Snorlax

Paralela na politickou situaci roku 2018 se nepovedla, již s odstupem pár let se ukazuje, jak malicherné byly tehdejší problémy ve srovnání se srpnem 1968.

Křesadlová vypráví o sobě a svém vztahu s Formanem, vše, co se týče srpna 68 z její strany, najdete již v synopsi.

Byť je Nástup natočen na barevný materiál, jedná se o velmi černobílý film. Závěrečnou rozlučku s Rudou armádou museli vidět kluci a holky z Hollywoodu vedeni Spielbergem a inspirovali se zde pro všemožné patetické scény, materiálu je zde zdostatek ještě na několik dalších dekád (to ještě zachráníme Ryanů!). Vávra zde hřešil na to, že agitky byly v kurzu, takže se do distribuce dostaly i ty nejhorší, k nimž bezesporu Nástup patří. Schematické postavy se pohybují v šablonovitém příběhu, jejich interakce jsou povětšinou nechtěnou parodií. Z plejády zvučných hereckých jmen vyčnívají pouze dvě. Chudík zde podal jeden z nejhorších výkonů své kariéry, jeho Bagár je šedivý, nezajímavý a nudný. Oproti tomu Štěpánek v malé roli exceluje a herecky nad ostatními výrazně ční. Jeho tajemník je brilantní studií zbabělosti, touhy zavděčit se, pocitu méněcennosti, potřeby přežít za každou cenu a ochoty kdykoliv a před kýmkoliv ohnout hřbet. Štěpánek sám by si zasloužil svých nejen pět, ale rovnou i klidně deset hvězdiček, ale vzhledem k tomu marasmu kolem jeho postavy toho nejsem schopna. Jen s úctou hledím, jaké úsilí byl ochoten věnovat kvalitě odvedené práce i pro ryze nezdařilý scénář, z nějž celkem logicky musel vzejít nezdařilý film. Jedna hvězdička navíc jen za Zdeňka Štěpánka.

Nakopat lidstvu zadnici a přitom to dokázat obléknout do slušivého hávu nadneseného hororu, to je samo o sobě nápad hodný zřetele. Pokud se člověk oprostí od trudomyslných myšlenek, které se táhnou prakticky celou druhou polovinou filmu, dostane svižně zpracovaný horor se spoustou vymakaných příšerek. Jenže oprostit se od toho základního, o čem je tenhle film, příliš nejde. Když už lidstvo bude muset konečně ustoupit jinému druhu, přála bych si u toho konce taky filozofovat s jointem v ruce.

Tohle je zřejmě jeden z nejpovedenějších Balíkových filmů. Není natolik akční jako Polákova Smrt v sedle, ale žánr dobrodružný by bez uzardění snesl. Zdeněk Štěpánek se podruhé potkal před kamerou se svou dcerou. A ta, ač mladičká, pranic nezaostává za skvělým výkonem svého otce. Balíkovi se povedla vytvořit i výborná atmosféra, kterou bych se kvalitativně nebála srovnat s výše zmiňovaným československým mistrem žánrů dobrodružný / akční Polákem. Potyčka Štěpánka s Růžkem srší emocemi i nezvládnutým testosteronem, což je v případě Růžka malý filmový zázrak. Mimo svoji běžnou škatulku jsou zde krom Růžka i jiní herci, Chramostová jako tchýní dušená štěkna, Růžek povaleč a hospodský rváč, Štěpánková jako běhna a její táta jako jednoznačný sympaťák, obdobně jako Lackovič, jenž přes počáteční zaváhání bez potíží uhájil pozici jednoho ze tří největších frajerů snímku. Možná i díky tomu se Balíkovi podařilo dostat z herců maximum. Na závěr bych ráda podotkla, že Zounarovi hodně slušela uniforma.

Nedávno jsem viděla sérii krimi s A.C. Doylem, kde byla stopáž uměle natahována romantickou linkou. Chudák Poe se musel vyrovnat nejen s tím, ale i s tím, že je vyobrazen jako stižený křivicí, obrnou a tyreotoxikózou. Samotné krimi by nebylo špatné, kdyby mělo tak poloviční stopáž.

Tohle je precizní rozbor rozkladu zneuznaného člověka. Muže se zásadami, který byl ochoten pro svoji vlast zemřít. Muže s přesvědčením, že proti německému zlu je nutno bojovat. Pak přichází první obrovská rána, Moravec přichází nejen o možnost bojovat, ale velmi záhy je i nařčen z podpory Beneše. Stává se nepotřebným, pomalu i bez prostředků. A pak přichází spása v podobě nabídky, která se neodmítá. Nejen, že zabezpečí rodinu, ale také si někdo konečně povšimnul jeho mimořádných rétorických schopností. Čekala jsem jeden z mnoho válečných snímků, dostala jsem studii Moravcových pohnutek. Mám snad jedinou výtku, pokud již bylo nutné Labudu předabovat, nemusel to být zrovna Pavel Šrom, jehož hlas je tak profláknutý.

Nejsme s Moorem naladěni na stejnou vlnovou délku. Jeho animace se mi nelíbí, připomínají mi Bedřichovu nudnou vílu Amálku. Pro menší děti Píseň moře nebude vhodná, protože si pro ně dovoluje přílišnou zkratku. Pro dospělé mi to zase přijde příliš zdlouhavé. Bavila jsem se jen v přítomnosti irského děda Vševěda, který zlatou kvalitu nahradil šedivou kvantitou.

Smrtící triky jsou tuctovým filmem založeným na netuctovém nápadu. Určitě pobaví, pokud nemáte větší očekávání, směle do toho. Film má obstojné tempo, několik vtipných nápadů na využití filmových triků a na osmdesátkový akčňák hodně povedenou kameru. Ondříček si vyhrál především se snímáním automobilové honičky, ta stojí za vidění.

Stallichova kamera povyšuje naléhavost tohoto sociálního dramatu takřka k dokonalosti. Steklého scénář přidává možná zbytečně romantizující tón. Ale Brzobohatý bez větších potíží dokázal oscilovat mezi oběma polohami. Minimálně tu Lénovu nezměrnou touhu po spravedlnosti mu věřím do posledního puntíku.