau nikdy nehrála Cosettu.

U většiny pořadů tohoto druhu značně kolísá úroveň v závislosti na účinkujících. Zde vystupují natolik zajímavě a mnohdy neočekávaně složená dua a tria, že pořad nedokáže nudit.

Kdyby toto výborné drama nebylo prošpikováno stupidním melodramatem, mohlo být od začátku dokonce nejen svižné, ale především napínavé.

Být v roli Tonka někdo, kdo umí hrát a nemá na obličeji stále stejně stupidní výraz, mohl být film dokonalý. Brejchová, Kostka i Kodet se snažili napravit herecké kiksy Šmída, ale takoví kouzelníci, aby to zvládli, se ještě nenarodili.

Když zpěvák umí, nepotřebuje petardy, barevné rachejtle, ohňostroje, ani vzducholoď, zaujme publikum sám.

Inu, přišla jsem o další iluzi o Francii, Lioret mi ukázal, že v ní žijí tupá a hlavně xenofobní hovada, ale na druhou stranu mi také ukázal, že francouzský film stále žije a to setsakra dobře.

Zřejmá inspirace Lelouchovým filmem Jsou dny ... a jsou úplňky a dokonce i Lelouchovýcm stylem se snaží prorazit si svou vlastní cestičku. Rychlý střih a mnoho postav se mohlo úplně klidně rozsypat a rozpliznout celý film do nepochopitelna. Ale Montalier vše udržel na uzdě. Vadil mi Dussollier, neboť vždy, když se objevil před kamerou, měla jsem obavy, aby mu nevypadl z jeho americko televizního úsměvu umělý chrup. Dutronc se nádherně prodepresil celým filmem, čímž zdatně zakonkuroval jako vždy skvělému Cluzetovi. Ženy bohužel splynuly v jeden neomaštěný a neosolený celek.